Za jeden ze ztěžejních článků, kterým profesor Klaus vstupuje na trh idejí lze považovat stať álové a socialismus, ve které opakuje Hayekovu tezi o intelektuálech jako "professional second-hand dealers in ideas", kteří sice nejsou kompetentní v žádném oboru, ale přesto mají zásadní vliv na veřejné minění, což působí neblaze na demokracii. Hned v úvodu tohoto článku Václav Klaus "pokládá za samozřejmé", že čtenáři znají stejnojmennou Hayekovu stať. Ve snaze vyhnout se přejímání idejí z druhé ruky (byť prezidentské), přečetl jsem si původní článek ( francouzská verze zde Ten je zajímavý sám o sobě, jistě by ho měl číst každý student sociálních věd (stejně jako i článek Václava Klause), nicméně právě Klausův způsob odporu proti nové knihovně aktualizuje některé pasáže Hayekova textu, které prezident ve svém článku opomíjí.

Jednou ze zajímavých Hayekových myšlenek je určitá dynamika -- totiž z vědce (odborníka) se intelektuál může stát. Děje se tak hlavně v situacích, kdy vědec převezme řídící roli v nějaké organizaci, a to zejména financované státem. Není tedy od věci zeptat se, zda takový přechod nepotkal i nynějšího prezidenta České Republiky. Vskutku, rozšíření jeho sfér zájmu (od ekologii přes společenské vědy až k architektuře) by tomu nasvědčovalo. Čas od času mu někdo připomene, že hranice jeho kompetencí a znalostí nejsou neomezené, s elegancí sobě vlastní tak činí třeba prof. Miloslav Petrusek z kolegů z ekonomického světa je to pak prof. Stiglitz

Zatím poslední, kdo musí hájit své kompetence a výkony před kritikou profesora ekonomie a prezidenta České Republiky, je architekt Kaplický. Přesněji řečeno komise, která jeho návrh zhodnotila jako jako nejlepší. I když pomineme nadsázku "o přivazování se" na Letné, je to podivuhodný vstup pana prezidenta do oblasti občanské společnosti, kterou až dosud odmítal ve jménu "standardní demokracie". Zatímco Václav Havel vyšel z občanské společnosti na Hrad, Václav Klaus zřejmě volí cestu opačnou.

Mohu si o knihovně myslet cokoliv, rovněž tak Václav Klaus. Jeho hlas je však hlasem prezidenta, tak tomu je, a tak by měl také mluvit. Když už cítil potřebu vyjádřit se otevřeně ke stavbě, mohl se omezit na "nelíbí". V nejlepším případě měl dodat, že tak bylo rozhodnuto v souladu s pravidly demokracie. Více opravdu nebylo třeba, nebylo třeba přicházet s obrazy řetězů a chobotnic. Nicméně, jak již napsal Hayek, síla intelektuálů je právě v tom, že veřejnému mínění nabízejí určitou vizi, které je nasloucháno více než názorům odborníků. Otázkou je, jestli by vzbudily názory ekonoma Klause takový ohlas jako názory hradního intelektuála. Myslím, že zhruba takový jako názory architekta Kaplického na společenské dopady Klausem aplikovaných ekonomických modelů. Pana architekta však šlechtí přinejmenším dvě věci -- necití tuto potřebu, a pak, nemá ani zapotřebí napadat regulérní výsledky konkurzu. Jak sám prohlásil, jeho oborem je "dělat design". Co je však vlastně tentokrát oborem Václava Klause?