Čelní britští muslimští představitele poslali Tonymu Blairovi společný dopis, v němž argumentují, že jeho zahraniční politika v Iráku a vůči Izraeli nabízí "munici extremistům a způsobuje Británii "zvýšené riziko".

Otevřený dopis podepsali tři ze čtyř britských muslimských poslanců v Dolní sněmovně, dále tři ze čtyř muslimských šlechticů, členů Horní sněmovny, a představitelé 38 muslimských organizací včetně Muslimské rady Británie a Muslimské asociace Británie. Dopis vyvolal v Downing Street odmítavou reakci.

Letecké společnosti British Airways a Ryanair v sobotu veřejně kritizovaly vlastníky londýnského letiště Heathrow Airport a dalších britských letišť za to, že zvýšili chaos na letištích, způsobený bezpečnostními opatřeními z minulého týdne.

Společnost British Airways konstatovala, že byla nucena v sobotu zrušit čtvrtinu svých evropských letů a ostatní lety musely odletět dříve, než se cestující dostali na palubu letadel. Willie Walsh, generální ředitel společnosti British Airways, obvinil společnost BAA, která provozuje hlavní letiště v Británii včetně Heathrow, že nezvládla zvýšená bezpečnostní opatření a pečlivější bezpečnostní prohlídky.

Letecká společnost Ryanair se připojila k této bezprecedentní veřejné kritice a apelovala na vládu, aby začala jednat a snížila fronty neprověřených cestujících.

Německý historik Jochen Hellbeck, působící na Rutgers University ve Spojených státech, vydal pozoruhodnou novou knihu, která na základě studia deníků obyčejných občanů, žijících v Stalinově Rusku dosti podstatně přehodnocuje naše porozumění mentalitě tehdejší společnosti. S dr. Hellbeckem hovořil Jan Čulík v italské Sieně.

German historian Jochen Hellbeck, who teaches history at Rutgers University in the United States, has just published a new book which -- analysing personal diaries written by ordinary Soviet citizens in Stalin's times -- quite radically changes our perception of people's attitudes to the Soviet regime of the 1930s. Jan Čulík interviewed Dr. Hellbeck in Siena, Italy.

Izrael pokračoval v sobotu ve své vojenské ofenzívě do Libanonu a usmrtil nejméně 19 osob, navzdory rezoluci OSN, požadující příměří, která byla v pátek jednohlasně schválena.

Nejvražednějšímu útoku byly podrobeny domovy ve vesnici Rachaf, na jihu Libanonu, asi 6 km od izraelské hranice, kde bylo leteckými údery usmrceno nejméně 15 civilistů.

Před pár dny zahájilo v Praze činnost občanské sdružení spojující jednotlivce i mnoho občanských iniciativ v jejich odporu proti výstavbě americké protiraketové základny. Toto sdružení zahájilo i sběr podpisů pod petici žádající vypsání celostátního referenda k této otázce ZDE a přistoupilo i k pořádání demonstrací na podporu svých požadavků.

Rád bych zde upozornil na některá nebezpečí, kterým musí tato iniciativa čelit. Velká část diskusí o protiraketové základně, které se rozbíhají na stránkách Britských listů a v menší míře i na stránkách Práva (jinde, a to včetně tzv. veřejnoprávních sdělovacích prostředků, se jedná spíše o propagandu proamerického stanoviska) se soustřeďuje na technickou stránku protiraketové obrany, maximálně pak na otázku omezení práva občanů rozhodovat o území a personálu této základny.

Toto zúžení pozornosti na, podle mého názoru, podružné detaily, pak činí obtížným vyvrácení námitky, že se jedná o formu kapitulantství před nepřítelem, ať již jím má být světový terorismus nebo tzv. darebácké státy. Stačí pak připomenout mnichovský diktát a čtenář či divák je ve svém odporu vůči výstavbě základny znejistěn.

Jenže mnichovský diktát má s touto otázkou máloco společného a když něco, tak jen servilní ochotu části českých politiků podřizovat se přáním velmocí.

Nedávno se česká veřejnost dozvěděla, že vláda jedná o možnosti opět rozmístit armádu cizího státu na našem území. Je zvláštní, jak netečná je česká veřejnost v tak zásadní věci. Jedním z důvodů může ale být její nedostatečná a někdy zavádějící informovanost.

Měli bychom si uvědomit následující fakta:

• Základna nemá za úkol chránit vzdušný prostor České republiky, ale výlučně prostor Spojených států amerických.
• Nejedná se o základnu NATO, ale pouze americkou základnu. Česká republika nemá žádnou povinnost tuto základnu umístit na svém území.
• Čechy se stanou územím, na které by byl veden první úder.

Myslím si, že se Josef Provazník plete. Já si to nemyslím, já to vím. Důkazem toho je jeho vlastní text. Josef má pravdu v tom, že Britské listy jsou v současnosti jedno z mála médií, která jsou ochotna (schopna) otisknout pozitivní názor na Fidela Castra. Má také pravdu v tom, nač naráží, že další média, která by to mohla udělat, jsou už jen obskurní ideologizované plátky té části levice, pro něž paradoxně představuje současná Kuba kontinuitu jejich představ o komunismu coby nástroji moci. Tento příměr je skrz na skrz pravdivý a nedá se odepřít, ovšem, a to mě trochu zaráží, dělat z něj jakýkoliv závěr v tom smyslu, že se z BL stává levicový plátek, je přece neoprávněné a nesmyslné.

16:00 Jeden z častých autorů Britských listů, evangelický farář a dosavadní nezávislý senátor Zdeněk Bárta, zvolený na kandidátce KDU-ČSL, se má stát ukázkou koaliční pružnosti Zelených. Podle usnesení právě skončené Republikové rady Strany Zelených a na základě politické dohody Bursíka a Kalouska bude Bárta nominován společně zelenými a lidovci na Litoměčicku a Slánsku pro podzimní senátní volby. Po dohodě s lidovci by po zvolení přestoupil do senátního klubu Zelených. Bárta se tak stane "téměř stranickým" kolegou senátora Štětiny. Štětina je prozatím znám pouze svými antikomunistickými výpady.

Levice a pravice má podle průzkumů veřejného mínění a reálného rozložení politických sil přibližně stejný počet příznivců. Médii prezentovaná sociální realita silně potlačuje levicové akcenty. Příznivci levice tak mají tendenci své postoje spíše skrývat, uchylovat se k mlčení, protože se nechtějí dostat do izolace a konfliktu s názorem, o kterém se domnívali, že je společensky dominantní.

O Britských listech rád a opakovaně tvrdím, že jsou špatné, ale ihned dodávám, že jsou současně i tím nejlepším, co dosud máme. Považuji je za jedinou a otevřenou názorovou platformu v ČR, kde se diskutují věci, o kterých se v našich klíčových masmédiích nemluví. BL listy jsou pro mne důkazem, že internet vytváří novou platformu pro otevřenou debatu - veřejnou sféru a současně nahrazuje tradiční mechanismy, prostřednictvím kterých kontrolují mocenské elity šíření informací. Také proto čtou Britské listy i elity, a to bez ohledu na vlastní politické a ideologické přesvědčení, ekonomické a sociální postavení. BL si dokázaly svou editorskou politikou získat pozornost čtenářů napříč politickým spektrem. I tak nepatří v mnoha firmách a institucích k oficiálně doporučené literatuře. K jejich četbě se tedy mnozí uchylují jen z čistě "studijních důvodů," aby věděli: " Jak o nás naši kritici, oponenti, nepřátelé mluví." Často jim mluví z duše. Přiznat to veřejně, mnohdy znamená, v lepším případě, opovržení nebo, a to je ta horší varianta, vybočení z řady, které se netoleruje, protože do BL píše pochybná sorta lidí s nezdravými názory, pomýleným pohledem na svět a společnost, jež svými názory jen podkopává stabilitu systému, společenský statuts quo.

Původně jsem nechtěl reagovat na příspěvky reagující na můj text oponující jednostrannému pohledu pana Golga na Kubu a Fidela Castra. Ale po delším přemýšlení po ambulanci a před dovolenou se pokusím přece jenom něco slušně napsat. Především asi panu Provazníkovi.

Takže snad na začátek - na Kubě i v jiných místech Karibiku, střední a jižní Ameriky jsem v posledních deseti letech strávil několik let. Pracovně i výzkumem místních podvodních jeskyní. Pokud se pan Provazník domnívá, že revoluce nepřinesla Kubě nic lepšího, než bylo před tím, dovolím si jeho názor respektovat a neargumentovat. Nehodlám ztrácet čas tvrzením, že 1+1 nejsou 5. Jsem rád, že se chystá na Kubu vypravit. Třeba se bude dívat a vidět.

Srovnávat pány Hitlera, Stalina a Castra asi jde. Ale rozhodně ne jednoduchým nálepkováním a škatulkováním.

Je smutné, jestliže někdo opře svou polemiku s něčím názorem nikoli o znalost tohoto názoru a kontextu, v němž je vyřčen, nýbrž o jakousi anonymní telefonickou referenci - denunciaci? - z třetí ruky ("Telefonoval mi ke konci minulého týdne jeden posluchač a upozorňoval, že Just s hosty mou argumentaci naprosto nepochopili, všechno totálně zmotali a skončili, jak se dalo očekávat, v NEPŘEMÝŠLIVÉM ANTIKOMUNISMU", Jan Čulík, BL 5. 8. 2006). Ještě smutnější je, jestliže takto postupuje zkušený novinář a profesionál, který už přes patnáct let nám, mediálně zaostalým Čechům, nikdy neopomene profesorsky zdůraznit nadřazenost někoho, kdo prošel britskou školou publicistické nestrannosti, vzorové objektivity, vyváženosti a korektnosti. Jan Čulík si myslí, že ve své recenzi, s nímž jsme na ČRO 6 nejprve s J. Rejžkem a týden poté s J. Peňásem polemizovali, vyslovil názor, že si "nespravedlivě utlačovaní staří páni" - takto svérázně nazývá politické vězně komunismu - zaslouží "daleko profesionálnější svědectví", mež jaké poskytují dokumenty K. Vlachové (v minulosti např. Jáchymovská stigmata, Věž smrti, nejnověji Dračí setba komunismu) a že "amatérismus K. Vlachové je urážkou jejich utrpení". Nevím, o jaké recenzi J. Čulík mluví - žádnou recenzi totiž v BL nepublikoval.

Demokracie se musí dělat zdola, což není totéž jako vláda dělnicko-rolnické třídy.

Naše ústava nehovoří nic o tom, že svobodu slova mají pouze lidé vzdělaní. Myslela jsem si, že už jsme se zbavili myšlení typu : "Neraď, není ti padesát a nebyl jsi v Rusku." Ale i jiné věty, kterými nás autoři chtějí umlčet a srážet k zemi. Já osobně ze všeho nejvíc nesnáším otázku některých lékařů: "Studovala jste lékařskou fakultu vy nebo já ?" Nezlobte se na mě, ale já v takové větě nic inteligentního nevidím a je mi jedno, kolik fakult takový člověk vystudoval.

"Dnes večer věnujeme celý program podrobné analýze dnešní obří protiteroristické operace, která -- jak se nám tvrdí -- prý zabránila většímu počtu útoků na letadla uprostřed letu nad oceánem někde mezi Británii a Severní Amerikou. Přineseme nejnovější informace o tomto údajném spiknutí." -- Citoval jsem z emailové upoutávky televize BBC na čtvrteční večerní publicistický pořad Newsnight. Britská veřejnoprávní televize velmi rozumně zdůraznila při svém podrobném zpravodajství o protiteroristické operaci svůj odstup od prohlášení policie i vlády. Nikdo totiž vlastně nemůže vědět, co se ve skutečnosti děje a stalo. Řečeno drasticky -- pokud k nějakému násilnému útoku nedojde, nemůžeme si být vlastně nikdy jisti, zda byl skutečně plánován.

Psáno pro ČRo 6

Vedle pana Štengla se také já pokusím o krátkou reakci na článek M. Černíka "Poezie jako oběť doby". Bývalo zvykem, že poezie vycházela v časopisech, že byla čtena v televizi, bývalo v módě být intelektuálem či krasoduchem. Když si představím, že by se to mělo vrátit, děsím se. Poezie, kultura vůbec je pro mne něco posvátného, co může být veřejně sdíleno jen na určité úrovni ducha. Myslím, že umělec a milovník umění nemá být osvětový činitel, který lidem nutí svou vizi na stránkách časopisů pro ženy či na stránkách denního tisku. Může sem tam něco vydat, aby zkusil, zda tu jsou spřízněné duše, zda jeho autentický prožitek, vyjádřený v uměleckém díle či v reflexi nad ním, někdo opravdově přijme, může vyvolat vlnu nadšení ve vnímavé skupině obyvatel (tak třeba Goethův Werther či Ginsbergovo Kvílení), to je jistě i jedním z cílů jeho tvorby (sdílet se), ale nesmí dát svůj poklad napospas žvástu a lži, napospas "kultuře", proti níž tak vášnivě bojoval třeba Karl Kraus.

Plně se ztotožňuji s názorem Josefa Provazníka. To, co jste uveřejnili Petru Wagnerovi a Mesfinu Gedlu o Fidelu Castrovi, je opravdu těžký kalibr. Hlásky o imperialismu jak z dob normalizace. Britské listy se tím opravdu staví na roveň nechvalně známému Virtually a jim podobným. Bohužel, píše Jaroslav Borovička.

"Kdo chodí spát s raketami, nesmí se divit, když se ráno neprobudí," cituje publicista Jan Čulík ve svém sloupku ze 7. 8. 2006 izraelského velvyslance u OSN Dana Gillermana. Přesněji, pro účely svého článku cituje čtenáře Britských listů, který si to prý tedy "s tou americkou vojenskou základnou v brdských lesích ještě rozmyslí". Čulík doporučuje si to skutečně rozmyslet, neboť "čeští občané mají špatné zkušenosti s »dočasným« rozmístěním sovětských vojsk na území své země." Při těchto příměrech se pan publicista dopustil několika nekorektních přirovnání, píše Jan Kovanic z Neviditelného psa.

Reportérka vzpomíná na rok 1997. Tehdy se měl z Kuby vracet kanadský vyslanec Mark Entwistle a Fidel Castro trval na to, že ho osobně zaveze na letiště. Pan Entwistle si vzpomíná, že během 4 roků, které v Havaně sloužil, se setkal s Castrem nejméně 20krát a strávil s ním alespoň 100 hodin v diskusích o všem možném. "Někdy se Castro zastavil na kus řeči jen proto, že žil nedaleko "našeho". Kuba je v některých ohledech surrealistické místo". Surrealismus se ale na Kubě nevztahuje na každodenní politiku.

Dnes je bývalý kanadský vyslanec soukromým konzultantem, který pomáhá rostoucímu počtu kanadských a dokonce i amerických firem proniknout na kubánský trh.

"Nepotečou řeky krve" napsal Daniel Tencer v kanadských novinách The Ottawa Citizen 2. srpna 2006, když reagoval na zprávu z Kuby, že prezident Fidel Castro předal dočasně svou funkci svému bratrovi Raúlovi. Tato zpráva vyvolala úzkost u většiny Kubánců, ale dřívější přistěhovalci z Kuby, kteří jsou nyní americkými občany, tancovali v Miami radostí, že zřejmě prezident Castro brzy zemře a oni přinesou na ostrov "svobodu a demokracii". O několik stránek dále bylo ale varování z Bílého domu ve Washingtonu, aby nepodlehli kubánští exulanti emocím a nerozhodli se vrátit se na Kubu v masovém měřítku jen proto, že byl Fidel Castro operován. Tato zpráva byla vytištěna vedle Castrova prohlášení v plném znění o tom, které funkce předává svým spolupracovníkům.

Castro: Bitva idejí bude pokračovat ZDE

Harry Sterling býval diplomatem, který mimo jiné sloužil na Kubě. Nyní je kanadským politickým komentátorem. Ve svém článku upozornil, že náhlý odvoz Fidela Castra do nemocnice pro naléhavou operaci, aby se zastavilo vnitřní krvácení, způsobil šok jak v ostrovní republice tak i ve Spojených státech.

Skutečnost, že stárnoucí revolucionář oznámil, že předal dočasně svou funkci prezidenta svému mladšímu bratrovi Raúlovi, podnítilo spekulace, že je jeho stav patrně horší, než co si kubánská vláda přeje zveřejnit. K tomuto předání moci došlo nyní poprvé od roku 1959, kdy se Castro ujal vlády.

Fabiano Golgo nevydržel nepodělit se o svoji radost nad brzkým koncem Fidela Castra. A nejen to. Když se ozvaly nesouhlasné hlasy, znovu nás obšťastnil svými názory. Nechtěl jsem se do této diskuze míchat - napsal jsem už o Kubě svoje. Ale musím reagovat, když se o mně otřel další svobodomilovný občan - Josef Provazník. Oba pánové nemají - na rozdíl od Kubánců - rádi Fidela Castra. Nikdo to po nich ani nechce. Ale měli by alespoň mlčet. Všechny jejich řečičky trpí základním nedostatkem. U nich je totiž přání otcem myšlenky.

Údiv, údiv, údiv -- vyvolávají profesionálové jednotlivých redakcí České, tedy naší, televize. Nevěříte? Posuďte sami. V těchto dnech probíhá mistrovství Evropy v atletice. V přímých přenosech je vysíláno na ČT2. Zpravodajství o něm přinášejí pochopitelně i všechny ostatní televizní stanice.

Pozorně sleduji události okolo rozhodování, zda umožnit Spojeným státům americkým aby na našem území postavili raketovou základnu svého obranného systému.

Zaráží mne, jak o této věci informují česká média. Očekával bych diskuse, kde bude proti sobě sedět zastánce základen, popřípadě přímo ministr Svoboda, zástupce odpůrců základen, a možná ještě nějaký expert, který je schopen divákům za pomocí grafiky fundovaně vysvětlit, jak raketový deštník funguje, co se stane, vystřelí-li teroristé raketu, co se stane, vystřelí-li raketu na nás, co se stane, když raketa selže. Jaká jsou technická rizika, kam mohou dopadnout trosky obou těles, zda rakety používají karcinogení hydrazin a podobně. Veřejnoprávní televize by v souladu se svým etickým kodexem měla garantovat shodný čas pro názory obou stran.

Místo toho média informují převážně o tom, co zamýšlí vláda.

Česká masmédia v letní okurkové sezóně začala povětšinou emociálně laděnou diskuzi o americké vojenské základně v ČR. Je to velmi laciný mediální trik, kde na jedné straně spektra vystoupí lidé s názory o další totalitě " nechceme imperiální Ameriku" a na druhé straně lidé s názorem " prestiž země, nejbližší partner USA, finanční profit...". Většinou se hovoří bez znalosti základních faktů, které jsou stejně utajeny, ale s o to většími emocemi.

Článek Alexandra Vondry jako zastánce vybudování americké vojenské základny v ČR mne nepřekvapil. Dlouhodobé prosazování amerických zájmů od bývalého amerického velvyslance se očekává.

Koncem sedmdesátých let jsem pracoval v tiskárně. V Rudém právu vycházely básně, které nikdo nečetl. Bývaly doprovázeny kresbami Josefa Velčovského. Kresby se mi líbily, básním jsem nerozuměl. Jednou vyšla v Ruďasu báseň s názvem Sabovčíkovo koleno. Jožka Sabovčík byl náš reprezentant v krasobruslení, který emigroval. Pokud si dobře vzpomínám, v jeho emigraci hrálo roli jeho pohmožděné koleno. Omlouvám se, jestli se doppuštím nepřesností, přeci jenom je to už pěkná řada let. A básník Miroslav Florian napsal o zlotřilém kolenu neméně zlotřilého Sabovčíka báseň. Vzpomínám, že tu báseň tehdy četli všichni u nás ve strojovně. I ti, kteří se při slově poezie jen ušklíbali. Zapamatoval jsem si to jméno, Miroslav Florian, abych do budoucna věděl, které autory nekupovat.

"Zájmem ČSSD je, co možná nejdříve předat vládu ODS," sdělil MfD ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (ČSSD).

zdroj ZDE

tisková zpráva Wise Brno

O dva miliony liber, tedy zhruba 83 milionů korun, přišel provozovatel továrny na přepracování vyhořelého paliva THORP ve Velké Británii. Společnosti BNG Sellafield tuto částku strhnul Britský úřad pro vyřazování jaderných zařízení za vážnou nehodu, o které se veřejnost dozvěděla v dubnu 2005. Z potrubí továrny během několika měsíců nepozorovaně vytekl vysoce radioaktivní roztok obsahující 20 tun uranu a 169 kilogramů plutonia. Stejnou částku strhl úřad i další továrně na zpracování radioaktivních odpadů v Dounreay. A další stíhání hrozí za úniky radioaktivních částic na pláže v okolí.

Blížící se páté výročí útoku na newyorská "Dvojčata" přímo vybízí k bilancování a úvahám nad tím, zda skutečně toto datum představovalo významný mezník a zda od této doby "už nic není stejné jako dříve." Není pochyb o tom, že 11. září vytvořilo specifickou atmosféru, kterou dokázali využít příznivci preventivních útoků, dalšího rozšiřování geopolitického vlivu USA a teorie střetu civilizací. V českých podmínkách se nadto projevil sklon nekriticky přijímat téměř jakékoliv zahraničně politické kroky americké administrativy. Většinou pravicově orientovaní autoři proto opakují teze o potřebě tvrdého postupu, o přínosu amerického protiraketového deštníku, přičemž prakticky obcházejí otázku, proč byla politika tzv. západního společenství po roce 2001 korunována tolika neúspěchy (válka v Iráku a její dohry, nárůst popularity radikálních politických směrů na Blízkém východě a v Íránu, zvýšení počtu teroristických útoků atd.).

Někteří čeští konzervativní publicisté se také mnohdy dostávají do schizofrenních situací, kdy ve jménu obrany svobody a naší civilizace obhajují oklešťování základních práv a právních jistot.

V reakci na článek Palestina, Libanon a Izrael: Složitý svět vzájemných nenávistí mi přišlo několik kritických mailů. Jádro jejich argumentace spočívá v tom, že nejsem schopen rozlišovat (postavení a utrpení Izraelců na jedné straně a Palestinců na straně druhé), a dále v obvinění, že nejsem nestranný, že jsem zaujat.

V souvislosti s tím mne upoutala slova Milana Valacha, který v předmluvě ke své nejnovější knize Češi v neklidné době uvádí: "Již delší dobu je známo, že člověk nemůže zaujmout nehodnotící postoj, co však může a má, je veřejně se ke svým hodnotám přihlásit."

reakce na článek Štěpána Kotrby "Prachy jsou cílem reformy ODS". Autor je předseda občanského sdružení Reforma zdravotnictví - forum.cz

• Senátor Julínek prohlásil jedině to, že jeho osoba ani volební kampaň nebyla nikdy financována farmaceutickými firmami.
• Občanské sdružení Reforma zdravotnictví - forum.cz, jejímž je senátor Julínek jedním z členů (není to tedy "jeho" občanské sdružení), se nikdy netajilo tím, že část našich příjmů pochází od soukromých sponzorů, včetně farmaceutických firem.

• Senátor Julínek neprohlásil "jedině to, že jeho osoba ani volební kampaň nebyla nikdy financována farmaceutickými firmami." To je hloupost, která je snadno vyvratitelná. Senátor Julínek toho navykládal médiím daleko víc... Víc, než je mu dnes milé. Například...:
  Pořad TV Nova -- Televizní noviny 22. 6. 2006
  David Rath: Je důvodné podezření, že jeho občanské sdružení Reforma zdravotnictví je financována právě zahraničními farmaceutickými společnostmi.
  Monika Zajícová, redaktorka: Žádné přímé důkazy ale Rath nepředložil.
  Tomáš Julínek: Moje aktivity nejsou financovány farmaceutickými společnostmi...

Senátor Julínek není neveřejnou osobou; brožuru Reforma zdravotnictví prezentoval všude (i prostřednictvím médií) jako svou koncepci zdravotnictví; poslanec Tlustý se na toto téma dokonce chytil s ministrem Rathem v Otázkách Václava Moravce, kde doslova řekl, že tato aktivita není aktivitou ODS, ale aktivitou senátora Julínka. Tak jak to tedy je?

V informacích Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR za rok 2003 (novější jsem nenalezl) se uvádí následující:

• v tehdy cca 1900 nenemocničních lékárnách se za léky utržilo cca 36 miliard Kč,
• v tehdy 82 registrovaných nemocničních lékárnách se utržilo cca 15 miliard,
• v součtu bylo eidováno necelých 2000 lékáren,
• celkem se utržilo asi 51 miliard.

V článku v tisku na jaře 2006 se uvádějí náklady 60 miliard, píše čtenář Miroslav Říš.

Celková spotřeba je nižší, číslo uvedené v článku je odvozeno od maximálních cen. Nelze operovat průměrem, protože ten nic nevypovídá o skutečném rozložení obratu.

Ta v článku v deníku Právo uváděla příklad tvorby cen léků, které čtenáři nyní označují za fakt, že "autor problematice vůbec nerozumí". Autorce původních dat, citovaných v médiích 469x jen za poslední rok, se tak její mediálně vděčné argumenty vracejí jako bumerang...

Leona Štěpková: Proč se lékárny bojí? Právo, 31.1.2006, str. 12

Nové ceny léků: Pacienti se bojí, straší čtenáře bulvární deník Aha! 1. 8. 2006. V lékárnách panuje chaos, konstatují hystericky Lidové noviny ze dne 2. 8. 2006. Chaos v lékárnách nenastal, kontruje klidně Deník Litoměřicka ze stejného dne, ačkoliv kvůli novým pravidlům museli lékárníci změnit ceny u více než deseti tisíc přípravků. Všechny články citují Leonu Štěpkovou.

Mladá fronta Dnes ve svém vydání z 10. 8. 2006 otiskla článek redaktora Jaroslava Kmenty, který obsahuje zcela nepravdivé tvrzení týkající se Roberta Piksy. Autor článku nepodloženě tvrdí, že pan Piksa byl poradcem Úřadu vlády ČR. Tuto zjevnou nepravdu deník uveřejnil přes fakt, že jsme v minulosti několikrát zcela jednoznačně uvedli, že pan Piksa nikdy nebyl poradcem Úřadu vlády ČR ani předsedy vlády ČR.

Britské policii a bezpečnostním složkám se v noci ze středy na čtvrtek podařilo překazit teroristické spiknutí, jehož cílem bylo vyhodit do povětří až deset letadel letících z Británie do USA, konstatoval Scotland Yard. Šlo prý o plán "spáchat hromadné vraždy v neuvěřitelném měřítku," uvedl Paul Stephenson, náměstek hlavního komisaře londýnské Metropolitní policie.

Útok měl být proveden prostřednictvím výbušnin, propašovaných v příručních zavazadlech na palubu až deseti letadel. směřujících do USA.

Policie zatkla 21 losob v Londýně a v okrese West Midlands. Stephenson konstatoval, že hrozba útoku byla zřejmě odvrácena, ale američtí činitelé vyjádřili obavy, že některé osoby, spojené se spiknutím, možná ještě zůstávají na svobodě.

V noci ze středy na čtvrtek ve 2 hodiny ráno britského času zvýšilo vládní Společné Centrum pro analýzu terorismu poprvé v historii riziko z kategorie "vážné" na "kritické" - na nejvyšší možnou úroveň. Internetové stránky britského ministerstva vnitra definovaly "kritické nebezpečí" jako bezprostřední hrozbu útoku.

Americká vláda reagovala tím, že zvýšila hodnocení rizika pro komerční lety z Británie na "červenou" - nejvyšší možné nebezpečí.

Britský ministr vnitra John Reid obvinil ve středu kritiky protiteroristických opatření britské vlády, že ohrožují bezpečnost státu tím, že nejsou schopni uznat, že Británii hrozí vážné nebezpečí. "Jim to prostě nedochází," řekl Reid.

Reid naznačil, že britská vláda na podzim přijme celou řadu nových protiteroristických opatření. Varoval, že tradiční argumenty na obrany občanských svobod nejsou snad "nesprávné", ale patří do "jiné éry".

Akcie leteckých společností a cestovních kanceláří po celé Evropě poklesly poté, co Scotland Yard oznámil, že odhalil spiknutí vyhodit do povětří celou řadu letadel, která létají mezi Británií a Spojenými státy. Vládnou obavy, že vzniklé problémy vážně poškodí turistický sektor a sektor letecké dopravy ekonomicky. Britský index hodnoty akcií FTSE 100 poklesl více než o 1 procento a akcie letecké společnosti British Airways o více než 5 procent.

S překvapením jsem ve středu zjistil, že nový filmový přepis dobře napsaného románu Michala Viewegha Účastníci zájezdu je pozoruhodně špatný. Ze sofistikované struktury literárního díla ve filmu nezůstalo skoro nic. Příběh, i složitá, provokativní hra s různými rovinami a metarovinami, románu, ironie a vtip, založený v literárním textu na zábavné psychologické charakterizaci a srovnávání jednotlivých postav, byly ve filmu redukovány jen na jednotlivé, izolované "hlášky" -- drobné vtípky bez kontextu a bez strukturního zázemí. Režisér nenašel způsob, jak by složitý a zábavný podtext literárního textu převedl na filmové plátno.

Debaty a úvahy, jak na české politické scéně dál při sestavení vlády, zda nějaká rozumná dohoda či předčasné volby, mě přivedly k trochu jiným, zdánlivě nesouvisejícím souvislostem - ale jenom zdánlivě. Protože se týkají nejen naší české společnosti, ale mají daleko širší, ne-li globální podobnost či platnost.. Volby jsou nedokonalým ba dokonce špatným konkursem na politiky, protože po volbách pak většinou mizí nebo je značně oslabena vazba mezi zvolenými a voliči.

Mnoho lidí reagovalo na můj článek o disneyovské Kubě, ale jako Petr Wagner, všichni opakují tutéž mantru o Fidelovi, který proměnil Kubu v oázu gramotných lidí, kteří mají zdravotnictví zadarmo.

Je to opravdu jenom fetiš! Pokud je cenou za to, aby byla celá populace gramotná a měla lékaře zadarmo, zákaz politické opozice, zákaz cestování do zahraničí a zákaz svobodného vyjadřování myšlenek... pak je ta cena příliš vysoká.

Spojené státy čelí patrně největšímu neklidu od dob vietnamské války. Jako nejmocnější stát světa jejich zahraniční politika, tradičně řídící se trojjediným záměrem "bezpečnost, prosperita a víra ve zjevném předurčení USA šířit americké ideály svobody a demokracie po světě" a stále více propadající do vojenského zapletení, ohrožuje světový mír. To je dostatečný důvod, proč je třeba pozastavit se nad stále arogantnější zahraničně politickou praxí USA a jejími dopady na životy jiných národů a společností ve světě.

Viděno touto perspektivou si myslím, že prvořadou pozornost zaslouží více jak 40 let trvající zahraniční politická strategie permanentní agrese USA proti Kubě.

Koncem července zemřel ve Spojených státech 85letý Murray Bookchin, jeden z hlavních teoretiků anarchismu, filosofie, sociální ekologie, kontrakultury a městského plánování, představující jakýsi krajně levicový pól mezinárodního zeleného hnutí. Představoval protiklad krajně pravicového pohledu na otázky životního prostředí, k němuž se v 80. letech "propracoval" a dále ho rozvíjel Rudolf Bahro - kdysi marxistický disident v NDR, pak představitel západoněmeckých Zelených a nakonec autor svérázné mystické teorie o nutnosti příchodu nového spasitele, "zeleného Adolfa" a o využití zakořeněné "hnědé části" německé povahy ne k repríze nacismu, ale nově k řešení ekologické krize.

V červenci přispělo celkem 116 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 17 366.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,459.34 USD. Příjem z reklamy byl 22 000 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.