- Rozmisťování Národního protiraketového systému USA ve střední Evropě. Moskva vnímá tento proces jako zavádění amerických strategických systémů v Evropě, a to proti Rusku. Washington tyto námitky odmítá a zároveň hovoří o záměru rozmístit další součásti systému na Kavkaze, v Bulharsku, Řecku a Turecku. Rusko i Spojené státy svá stanoviska po jednání Riceové v Moskvě nezměnily.
- Na pátečním summitu Ruska a Unie v Samaře nebude podepsána původně plánovaná dohoda o strategickém partnerství. Oficiálně proto, že Rusko dále nechce povolit volný prodej polského masa a Varšava dohodu vetuje. Proti dohodě je i Estonsko. Mluví se o požadavku Polska, aby Evropská unie garantovala energetickou bezpečnost nových členů.
- NATO směřuje dále na východ, hovoří se například o vstupu Gruzie a Ukrajiny do Aliance. Američtí vojáci míří do Rumunska a Bulharska. Moskva vyhlásila moratorium na plnění smlouvy o omezení konvenčních zbraní, protože nové zemně NATO tuto smlouvu neplní. Brusel vyslovil politování, aniž se vyjádřil ke zmíněné kritice. Moskva přestala ohlašovat vojenská cvičení ve své evropské části.
- Unie se postavila za Estonsko poté, kdy demontovalo památník padlých rudoarmějců a Rusko protestovalo proti oživování tradic pobaltských jednotek SS.
- Evropská unie a Spojené státy připravily rezoluci pro Radu bezpečnosti, která předpokládá postupné osamostatnění Kosova. Rusko dává najevo, že tuto rezoluci bude vetovat. Na druhé straně pokračuje angažovanost USA a dalších států NATO v Gruzii, jejíž vláda by ráda vojensky řešila osud separatistických snah Jižní Osetie a Abcházie. Nemluvě o neustálém živení sporů na Ukrajině, včetně zpochybnění výsledku dříve mezinárodně uznaných parlamentních voleb.
- Rusko podepsalo s Turkmenistánem a Kazachstánem smlouvu o transportu turkmenského a kazašského plynu na západ do Evropy přes území Ruska. Americký ministr energetiky Samuel Boldman to označil za špatnou zprávu a vyzval Evropu, aby „patřičně zareagovala“.
Důvodů ke změnám nálad je mnoho. Především jsou některé konkurenční ekonomické zájmy stále častěji baleny do politických hesel. Jestliže se ale například Ricevé nelíbí, že je z dohod o plynu či ropě v postsovětském prostoru vyšachován Chevron, neměl by to být důvod pro označení Ruska jako nedemokratického státu.
Zdá se také, že bývalý ministr obrany USA Donald Rumsfeld měl pravdu, když hovořil o staré a nové Evropě – pouze si popletl zařazení zemí. Jím kritizované Německo, Francie a Belgie představovaly nový pohled na mezinárodní vztahy – preferování kooperace před konfrontací, prosazování se pomocí ekonomiky a kultury. Starou Evropu naopak charakterizuje geopolitický pohled na svět, v němž nelze cílů dosáhnout jinak než silou, kde je nutné obsazovat teritorium a chybí úcta k mezinárodnímu právu.
Dá se říci, že v Evropě nastalo posílení starého geopolitického vidění, které má silné rusofobní zabarvení – nový pražský ministr zahraničí je toho důkazem.
Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom
