Teď poslouchám ČT1, zprávy a v cca 19.15 hlasatel oznámil, že "mladí komunisté (?) sbírají podpisy proti základně, už jich mají asi 100 000, píše Jaromír Tínek. Zajímalo by mě, proč ČT to převedla na politikum, jako že proti základně jsou jen mladí komunisté,a že to organizují pouze oni.Takhle se dělají zprávy, notabene ve veřejnoprávní televizi?

Už dopředu se vytváří negativní postoj veřejnosti vůči této akci jen proto,že lidi nemají rádi slovo KOMUNISTA.

Prosím Vás, udělejte něco s tím,že to není akce politická, ale akce občanů všech možných vyznání a politických směrů (tak jako v opozici stojí také občané různých politických názorů).

Děkuji.

V úterý 15. května dopoledne mi přišel nevyžádaný email. Odesílatel Rostislav Valvoda z nějakého důvodu zaslal do mé schránky informaci o politicky angažované výstavě. Projekt pokrývá nesvobodné a zmanipulované prezidentské volby v Bělorusku v roce 2006 a uskutečňuje se pod záštitou Václava Havla a brněnského primátora Romana Onderky. Více informací o akci nazvané Volby bez volby naleznete ZDE. 

Přiznám se, že mám pocity dosti smíšené. Jak totiž napsal jistý vousatý myslitel, nikdo nebojuje proti svobodě vůbec, maximálně proti svobodě těch druhých. Dokonce ani hnusný běloruský režim nebojuje 'proti svobodě' všeobecně, ale snaží se udržet mocenský monopol úzké postsovětské oligarchie v jedné menší zemi, která nemá imperiální ambice. Nejde bohužel o nic až tak výjimečného. V proamericky orientované, avšak rovněž postsovětské Gruzii se prezident Saakašvili a jeho kamarila holedbají volebním ziskem přesahujícím údajně 96% hlasů - a legitimitu této spřátelené autoritářské skupiny na Západě dosud nikdo nahlas nezpochybňuje.

Jestliže americké úřady předem nevydají povolení americkému občanovi k návštěvě Kuby, takový občan nesmí na Kubu jet. Tento zákaz je součástí širokého obchodního embarga proti Kubě zavedeného již v r. 1962.

Jen několik málo dní po zprávě o tom, že je v Saúdské Arábii ženám zakázáno být hosteskami ve výstavních stáncích, byť se jednalo o mezinárodní výstavu o vzdělání, jsme četli o tom, že ve Spojených státech se vztahuje zákaz navštívit Kubu jak na ženy tak i na muže, pokud nedostanou zvláštní povolení k takové návštěvě.

Americký režisér Michael Moore Kubu bez povolení navštívil a co horšího, on tam dokonce filmoval. Filmový režisér se prostě nezapře a má nutkání filmovat i tam, kde mu to jeho vlast nedovoluje. Proto proti němu zahájilo americké ministerstvo financí vyšetřování a písemně mu to sdělilo.

V pátek 18. 5. 2007 by se měla setkat delegace EU vedená německou kancléřkou Angelou Merkelovou s ruským prezidentem Vladimírem Putinem na klíčovém summitu EU-Rusko. Mezi Evropskou unií, USA a Moskvou stoupá napětí. Ve vztazích Západu a Ruska nastalo obtížné období, připustila ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová před návštěvou Moskvy. Méně radikální byl německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, který přiletěl do Moskvy hned po ní, aby zachránil osud summitu Evropské unie s Ruskem, který se v pátek schází v Samaře.

Jisté je, že ještě nikdy se v uplynulých letech nenahromadilo mezi Ruskem a jeho západními partnery tolik problémů, jako právě nyní. Špatnou zprávou je, že moskevská jednání obou zahraničních ministrů přinesla pouze jejich výčet, ne jejich řešení – byť podle Putinových slov „sláva bohu, konflikty mezi námi nejsou, jsou jen odlišné názory“. A seznam sporných témat není krátký:

tisková zpráva Greenpeace

Praha, 16. května -- Česká kancelář Greenpeace dnes spolu s dalšími vlastenci přivítala ohlášené pokračování právě vydané knihy Václava Klause. Zatímco první svazek nese název Modrá, nikoli zelená planeta, připravovanou studii autor vybavil výmluvným titulkem Placatá, nikoli kulatá Země. V pokračování svého vizionářského počinu z oboru klimatologie profesor Klaus přesvědčivě vyvrací tvrzení levičáckých alarmistů, podle nichž je Země kulatá. Kniha, jejíž vydání předem vřele přivítala The Flat Earth Society, přináší překvapivě duchaplnou obhajobu nerelativizujícího a nekonstruktivistického přístupu ke kosmologii a geografii od muže, který jednoduše má pravdu.

O ubohé úrovni českého mediálního diskursu vypovídá výmluvně to, že se česká média vůbec zabývají výstředním amatérským pokusem Václava Klause přispět k debatě o globálním oteplování. Klause v této věci v mezinárodním kontextu nikdo neposlouchá a jeho argumentace je irelevantní a komická. Česká média se jen ponižují tím, že této substandardní práci dávají vůbec prostor. Je to opět příklad toho, jak se veřejný diskurs v ČR zabývá irelevantnostmi.

Je sice samozřejmě záslužné přinášet do veřejného prostoru kontroverzní a nové názory, ale musejí mít alespoň minimální míru profesionality a racionality. Jinak se dostáváme do virtuálního světa a to se právě v důsledku nesmyslně široké pozornosti vůči Klausově knize v ČR opět stalo. Jako by nebylo mnoho daleko důležitějších argumentů a témat.

Několik autorů na stránkách Britských listů již prezentovalo svůj názor na expozici rozřezaných naaranžovaných těl. Názorová různost je zajímavá, přesto nepřináší přirovnání, které je jistě velice užitečné. Jde o základní rozdíl mezi anatomickou pitvou a komerční exhibicí. Anatomická pitva je základní součástí výuky lékařství. I v dalších zdravotnických i nezdravotnických profesích (Policejní akademie, Pedagogická fakulta a další) se studenti v rámci výuky účastní anatomické pitvy. Prezentace pitvaného lidského těla je nevyhnutná pro pochopení anatomických a funkčních vztahů mezi orgány, tkáněmi, a bez názorné ukázky anatomickou pitvou ji lze jen stěží nahradit (přesto existují fotografické atlasy, 3D atlasy, multimediální učebnice).

Všem anatomickým pitvám ovšem předchází rozsáhlé pojednání o etice práce s mrtvým lidským tělem. Samotná pitva je prezentována jako akt v podstatě pietní, kdy narušujeme integritu kdysi živého člověka. Přitom nejdůležitějším úkolem je, zachovat mrtvému tělu jeho důstojnost.

S hlubokým úžasem jsem si přečetl článek Štěpána Kotrby "Jak vydělat na mrtvých, které si prohlížejí ti, kteří žijí". Pokud máte zájem zpytovat své svědomí, doporučuji vám zadat do internetového vyhledávače vhodné výrazy, například: Čína trest smrti, Čína lidská práva. Udělal jsem to a výsledek je velice smutný, tak jako dojem z vašeho článku, píše Jan Pacovský. Jak by se vám líbilo, kdybyste byl odsouzen a popraven, za vaše náboženské přesvědčení anebo za činnost v Britských listech, a vaše tělo, vytvarované do "vkusné" formy například dirigenta, se ocitlo na výstavě Bodies.

To by se vám v Číně mohlo stát a nikdo by se vás, ani pozůstalých, neptal, jestli s tím souhlasíte.

Reakce Štěpána Kotrby: Mrtvola nesouhlasí, ani neprotestuje, mrtvolu žerou červi. A je jedno, jestli zemřela ve "válce proti teorismu", roztrhána minou, anebo na rakovinu či infarkt z "politického" pronásledování. A kdyby někdo po smrti naaranžoval mé tělo do podoby dirigenta, bylo by mi to už fuk a vám nejspíše také, pokud nevěříte na život věčný... Nejlepším výsledkem snah po otevření čínských hranic západnímu světu by bylo, kdyby to Čína udělala jednostranně - ihned a naráz. Chtěl bych vidět evropskou "demokracii", jak by se vyrovnala s nastalou "žlutou" migrační vlnou... Ameriku dělí od Číny oceán a vychytralá teze mezinárodního práva, že o azyl lze požádat pouze v prvním "demokratickém" státě. Čili kdekoliv, ale ne v USA... Přemýšlejte. Přijde velmi rychle doba, kdy i Evropa obnoví trest smrti, protože nápad zločinnosti při zmateně zpolitizovaném liberálním zákonodárství a neexistenci společné kultury a "desatera" už dnes vede k chaosu na ulicích. A ještě jena poznámka: Přibližně stejný výsledek dotazování byste dostal, kdybyste do Googlu zadal "Falun Gong"+propaganda. Ještě plastičtější obrázek dostanete, když zadáte USA + "public diplomacy" +"Public Affairs". Britské listy tyto subverzní mediální manipulace zmiňovaly v řadě zemí a řadě případů, včetně aranžovaných barevných revolucích v postsovětských republikách.

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

Pozn. JČ: zastávám názor, že je nutno projevovat úctu k mrtvým, tato úcta je skutečně spíš pro pozůstalé. Štěpán Kotrba má jistě pravdu, že "kdybych byl mrtvý, bylo by mi to fuk".

Avšak takovéto zacházení s mrtvými těly je pro živou společnost dehumanizující a je to známkou příliš silného vlivu státu nad jednotlivcem, k čemuž se nyní ještě bohužel přidává vliv komerce. Vliv nelidských totalitních zákonů, aplikovaných nekontrolovatelnými autoritativními úřady, fungujícími v situaci bezbřehého volného trhu, je snad to nejhroznější, co si dokázala lidská společnost kdy vymyslet. Pokud byly osoby, použité na výstavě Bodies, v Číně popraveny, je to absolutně šokující a nepřijatelné.

Na rozdíl od Štěpána Kotrby doufám, že západní demokratické společnosti neobnoví trest smrti: je známo, že nemá odstrašující účinek. Funguje pouze jako pomsta, a nad tu se snad civilizovaná společnost povznesla. Účelem justičního trestu má být zamezit zločinci, aby škodil, případně, pokud to lze, ho převychovat (je to sporné, zda je to možné), nikoliv se mu mstít. To by byl barbarský, středověký způsob jednání.

Původně jsem se nechtěl vyjadřovat ke kontroverzní pražské výstavě upravených mrtvol vůbec. Nepovažuji ji za příliš významnou událost, byť souhlasím s názory Jana Čulíka, že její komerční zázemí, její jakési "vytěžování" lidských ostatků za účelem zisku, je velmi blízké postojům někdejších nacistických průmyslníků. Je dobré o tom hovořit a uvažovat, proč naše civilizace, v tomto případě reprezentovaná např. církvemi a vědeckou etikou, odmítá byznys s lidskými ostatky. Co mne však přimělo napsat tento krátký je článek, je tvrzení obhájců oné výstavy, že kdo spatří ony vystavené mrtvoly, poznává lidské tělo, nebo dokonce jeho krásu.

To je velký omyl. Lidské tělo je živý organismus, ne kýčově upravená mrtvola.

Věnováno druhé velké události v Táboře po roce 1990 -- rekonstrukci tratě Budějovice-Praha. (Tou první byla operetní dodělávka obchoďáku, kterou lokální šmíráci popisují jako drama).

Věnováno i vzpomínce na Pařížskou třídu, jejíž kariéra počala velkoměstským mindrákem pražských konšelů a vyvrcholila stavbou Stalinova pomníku, jenž bylo možno nerušeně obdivovat ze Staroměstského náměstí díky Pařížské třídě.

Příjemný život ve městě, - jéje, kdo z městských je proti tomu! Moci větrat oknem, nebát se, že mi dítě přejede auto, neinhalovat spouštěče astmatu, alergeny a kancerogeny z výfukových plynů, nemít zničené srdce a psýché hlukem. Ale to ještě není příjemný život, to jsou samozřejmosti prosazované pro všechny, nejen pro privilegované, obyvatele v evropských městech! Ovšem Tábor v Evropě úplně neleží.

tisková zpráva

U příležitosti tohoto smutného výročí pořádá Občanské sdružení Lungta před Velvyslanectvím Čínské lidové republiky shromáždění za účelem předání petičních archů, požadujících propuštění pančhenlamy, velvyslankyni ČLR paní Huo Yuzhen.

V neděli se konaly volby v Brémách, v nejmenší zemí SRN, která má jen 663 000 obyvatel. A vědělo se už předem, že strana sociálních demokratů SPD ve srovnání s posledními volbami přijde o část voličských hlasů, ale že i tentokrát zůstane nejsilnější stranou. Tak vlastně se zdálo být všechno víceméně jasné. Dopadlo to tedy taky tak, ale přesto úplně jinak, než si sociální a křesťanští demokraté a také liberálové přáli. Ale stalo se, že křesťanští demokraté litovali, že sociální demokraté nedostali více hlasů...

Vlastně je to divné, když političtí soupeři nejsou rádi, že jejich oponent a největší strana v zemi dostal ve volbách míň hlasů, ale v Brémách k tomu letos došlo.

Jde-li o "dokumentární" cyklus, těší se zvláště náročný divák na podnětné informace. BBC je známa celou řadou kvalitních pořadů. ČT2 zrovna teď připravila jeden, dozajista širší zájem vzbuzující program převzatý z repertoáru BBC. Koho by nezajímaly překvapující "zázraky" Ježíšovy? Tím zajisté svrchovaným zázrakem pak je tradičně předávaná zvěst o Ježíšově "zmrtvýchvstání". Je mi dost málo pochopitelné, jak lze níže komentovaný program bez rozpaků převzít a dokonce následně pustit na obrazovky bez přiměřeného komentáře.

16. 5. 2007 09:22:40 - Přeji pěkné středeční ráno, velice se omlouvám - došlo k chybě a akce, která byla plánována na 22. května od 14:30 v Reprezentační prodejně ČRo a ČT (prezentace per s emblémem pořadu Otázky Václava Moravce a zároveň autogramiáda Václava Moravce) je zrušena. Ještě jednou se omlouvám a děkuji Vám za pochopení. S přátelským pozdravem Dagmar Krtičková, manager (sic!) marketingu, Česká televize ......s námi máte informační náskok. Od ledna hodinové Události, denně od 19,00 na ČT. ČT+ ... časopis plný televize. 2x měsíčně 90 stran čtení pro celou rodinu.

Úvodem svého krátkého textu bych rád předeslal, že Václava Klause nevnímám pouze jako politika a ekonoma, ale také jako člověka, který se již několik let pohybuje na českém "trhu idejí". Je to přesně ten případ myslitele, s jehož názory nesouhlasím, ale které jsou často formulovány dostatečně precizně a konzistentně, aby umožnily rozumnou kritiku. Tím více mi vadí jeho "angažmá" v kauze nové budovy Národní knihovny, kterým popírá několik tezí, které již několik let opakuje a hájí.

Ve svém článku "Gesta, symboly, mýty a metafory -- atributy populismu" napsal Václav Chyský, že syn jednoho z obžalovaných ve stalinském procesu, Ludvíka Frejky, šestnáctiletý Tomáš, žádal 22. listopadu 1952 v rozhlase a v tisku trest smrti pro svého otce a že dva měsíce po popravě svého otce spáchal sebevraždu.

Pan Václav Chyský posléze zjistil, na upozornění Bohuslava Hubálka, že výrok o údajné sebevraždě Frejky juniora se nezakládá na pravdě. Na MV ČR mu bylo potvrzeno, že Tomáš Frejka jr. žije v USA.

Opět je to tu. Další důkazy o vzájemné a zakořeněné nenávisti mezi Palestinci. Další násilí, které je snímáno a představováno s profesionálním grifem asi tak, jako že prší, když je nám řečeno, abychom se podívali z okna. Nedávno skončilo jednostranné příměří uzavřené mezi palestinskou vládou národní jednoty a Izraelem. Opět ale byl Hamas tím ničemou, který zazdil "mírový proces" na Blízkém východě.

Přestože je nám stále neurvale předhazováno, že existuje něco jako jaderná hrozba ze strany rošťáckého Íránu, průzkumy veřejného mínění, které byly uskutečněny v Egyptě, Jordánsku, Maroku, Saúdské Arábii, Libanonu a Spojených arabských emirátech, hovoří poněkud jinak. 80% dotázaných považuje americko izraelskou politiku za největší hrozbu v regionu a pouhých 11% z nich udává, že největšího strašáka představuje médii démonizovaný Írán. Pikantní je skutečnost, že většina z těchto zemí je strategickým spojencem nejen USA, ale i Izraele. Průzkumy veřejného mínění prováděné (opakovaně) ve státech Evropské unie dávají na vědomost, že kolem 60% dotázaných považuje za největší hrozbu světovému míru, překvapivě, izraelskou politiku.

Na schůzce Vladimíra Putina, francouzského prezidenta Jacquese Chiraca a německé kancléřky Angely Merkelové v září 2006 v Paříži se Rusko projevilo jako znovu se vynořující světová velmoc. Nové Rusko získává na vlivu řadou strategických tahů s využitím svých geopolitických aktiv v energetice – především v oblasti ropy a zemního plynu.

Přitom lišáckým způsobem využívá strategických nesmyslů a politických omylů Washingtonu. Nové Rusko rovněž zjišťuje, že nebude-li jednat rozhodně, brzy se ocitne v obklíčení a v kleštích vojenského rivala, USA, a k obraně mu zbývá málo prostředků. Tato válka, o které se mnoho nehovoří, je bitvou s nejvyššími sázkami ve hře na scéně současné světové politiky. Z hlediska washingtonských stratégů jsou Irán a Sýrie pouhou předehrou k Velké Konečné Ruské Hře.

Někdy je dobré počkat s publikací tiskových zpráv několik měsíců, aby se tak prověřilo, zda obsahují fakta nebo jen floskule. K čemu vedlo sloučení kontrarozvědky s rozvědkou, vidíme dnes. Na zemi se povalující taška s klíčovými spisy, které policie vede na uprchlého podnikatele Krjčíře, jejíž obsah si kopírují brněnští feťáci zrovna v tu chvíli, kdy zvlášť dobře utajená delegace zástupců policejního prezidia a ministerstva spravedlnosti , kriminalistů z protikorupční služby, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a žalobců z vrchního státního zastupitelství odlétá do Johanesburgu - to je typická ukázka stavu, ve kterém se nachází stát. Řediteli sloučených tajných služeb je to jedno, i když právě on je povinnen vědět. Skoro vše. "Každé slovo, které nyní řeknu k této kauze, snižuje šanci Česka na vydání," řekl minulý čtvrtek serveru Aktuálně.cz ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil... |koš

tisková informace stínového ministra vnitra ČSSD Františka Bublana z 10. 1. 2007

Jmenování ředitele BIS současně ředitelem ÚZSI s sebou nese několik vážných právních problémů. Účinností zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů se od 1. ledna 2007 tyto právní problémy ještě dále rozšiřují.

Ve středu 9. 5. 2007, kolem osmé hodiny večerní, šel pan Tomáš se slečnou Nikolou Jaselskou ulicí. Zhruba u čísla popisného deset spatřili u nějakého automobilu s kouřovými skly stát kufřík. Nikde nikdo okolo. Kufřík vzali a zjistili, že zjevně obsahuje spis superhledaného "zločince" Radovana Krejčíře. Zde vznikla Tomášova osudová chyba, když kufřík rovnou nezahodil, nebo se ho jakýmkoliv jiným způsobem okamžitě nezbavil. Naopak kouzlu představy o snadném výdělku podlehl a začal spekulovat jak na to. ... Ve čtvrtek večer si takhle Tomáš vařil doma pervitin, když si policisté přišli zpátky pro kufřík. Ten jim pochopitelně s příslibem, že nikdo o ničem neví vydal. Strávil noc na Policii na Příční a má rozebraný telefon. Vypadá to s ním bledě, byl už jednou v kriminále, má podmínku a teď zase tohle..

"Skutečný" příběh kufříku je na www.informacezbrna.cz, píše redaktor Marek Adámek ze serveru "Informace z Brna". Odtud to dostala Sabina Slonková. Poprvé zde byly také publikovány další dva existující okopírované listy dalších spisů z kufříku z Jaselské ulice. Další fotokopie s největší pravděpodobností neexistují a tak je snad nebezpečí úniku informací z citlivé kauzy zažehnáno.

"Amerika nezaplatí pouze svými mrtvými. Pentagon se snaží umlčet ekonomy, kteří předpovídají, že několik desetiletí péče o zraněné bude stát neuvěřitelných 2,5 bilionu dolarů". Informuje o tom článek britského magazínu New Statesman z 12. března 2007.

Technická odpověď tazateli s lidově srozumitelným přirovnáním...

Jinými slovy, lidově - mám nějaký výkon vysílače, "nacpu ho do impulzů" a mám větší výkon v jediném impulzu a když ten impulz pak vysoce směrovou anténou dále "nacpu" do velmi úzkého paprsku, dostanu tam ještě víc výkonu (podobně funguje "šajn z baterky"). Čím větší reflektor, tím víc světla dostanu do velmi malého bodu. Zbytek výkonu se parazitně vyzáří do nežádoucích bočních směrů a dozadu (laloky) -- v podstatě jde o ztráty (baterkou si taky nesvítím jen na objekt, ale též na svoje boty)...

Michael Hauser a kol., Sociální stát a kapitalismus

Vydal Socialistický kruh, a.s., vytiskl Svoboda servis v Praze 2007

3 části, 306 str.

Motto: "Sociální stát už dávno není samozřejmostí, ale mnohé jeho instituce nadále existují. ...můžeme prohlásit, že sociální stát, který dával naději na postupné vyřešení sociální otázky a na harmonii vztahů mezi prací a kapitálem, je minulostí." (recenzovaná publikace, str. 73)

Péčí nakladatelství Socialistický kruh a Svoboda servis byla vydána velmi podnětná a inspirující publikace "Sociální stát a kapitalismus". Je koncipována jako sborník statí a vystoupení řady odborníků, zabývajících se příslušným tématem. Velkou výhodou takového přístupu je, že je možno prezentovat široký rejstřík názorů pokrývajících různé aspekty problematiky související s pojmem sociální stát, takže v předložených textech můžeme objevit řadu velmi fundovaných ekonomických, sociologických, historických i politologických komentářů.

Nakladatelství Ekopress přichází v tyto dny na trh s třetím upraveným a rozšířeným vydáním mimořádně úspěšné knihy Mezinárodní politika (ISBN 978-80-86929-21-7, 3. aktualizované a rozšířené vydání, 744 stran; 19 map, 80 tabulek, 38 schémat, 19 grafů) od spolupracovníka Britských listů, univerzitního profesora Oskara Krejčího.

Jako příklad hledání intelektuální orientace zahraniční politiky mocností může posloužit v 6. kapitole zmiňovaný vývoj sovětských názorů na otázky války a míru, ale také svár mezi konzervativním a liberálním myšlením v USA v době studené války. Složitější je zmapování doktrinálního a strategického myšlení, přičemž je nutné mít i na paměti, že se v dokumentech často doktrinální a vojensko-strategické úvahy i pokyny úzce prolínají. Jako příklady aktuálního stavu doktrinálního a strategického myšlení lze uvést Bushovu doktrínu z roku 2002, která byla upravena v roce 2006, ale i politicko-vojenskou strategii NATO z roku 1999, která Bushovu koncepci předznamenala. Pozoruhodné je srovnání těchto dokumentů se zahraniční doktrínou Evropské unie z roku 2003.

Arogance českých politiků dosahuje vrcholu. Své pohrdání občany, které považují za nezodpovědné a v podstatě hloupé stádo ovcí, se již ani nesnaží příliš skrývat. Podle nich nejsme schopni rozhodovat o vlastní zemi, a tak toto právo přisuzují jen sami sobě, a to včetně práva na faktické postoupení části území České republiky cizí armádě a rozhodnutí o našem podílu na dalším kole světových závodů ve zbrojení.

Pan František Řezáč píše:

Dojem pana Řezáče chápu. Pokud někdo vstoupí například do budovy Národní knihovny, může nabýt dojmu, že omylem vstoupil do domova důchodců. Je to opravdu první dojem. Nicméně zestárnutí není "kádrový předpoklad" v tom smyslu, ve kterém se mu jeví. Je pravda, že státní zaměstnanci jsou odměňováni za každý rok služby zvýšením platu, ale toto zvýšení činí kolem 100 korun měsíčně za rok služby - tedy za rok služby si státní zaměstnanec může navíc měsíčně zaplatit v hospodě dvě kávy. Jedná se o zvýšení platu, které můžeme nazvat v lepším případě symbolickým, v horším případě urážlivým.

Když nás bolí hlava, tak co, vezmeme tabletku proti bolesti. Podvedli jsme tím tělo, jež nám skrze bolest vzkázalo, že něco není v pořádku. Odstranili jsme symptom a přestali pátrat po příčině, která bolest způsobila. Příště to uděláme stejně, jen nakoupíme více tablet.

Studenti nejeví zájem o určitý předmět a zhrzený učitel vyčte žákům jejich nezájem o studium, neúctu k rodičům, kteří jim dopřávají, co jim na očích vidí, a hazard se svou budoucností. Napětí v hodinách narůstá, otrávení studenti provokují k dalším výčitkám a učitel láteří, že za ty peníze... I on řeší symptomy a nepátrá po příčině. Možná by ji objevil, kdyby se zeptal kolegů, proč je v jejich hodinách tak živo.

Praha se žene za svými 450 kilometry cyklostezek a cyklotras, které, jak hlásaly předvolební plagáty primátora Béma, tu mají být do roku 2010. Inu bylo by to dobré, to ne, že ne. Horší je, že ten běh je během přes mrtvoly, a to doslova.

Celá ta záležitost s cyklotrasami se pražské radnici vymyká z rukou. Co čert nechtěl, lidi ty cyklotrasy začali používat. Zdá se mi, že mnohé pražské radní a projektující inženýry ani v tom nejhorším snu nenapadlo, že by po jimi navržených cyklostezkách a cyklotrasách mohl někdo jet, natož pak že by ten cvok snad jel na kole.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.