Nápadný vzrůst počtu lékáren.

Jezdím tramvají od roce 1951 mezi pracovištěm ve Střešovicích domů do Libně. Na té cestě bylo za minulého režimu a zčásti ještě i po roce 1989 pět lékáren. Dnes je jich tam jedenáct!!! Některé z nich jsou navzájem vzdálené méně než dvě stě metrů.

Na Karlově náměstí bývaly dvě lékárny, dnes jich tam je pět nebo šest. Přitom když do některé z nových přijdete, není tam žádný zákazník, nebo jen jeden nebo dva. V poliklinice Mazurská jsou v přízemí dvě lékárny dvacet kroků jedna od druhé. A není to jen v Praze. Kolega z Mělníka mi řekl, že tam je to podobné. A přitom ty nově vzniklé lékárny jsou v objektech, kde je bezpochyby drahý nájem. Dohaduji se, že jejich tržby nemohou stačit na náklady, spojené s provozem a že tedy zde něco nehraje.

Nikde jsem se nesetkal s vysvětlením, kam jdou peníze, které lékárny vyberou, nicméně je zřejmé, že rozhodně nejdou ve prospěch pacientů. Ale jdou jistě nějakým soukromníkům, neboť všechny Julínkovy kroky jsou nezakrytě kroky ve směru politiky ODS - vyždímat maximum peněz z nás, obyčejných lidí, ve prospěch těch, kteří těch peněz mají víc, než by si zasloužili.