Po získání obrovských částí mexického území se severní soused obrátil i do Karibiku. Španělé uznali poměr sil a Kuba byla "osvobozena". Hned v roce 1903 ovšem byl přijat Plattův dodatek (USA), který víceméně z Kuby dělal kolonii. Za celní výhody dovozu cukru musela dovážet veškeré zboží z USA. Koncepce centrálních cukrovarů (hádejte, kdo je vlastnil?) a další věci -- obrovská negramotnost a nekompromisní exploatace turisty z USA, kteří za pár dolarů využívali nádherné kubánské lidi díky jejich bídě.

Jedna kubánská dívka či chlapec často živili celou rodinu. Prezidenti se střídali. Roosevelt dokonce učinil pokus normalizovat vztahy s Kubou a na jeden rok zrušil Plattův dodatek. Ale prezidentské volby a volební pragmatismus posléze převládly.

Až přišla Sierra Maestra a po velkém úsilí vstup Barbudos do Havany v lednu roku 1959. Bratři Castrové, Cienfuegové a Che Guevara se stali národními a nejen národními idoly. Byly to zcela jednoznačně mimořádné osobnosti. A nic na tom nezmění, když pan Golgo označuje Guevaru za hrdinu pubertálních mladíků.

Okamžité rozdělení půdy a velkostatků jim zajistilo obrovskou podporu celého obyvatelstva. Fidel Camilo a Ernesto byly nesmírně charismatické osobnosti a kdo zažil projev Castra před milonem Kubánců nezapochybuje o tom, kde jsou jejich sympatie. Okamžitým zrušením ochodních vazeb ze strany USA nastala komplikovaná situace s monokulturně orientovaným hospodářstvím.

Ale cukr si nalezl nové trhy a nové spojence. Postupně se Kuba stala vzorem pro rozvojové země celého světa. Likvidací negramotnosti, úspěchy ve zdravotnictví, sportu i celosvětové politice. Blokáda Kuby ze strany USA (např. cestovat na Kubu není v USA dovoleno) jí těžce ekonomicky poškodila. Zrušení dlouhodobých vazeb směrem k východnímu bloku také. Ale Kuba se vždy zvedla a nenechala se zlomit. Nově vytvářené vazby Venezuela, Čína, Brazílie, Rusko, Kuba jsou trnem v oku těch, co jsou v USA zakleknuti ve startovních blocích, aby trhali kořist. Proto takové animozity a články, jako píše pan Golgo (myslel jsem že je z Brazílie a svobodně volil svého nynějšího prezidenta - asi neznal jeho názory).

Fidel Castro je jistě, jako každá silná osobnost, nesmírně kontroverzní. Nicméně v podmínkách na jih od Rio Grande vybudoval něco co prakticky nemá srovnání ani v tomto regionu ani v jiných "jižních" oblastech.

Ať už to bude před anebo po jeho osmdesátinách, myslím že pan Castro může odejít v pokoji. To co dokázal, kubánskému lidu snad nikdo nevezme. Snad..... (Irák varuje...)