Druhá má poznámka se týká drobné poznámky o posílení české měny Co to má být?

Za prvé. Posílení měny nemusí být samo o sobě úspěchem. Sestavování podobných žebříčků a vyzdvihování zemí na čelných místech je jenom rozmar nudících se novinářů. Ekonomicky nelze říci, že země, která apreciuje nejvíce, je nejvíce úspěšná. Naopak, někdy může být pro zemí výhodnější depreciace. Rovněž podstatně záleží na předchozím vývoji.

Za druhé. Nominální kurz ekonomický neříká vůbec nic. Depreciace kurzu se dá "dohnat" vhodnou mírou inflace a podobně. Ekonomicky podstatný je reálný měnový kurz, a ten závisí rovněž na inflačním diferenciálu. Rozdílnost těchto dvou veličin může být podstatná.

Za třetí. Měny jsou tak volatilní, že to, že česká koruna "vyhrála", je náhoda způsobena výběrem období (1. 1. 2006 - dnes). Podívejte se na graf CZK/USD a uvidíte, že dnes je na tom koruna stejně jako například v březnu 2005. Silné posílení v roce 2006 je do velké míry vysvětlitelné poklesem v roce 2005.

Za čtvrté. Vývoj české koruny vůči dolarů je do velké míry irelevantní, Česká republika je ekonomicky silně vázána na Euro, a fluktuace vůči dolaru jsou často druhotným efektem fluktuaci mezi Eurem a dolarem. Kurz české koruny vůči Euru se od ledna o moc nezměnil. Naproti tomu česká koruna výrazně posílila oproti Euru od onoho března 2005, to je přesně důsledek vzájemného kolísání Eura a dolarů.

Za páté. Autor se v titulku ("...ale neříkejte nikomu, že za něj může vláda...") snad snaží podsouvat, že by snad posilování měnového kurzu mělo být úspěchem vlády. Ale nemusí se bát, rozumní lidé to nikomu říkat nebudou, protože by se jen ztrapnili svou ekonomickou neznalosti. Vláda (ať už jakákoliv) za to samozřejmě nemůže.

Největšími (dlouhodobějšími) hybateli měnového kurzu jsou politika centrálních bank, důvěra finančních trhu v Českou republiku a spekulace na úroveň fixace měnového kurzu při vstupu do Eurozóny. Vláda nezmůže prakticky nic. Tedy vlastně ano, jedno může. Neuváženou fiskální politikou může poslat měnový kurz do propasti. Takže nejlepší, co může dělat, je dát od měnového kurzu ruce pryč. V tomto případě platí, že ekonomice se daří v podstatě vládě navzdory.

A závěrem? Ačkoliv jsou články na obě témata velmi rozdílné, mají jedno společně. Že to stále vypadá, že v Britských listech otisknete v podstatě cokoliv, bez ohledu na smysluplnost, vyváženost, nebo kvalitu (tedy když to bude splňovat požadavky přesně naznačené Josefem Provazníkem).

reakce Jana Čulíka:

"Názory pana Wagnera a pana Gedlu jsou však zcela legitimní. Neexistuje žádná "jediná pravda". Je na čtenáři, aby si udělal vlastní názor. Článek pana Mesfina Gedlu jsem záměrně publikoval vedle článku od Fabiana Golga, který je vůči Castrovi kritický. Zajímavé, že kritikové tuto názorovou konfrontaci nezaznamenávají, ale protestují proti názoru, který by podle nich měl být zadupán do země. Svět ale takový není. Mě zaujalo, že pan Mesfin Gedlu je pracovníkem Ústavu mezinárodních studií a představuje zjevně názor mnoha lidí v Africe i v třetím světě. Je načase, aby byly i v ČR takovéto názory slyšeny.

Ke výčitkám kritiků, že se v Britských listech objevuje daleko více tzv. "levicových" než tzv. "pravicových názorů". Zaprvé, publikuji záměrně texty, které mi připadají objevné, bez ohledu na jejich ideologické zaměření. Mnoho inteligentních textů z českého "pravicového" prostředí nedostávám, musím je vyhledávat v zahraničí. To, co kritikové považují za "pravicové" texty, bývají spíš "bohoslužby" blíže nedefinovanému, mlhavému, českému establishmentovému "nenázoru". To, co kritiky šokuje, není "levicovost", ale právě "jinakost" pohledu. Jenže účelem Britských listů je otřásat konvenčním myšlením. Ano, bolí to a kdo nechce dát své šedé mozkové buňky do pohybu, jistě se může Britským listům vysmívat -- uzavřenost jeho mysli je jeho věc, Britské listy nejsou povinná četba.

Reaguje dál Jaroslav Borovička

Většina lidí v Africe a Latinské Americe nemá tušení, kdo to Castro je. Ani já jsem neměl během svého čtyřměsíčního pobytu v Jižní Africe pocit, že by Jihoafričané Castra adorovali. Ani náhodou. O tom, jak se k situaci staví Brazilci, už reportoval Fabiano Golgo. A o různých neo-maoistických vůdcích v dalších zemích Jižní Ameriky lze říci asi tolik, že podobnost s nástupem Hitlera k moci nebo s VŘSR je (ve zmenšeném měřítku) docela příkladná. Všude stejný scénář - předchozí nepříliš úspěšný vývoj, nový vůdce, který slíbí masám všechno, najde nepřítele (ať už uvnitř (Sovětský svaz) nebo venku (Německo)) a zmanipuluje národ. To, že pak národ zbožňuje nového vůdce nebo Fidéla, to není názor, to je zaslepenost. Jak to dopadá, víme z historie.

Přitom skutečným problémem je v naprosté většině případů neschopnost nebo nechuť národa si v první řadě vyřešit své vlastní problémy. Argument, že USA nebo nějaká jiná země se snaží rozvracet tyto země zvenčí, neobstojí, i kdyby byl pravdivý. Jak je možné, že se Japonsko postavilo po válce během dvou desetiletí na nohy, ačkoliv bylo de facto okupováno USA? Jak je možné, že se to povedlo západoevropským zemím, a zejména SRN, která byla rovněž okupovaná? Stejně tak se v podstatě povedl návrat z komunismu středoevropským zemím, zatímco země bývalé jižní Jugoslávie samy sebe uvrhly hluboko zpět, přestože měly lepší výchozí podmínky. Všechno je o schopnosti národa samého zorganizovat si své vlastní záležitosti.

Samozřejmě, že není jediný správný názor. Ovšem zároveň se domnívám, že nestranný list (za který se Britské listy stále vydávají) má publikovat vyvážené názory, a je odpovědnosti redakce přijímat nebo nepřijímat názory a "názory" k otištění. Je totiž rozdíl mezi názorem a propagandou.

Je zajímavé, že zatímco v jiných případech si často neodpustíte upozorňující nebo hodnotící komentář (už jsme na to debatu vedli), zde jste se jakéhokoliv komentáře zdržel, ačkoliv nevyváženost článku byla do oči bijící. Problematické je, že poměr levicově a pravicově zaměřených zbožňujících článků (pravicových je nula, což je velmi dobře, bohužel levicových je dost), je takový, že Britské listy mají nálepku levicového listu zcela právem.

Buďto ty pravicové oslavné názory netisknete, pak ale nemůžete mluvit o vyváženosti, a nebo vám žádné nechodí, pak to ale znamená, že si na vašich stránkách píšou levicové orientovaní zaslepenci (mluvím o vybrané skupině publikujících autorů, nikoliv obecně) sami pro sebe, což je škoda.

Pokud budou Britské listy fungovat takto, tak budou neutrálními lidmi stejně málo uznávané, jako jsou málo uznávané (či dokonce vysmívané) Virtually a jim podobně. U lidí v mém okolí to tak je - smějí se oběma. A to přesto, že se na Britských listech objeví i hodnotné příspěvky. Zdůrazňujete, že český tisk je nevyvážený a jednostranně zaměřený. Uvědomte si ale prosím, že to nevylepšíte tím, že se postavíte na druhou stranu barikády - to budete opět jednostranně zaměřeným deníkem, tentokrát s opačným znaménkem. Měli byste stát uprostřed. A to nestojíte.

To, že je pan Gedlu zaměstnancem UMV, jsem si všiml, a je to spíš smutné, je to asi jako kdyby tam byl Klausův poradce Jakl (nyní nehodnotím odborné kvality pana Gedlu, ale jeho článek na Britských listech). Jakl by vám napsal podobnou šílenost, obrácenou naruby. Smutné je obojí. Příspěvky pana Wagnera nebo pana Gedlu mají k objektivnímu názoru stejně daleko, jako tiskové zprávy kubánského velvyslanectví, které taky otiskujete.

Co se týče legitimity názoru, názoru je spousta a každý může mít, jaký si zachce. Ovšem ne každý názor je natolik kvalitní, aby byl uveřejněn v denním tisku, například v Britských listech. Kvalitní názor by měl (například) poskytovat vyváženou perspektivu, nebo něco nového, zajímavého. Články pana Wagnera a Gedlu oproti tiskovým zprávám kubánského velvyslanectví nic nového nepřinášejí a vyvážené také nejsou.

Pokud opravdu tvrdíte, že si jakýkoliv názor zaslouží být zveřejněn, pak začnete prosím například se vší serióznosti otiskovat rasistické urážky z webových serverů našich fotbalových hooligans. Dalších skvělých "názorů" by se jistě také našlo. Opravdu bych si přál, aby Britské listy byly co nejvíce čtené a uznávané. Ale toho se bez vyváženosti nedočkáte.