Čeští občané mají špatné zkušenosti s "dočasným" rozmístěním sovětských vojsk na území své země. Není divu, že nechápou, proč by jejich území mělo znovu sloužit nekontrolovatelnému adventurismu nějaké supervelmoci. Pražský mediální establishment má však většinou jiný názor. Ten se domnívá (podobnost se slouhovským myšlením z doby normalizace je čistě náhodná?) že v dnešním "rozděleném světě" musí Česká republika "někam patřit", a musí tedy předvádět rituální tanečky, aby bylo jasné, že "patříme k demokratickému Západu". (Na "demokratický Západ" přitom udělá daleko větší dojem, když budeme jednat svobodně a samostatně a nebudeme pořád podléhat nutkání lézt nějaké mocnosti kamsi.)

Na postojích pražských novinářů vůči otázce americké raketové základny je pozoruhodná jejich přezíravost, s níž si dovolují tvrdit, že jejich názor, který je v rozporu s většinovým míněním občanů, je ten jediný správný. Občané jsou podle nich zjevně pitomci. Politikové je mají ignorovat. Například Robert Čásenský šéfredaktor MFD, ve svém listě k problému americké raketové základny napsal: "(Politikové) se budou muset postavit proti většinovému mínění obyvatel. Historie zná mnoho příkladů, kdy 'názor lidu' nebyl prozíravý. Státnickým krokem by nebylo referendum."

Je opravdu zvláštní, s jakou arogancí se stavějí pražští mediální proroci vůči názorům obyčejných lidí. Ze současných západních médií tento postoj neznám. V zažité demokracii novinář ví, že moc politiků pochází z lidu, že politikové občany pouze zastupují a vykonávají jejich vůli. I když se třeba britskému komentátoru většinový názor jeho spoluobčanů nelíbí, vždycky ho respektuje. Svým spoluobčanům nekáže a nevnucuje jim své politické předsudky. V životě jsem neslyšel, že by britský novinový komentátor doporučoval britskému politiku, aby ignoroval veřejné mínění, že občané jsou tupci.

Pozoruhodně argumentuje i Karel Hvížďala v týdeníku Respekt. Ten také pohrdá demokratickými názory svých spoluobčanů: "Důležité ozdravné postoje (...) byly prosazeny vždy proti většině". Dokonce si stěžuje, že zveřejněním průzkumu veřejného mínění, podle něhož se 83 procent Čechů staví proti americké vojenské základně, "nahrála MFD krajní levici (komunistům)". Co by to ale bylo za novinářskou práci, kdyby žurnalista publikoval informace podle toho, které politické straně to možná pomůže nebo kterou to snad poškodí? To by nebyla novinářská práce, ale propaganda a manipulace.

Lidé jsou dospělí a svéprávní a umějí si utvořit vlastní názor sami. Tisk jim v tom může pomoci leda předložením kvalitní, objektivní analýzy. Politickou zaujatostí pražských novinářů však příliš prosvítá frustrace, že většina národa jejich osobní předsudky nesdílí. Řečeno s Bertoldem Brechtem -- potřebovali by prostě jiný lid...