Pod záhlavím "Mýty a fakta historie" -- s podtitulem "Zázraky Ježíše Krista" -- natočila BBC roku 2005 třídílný "dokumentární cyklus", který teď převzala pro tři nedělní dopoledne také ČT. Divák a posluchač má získat dojem, že bude konfrontován nejen s "mýty", ale také s "fakty"; a že získá důvěryhodné informace o možnosti biblických zázraků, jak o nich máme zprávy z evangelií. Těm faktům máme přijít na chuť prostřednictvím iluzionisty Brocka Gilla, který se jím má doslova "podívat na zoubek" svými smělými výkony na místě samém. Tento ambiciózní program byl projektován pro DISCOVERY CHANNEL, tedy pro vzdělávací kanál BBC. --- Stalo se, že se můj předchozí příspěvek se nějak po odeslání zatoulal, takže mi bylo najednou jasné, že jej dostane případný čtenář k dispozici až po odvysílání třetí a poslední části cyklu. Když už první díl cyklu neznám, mohl jsem očekávat jisté rozpaky určitě nad tím, že o završujícím finále tohoto shora zmíněného cyklu zde v BL po odvysílané neděli žádoucí a pochopitelná zmínka chybí. Nezbylo mi než sednout k obrazovce a program s 3. dílem absolvovat, i když jsem to původně v úmyslu -- po zkušenosti s 2. dílem -- neměl. Vždyť s ohledem na již publikovanou informaci jsem zůstal dlužen zprávu o možném strhujícím závěru tohoto velkého projektu.

Především doprovodný hlas pořadu (ale třeba i týdeník "Rozhlas" v jeho anotaci) upozorňoval, že iluzionista Brock Gill se snaží objasnit, co se to vlastně před málem dvěma tisíciletími v Palestině událo. Chce se dopátrat "podstaty" fenoménu "vzkříšení". Dokonce pokud jde o "pravdu o vzkříšení", má se divák dovědět, zda to všechno nemohl být podvod. Bylo to víc než slibné uvedení.

Sám Gill párkrát šustěním karet naznačil, že iluzivní typy triků mu nejsou cizí. Předvede také nanejvýš sugestivní trik s bednou, v níž je údajně uzamčen, a s níž je pak do výše několika desítek metrů zvednut jeřábem. Po uvolnění zátěže ze závěsu je sice bedna rozbita na kousky, ale iluzionista posléze přijíždí na místo inscenovaného neštěstí "zázračně" na motocyklu. Byla to nadmíru působivá inzerce. Mnohem útržkovitěji předvedl kouzelník levitaci. Zato ten jev komentoval tak, že se to naučil za jedno odpoledne. Pro jistotu připomněl, že jsou také jiní známí iluzionisté, jako např. David Copperfield. Vztah těchto produkcí k evangelijnímu Ježíšovu "vzkříšení" je posléze dán až třemi řečnickými otázkami, z nichž se vyvrbí otázka čtvrtá, taky hodně "řečnická" a značně "druhotná", jako ty otázky všechny.

Je dobře vědět, že ve slovním doprovodném komentáři k útržkovitým informacím z evangelií zazněla také věta, že Petr "viděl Ježíše vstát z mrtvých" (!). To je nadmíru závažné tvrzení. Zrovna tak bylo možno slyšet, že svědkyněmi prázdného hrobu byly některé ženy, s důrazem na -- v posledních letech nadmíru mediálně populární -- Marii Magdalenu. Ty dvě informace se pochopitelně obsahově a významově nekryjí. Přitom sdělení, že Petr "viděl Ježíše vstát z mrtvých", není doloženo v žádném z evangelií (ani v Markově ne!) a neodpovídá tudíž ani evangelijní tradici. Je zcela mylné. Navíc odvolávka na poměrně zvláštní "svědectví" žen je doložena jednotlivými evangelii pokaždé v jiné konstelaci. Snad i to mělo být odrazovým můstkem k již zmíněným čtyřem "otázkám".

Ty otázky jsem dal do uvozovek. Tři z nich byly naznačeny evangelijním textem jako možný skeptický výklad "vzkříšení": a) mrtvé Ježíšovo tělo bylo z hrobu uloupeno, b) vůbec v něm nebylo, c) celý příběh "vzkříšení" byl vymyšlen. Alternativa c) překrývá pochopitelně i obě první uvažované možnosti. Další varianta uvádí možné "objektivizující vysvětlení" pro předpoklad legendy zvažované jako c) --- totiž že by svědkové trpěli halucinacemi. Zdá se, že v tomto bodu je jádro 3. dílu relace a celé té "dokumentace". Sugestivně byla v té televizní relaci zadána otázka, co vlastně ty ženy viděly. O Petrovi a jeho "svědectví" přitom už nepadlo ani slovo!

Zároveň se musela divákovi tohoto pořadu celá problematika dále zamlžit rozmanitými odkazy na další známé a obdobně zázračné souvislosti. Např. bylo poukázáno na to, že učedníkům pomohlo vyrovnat se s trpkou ztrátou Ježíše po obdržení "Ducha svatého". Pokud by se zjevil "podle těla" hned po oněch třech dnech v hrobě, nutnost dalšího nějakého stvrzení epochálního zázraku projeveného vítězstvím nad smrtí by bylo možno vnímat jako druhotnou. Nehledě už na to, že pokud by přímý svědek událostí přímo Ježíše po jeho "vzkříšení" viděl, nepotřeboval by naléhavě televizním komentářem tlumočeného nápomocného mystického prostředku, jak se "vyrovnat" se ztrátou Mistra a učitele. Bylo by to -- přinejmenším z hlediska "jistoty" o zázraku vzkříšení z mrtvých -- nadbytečné.

Samozřejmě chci věřit, že soudní lidé budou vnímat se zajíkavým respektem, že v minulosti se v určitých dobách "vždy" nacházeli lidé, kteří byli schopni za své vnímání života položit i ten život sám v oběť (za jeho "hodnoty", za "pravdu", za "ideál"). Na to poukazovala také zde zmiňovaná relace v souvislosti s křesťanskými mučedníky. Nechápu ovšem, jak může někdo porovnávat tento vzácný odkaz s údajně jen jepičím životem sekt. Doprovodně a neadresně bylo uvedeno jako příklad jakoby pouze davové psychózy, že údajně až "v padesátých letech" (20. století) lidé očekávali konec světa a že si pak jen "rozumově" zdůvodnili, proč k tomu nedošlo. Obrazově byla přimíchána do kontextu Gillem předvedená iluze levitace. Hlas připomněl k úvaze jako řečnickou otázku -- která zůstala bez věcné odpovědi --, proč by měla Marie Magdaléna vidět anděla? Jen bylo konstatováno, že přece nemohlo jít o halucinaci, když tu byli další svědkové. Těmi měli být mj. dva poutníci do Emauz. Že takto dochází ke kumulaci textových dokladů ze vzájemně stěží souměřitelných dob, nesmí asi vadit. Citovaný svatý Pavel spadá svým viděním od Damašku zhruba do poloviny prvního století našeho letopočtu; poutníci do Emauz jsou zmiňováni až Janovým evangeliem, které je svým sepsáním nejméně o půl století nám bližší. U sv. Pavla jde podle tradice o "nadpřirozené zjevení"; naproti tomu poutníci zmiňovaní u Jana nejdříve kráčejí s člověkem, který jim ničím nepřipadá nápadný --- až obřadem lámání chleba... Jak má tohle souviset s případnými paušálními úvahami o "halucinaci", to si nedokážu přiměřeně srovnat. Počínaje případnými evangelijními zprávami o "prázdném hrobu" -- s vzájemně rozdílnými informanty -- až po Pavlovo "zjevení" lze stěží všechny tyto rozdílné informace sladit k jednomu společnému jmenovateli.

Před diváka je položena otázka: Umíral by někdo kvůli triku? Pochopitelně že ne. Jen není jasné, co vlastně mělo být podbarveno těmi Gillovými triky?! Pokud následovala ve scénáři jeho relace zmínka, že dnes je na světě miliarda křesťanů, je ovšem otázka, pro co to má být argumentem. Zbytečné je znovu připomínat pro klíčový námět pochybnou roli konkrétně předvedených iluzivních triků.

Před závěrem relace padla zmínka o objevu z roku 1968, připomínající hřebem v patní kosti překvapující objevení dávno zapomenuté techniky popravy ukřižováním. Žádný adekvátní komentář k tomu uveden nebyl. Přitom jistě stálo víc než za zmínku, že po šestém století našeho letopočtu rychle upadlo v zapomenutí, jak se mohlo ukřižování uskutečňovat. Pomocí hřebů v dlaních, jak to kupodivu představují pietní zobrazování Ukřižovaného, nebylo by možno udržet visící postavu na kříži! Mimo závažný komentář zůstala i rána kopím do pravého boku pod hrudní koš, aby mohlo dojít k protknutí srdce.

"Vzkříšený" Ježíš -- už jako "Kristus" -- je zmiňován v textech, které zřejmě nemají být vnímány především jako historická zpráva, nýbrž jako svědectví víry, nebo efekt radostné zvěsti ("eu + angelion"). Testem víry je sám doklad takové víry. Nechápu, co mělo být doloženo prezentací působivých varietních produkcí. Ještě méně chápu, co "objevného" mělo být dosaženo tímto málem tříhodinovým projektem. Značka "Discovery Channel BBC" předvedla tématicky -- ale i přímo pro náboženské vnímání reality -- zmetek. Nebo se pouze chová stejně komerčně jako iluzionista B. Gill? Škoda!

Mj. viz i: BBC si také vsadila na povrchní koketování s Ježíšovým odkazem?

Nadělej prachy a natáhni bačkory? (2. část)

Nadělej prachy a natáhni bačkory!