Docela mě pobavila dnešní poznámka v BL o čínské klasické poezii, mám totiž s čínskými znaky také jednu zkušenost, píše Josef Čtveráček.

Asi před pěti lety jsem si koupil skener věhlasné americké značky Canon a po jeho instalaci v PC jsem byl vyzván k registraci, že prý budu dostávat zdarma různá vylepšení programu (upgrade atd.)

Udělal jsem tu nepředloženost, že jsem se zaregistroval, takže následně jsem asi po dvou letech obdržel od fy Canon e-mail s oznámením, že si mohu stáhnout upgrade jejich produktu. Nabídku jsem odsouhlasil, načež se mi (ještě v češtině) objevila na monitoru zpráva asi tohoto znění: "K instalaci tohoto produktu si nejprve musíte nainstalovat obecnou čínštinu. Souhlasíte?" Dali mi možnost volby, "ano", nebo "ne".

Kliknul jsem na "ano" a následně se mi monitor celý rozzářil čínskými znaky, mezi kterými se sporadicky vyskytovalo několik čísel, psaných mně známými arabskými číslicemi. Trvalo mi dost dlouho, než se mi podařilo z této nabídky vycouvat a uvědomil jsem si, že my, produkti tolik opěvované euroatlantické civilizace, jsme vůči největšímu světovému národu naprostí analfabeti. Tak si teď vždy, když v metru nebo v tramvaji vidím mladičké studentky šprtající angličtinu, sám pro sebe říkám: "Holky, holky, učte se raději čínštinu, vy ji už budete potřebovat."