Ani politikové ve svých hřejivých vizích běžně nespoléhají na věštění ze skleněné koule, anebo na uhrančivé sýčkování zrovna zázračně prozřevší poradenské vědmy (ať už s černou kočkou na rameni, anebo jen s hlubokými vráskami na čele). A pokud jsme si zrovna zvykli na přijatelný "standard" (a že nám to do žlabu stále "přisejpá"?), vsadíme do té své životní optimistické hry ještě nějaký další obolos důvěry, v uhrančivé víře, že se přece ještě žádné sociálně-ekonomické -- nebo zatím jen "finanční"? -- riziko naplno nerozšklebilo; o setrvale se šklebící "recesi" v české politice nemluvě.

Rozhodně nikdo dnes nezačne hned mluvit a psát o "krizi". To je příliš ošklivé (iniciativu deptající a ochromující) slovo. Nejednou ale lze zaslechnout výraz "recese". Ekonomicky neškoleného člověka nemůže hned nenapadnout, že to, co je na obzoru, nebude asi žádná "sranda". Koneckonců termín "recese" se má uplatňovat teprve tehdy, když přinejmenším DVĚ čtvrtletí za sebou byl zaregistrován pokles HDP. A když se zrovna zatřese nějaká banka nedostatkem likvidity (čili prašuldy zrovna nejsou "na skladě", ač by měly být!), pak z jediného mraku na jinak blankytně čisté obloze se přece nespustí bouřka! Přece ze symptomů ještě nikoli na první pohled zřejmých a zatím na povrch ekonomiky se neklubajících nebudeme teď dodatečně hledat už nějaké příští záchvěvy (určitě ještě ne "otřesy") nestability. (Copak to nebyly zatím spolehlivé trendy hospodářsky pozitivního vývoje?) Takže prvním předběžným závěrem nutně bude: Zatím se -- na prahu podzimu 2008 -- ještě nic závažného s ekonomikou nedálo. Tudíž pro "recesi" nemáme -- ani na prahu Vánoc 2008 -- ještě dost nezbytného vyhodnocovacího času k dispozici!

Pak disponujeme výrazem "deprese" . Ta by měla být charakteristikou ekonomického poklesu vážnější povahy než je "recese" . A pokud ještě stále jsme před prahem "dvou čtvrtletí ekonomického poklesu za sebou", nebude tu bu-bu-bu ani s oznámkováním stávajícího času jako "deprese".

Přitom vzorová superkrize byla ta, která následovala po černém pátku roku 1929. A tzv. periodické "krize kapitalismu", jak o nich psal kdysi -- s takovým šalebným úspěchem -- Marx, běžně nastávaly zhruba po desíti letech v 19. století a po druhé světové válce stav jim obdobný už nenastal; dostavovaly se "jenom deprese" ! I ta "velká krize" vylíhlá koncem roku 1929 se cudně nazývala "Velkou depresí". Výraz "krize" jako negativně kritický moment hospodářského cyklu nemá zřejmě v naší současnosti co dělat; patří do historického archivu.

Takže: v čem to vlastně (ekonomicky) jsme? Pokud v "recesi", šibeničním humorem není to, že dokonce v relativně pořád stabilně hospodářsky rostoucí Číně s jistým předstihem byla již prý uzavřena polovina továren na hračky a pracující v nich lidé zůstali na dlažbě. Zatím jsme zřejmě v ČR v hračkách předzásobeni. V tomto sektoru a ve stejném ohledu Čína bude mít "recesi", a my -- zatím? -- v jiném významu téže "recese" jenom povzbudivý stav pro hrátky mysli?

Přešlo to nakažlivě dokonce do předvolebního poutače Pavla Béma pro kongres ODS. A premiér Topolánek kromě té stranické víkendové "rulety" má před sebou předsednictví EU a nutnost -- jako předseda vlády -- zabránit plnému dopadu recese, která je tu, bez ohledu na "školní" její definici. Bude na to se svou rozkližující se "koalicí" stačit? Copak i to je jen "recese"? (I když je přezrálá i na setrvalou depresi, která z toho už nějakou dobu plyne?)