Václav Klaus někdy svou funkci prezidenta plní. Například když klade věnce k památníkům nebo když podepisuje, respektive vetuje návrhy zákonů. Jindy ale ze sociální role prezidenta náhle a bez varování vystupuje. Například když se v sídle institutu Cato představí: "Přicházím jako prezident České republiky" a vzápětí začne rozvíjet svou soukromou ideologii, se kterou Česká republika nemá nic společného. Nebo když se během "státní návštěvy" Irska setká s lobbistou, který není legitimním představitelem Irska, nýbrž pouze Klausovým názorovým spojencem.

Václav Klaus se zkrátka často díky své funkci dostává do středu pozornosti, již by jako řadový občan neupoutal, a vzápětí ze sociální role prezidenta vystupuje, aby prezentoval své osobní postoje. Zároveň pokud někdo vykřikne: Ten člověk není prezident! (Král je nahý!), hbitě se do sociální role prezidenta vrací a protestuje, že útok vůči němu je útokem na celý náš stát.

Je to zbabělé, je to zákeřné, je to un-fair. A především je to ostuda. Jistě, můžeme se tvářit, že se nic neděje, že "král je stále oblečený". Nikomu ale nemůžeme zakázat, aby řekl pravdu: "Václav Klaus má funkci českého prezidenta jen jako alibi a české občany jako rukojmí. Václav Klaus podvádí a s někým takovým nechci hrát, nezajímá mě."

Pakliže přijede evropský státník, může dokonce oprávněně říci: "Čechům Klausovy úskoky nevadí -- a to je jejich věc. Pokud ale jde o evropská témata, ať se Klaus chová slušně. Ať podepíše, co slíbil podepsat, když kandidoval na funkci prezidenta." Nebo: "Ať se coby český prezident setkává jen s demokraticky zvolenými reprezentanty mého státu."

Protestují-li následně samotní Češi vůči takovým výrokům, již to není zbabělé, zákeřné, un-fair, ba dokonce ani ostuda. To už je pouhá hloupost, za kterou si můžeme sami.