Světová banka odsuzuje izraelskou politiku vůči Palestincům

16. 5. 2007 / Daniel Veselý

Opět je to tu. Další důkazy o vzájemné a zakořeněné nenávisti mezi Palestinci. Další násilí, které je snímáno a představováno s profesionálním grifem asi tak, jako když je nám řečeno, abychom se podívali z okna, když prší. Nedávno skončilo jednostranné příměří uzavřené mezi palestinskou vládou národní jednoty a Izraelem. Opět ale byl Hamás tím ničemou, který zazdil "mírový proces" na Blízkém východě.

Přestože je nám stále neurvale předhazováno, že existuje něco jako jaderná hrozba ze strany rošťáckého Íránu, průzkumy veřejného mínění, které byly uskutečněny v Egyptě, Jordánsku, Maroku, Saúdské Arábii, Libanonu a Spojených arabských emirátech hovoří poněkud jinak. 80% dotázaných považuje americko-izraelskou politiku za největší hrozbu v regionu a pouhých 11% z nich uvádí, že největšího strašáka představuje médii démonizovaný Írán. Pikantní je skutečnost, že většina z těchto zemí je strategickým spojencem nejen USA, ale i Izraele. Průzkumy veřejného mínění prováděné (opakovaně) ve státech Evropské unie dávají na vědomost, že kolem 60% dotázaných považuje za největší hrozbu světovému míru, překvapivě, izraelskou politiku.

Pojďme se zpravit o "příměří" mezi Izraelem a palestinskou stranou, které vešlo v platnost koncem listopadu minulého roku a přetrvalo do začátku dubna.

Během této doby bylo izraelskou armádou (IDF) na Západním břehu zabito 51 Palestinců, zraněno 154 lidí a dalších 8 usmrtili ilegální židovští osadníci. Po dobu jednostranného příměří zde uskutečnila IDF 312 domovních prohlídek a zatkla 314 osob. Izraelské buldozery a letectvo zničily nebo vážně poškodily 92 domů. Nerušeně pokračovala krádež palestinské půdy. V Gaze bylo IDF zabito 13 lidí, zraněno 56 a 22 dalších bylo zatčeno.

Oproti tomu, v době složených zbraní, byli palestinskými raketovými ostřelovači usmrceni tři Izraelci a třináct jich bylo zraněno.

Izraelské násilné vpády na Západní břeh zpravidla předcházely ostřelování izraelských pozic palestinskými rebely. Hamás zastavil veškeré útoky proti Izraeli s vyhlášením listopadového příměří až do jeho ukončení.

Zpráva OXFAM (nevládní organizace bojující proti chudobě) zpravuje o neutěšených životních podmínkách v palestinských teritoriích, o faktu, že většina Palestinců žije v chudobě, především pak v obklíčené Gaze. Po demokratickém zvolení Hamásu ve volbách na počátku minulého roku, poté co Spojené státy, EU a Izrael kolektivně penalizovaly Palestince hospodářskými a diplomatickými sankcemi, jejich příjmy raketově klesly a narostl dluh většiny domácností. Loňský útok IDF na Gazu, kdy zajetí izraelského vojáka Palestinci předcházel únos dvou civilních palestinských osob izraelskou armádou, zde zničil jedinou elektrárnu a vážně poškodil další civilní infrastrukturu, což vyústilo v humanitární krizi, jež se neblaze podepsala na životech většině Gazanů.

Světová banka, konzervativní symbol neoliberálního statu quo, ve speciální zprávě kritizuje izraelské orgány za bránění ve vzniku palestinského státu současnými restrikcemi a ilegálním a intenzivním záborem palestinské půdy. Ve zprávě, která konkrétně pojednává o situaci na Západním břehu, se dále uvádí, že Západní břeh je rozparcelován do deseti izolovaných ghett, která v žádném případě nemohou být považována za podloží suverénního Palestinského státu - i kvůli existenci 250 000 ilegálních židovských osadníků (mimo východní Jeruzalém), kteří za pomoci izraelské armády a úřadů kontrolují více než 50% Západního břehu. Zeď, která má sloužit coby ochranný faktor "křehké" izraelské entity, restriktivní zóny, checkpointy, betonové a drátěné zátarasy podle textu Světové banky značně přispívají k izraelské expanzi a výraznému poklesu palestinské ekonomiky.

Zpráva však opomíjí fakt, že sankce Západu a Izraele způsobily od počátku jejich uvalení na palestinská území do konce roku 2006 ekonomický pokles o 27%, což je možné přirovnat k hospodářské depresi ve Spojených státech na konci dvacátých let minulého století.

Roku 1997, tedy v euforickém čase po dohodách v Oslu, které znamenaly příslib vytvoření samostatného palestinského státu, předcházejícímu násilnosti druhé intifády, se laureát Nobelovy ceny a bývalý šéf ekonom Světové banky Joseph Stiglitz, nechal slyšet, že palestinská ekonomika tehdy procházela obdobím výrazného růstu; životní úroveň, gramotnost, dětská úmrtnost a další statistické údaje na palestinském území byly mezi nejpříznivějšími v regionu.

Letos v červnu si mnoho lidí na celém světě připomene 40. výročí izraelské okupace palestinských teritorií; chystají se globální protesty a jasné poselství, tj. ukončení brutální okupace, zastavení americké finanční a diplomatické podpory izraelské okupační politice a uznání základních práv Palestinců na důstojný život v suverénním státě.

Zdroj: ZDE ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 16.1. 2017