11. 8. 2006
Dělnický lid v Čechách roku 2006Demokracie se musí dělat zdola, což není totéž jako vláda dělnicko-rolnické třídy. Naše ústava nehovoří nic o tom, že svobodu slova mají pouze lidé vzdělaní. Myslela jsem si, že už jsme se zbavili myšlení typu : "Neraď, není ti padesát a nebyl jsi v Rusku." Ale i jiné věty, kterými nás autoři chtějí umlčet a srážet k zemi. Já osobně ze všeho nejvíc nesnáším otázku některých lékařů: "Studovala jste lékařskou fakultu vy nebo já ?" Nezlobte se na mě, ale já v takové větě nic inteligentního nevidím a je mi jedno, kolik fakult takový člověk vystudoval. |
My už nežijeme v době národního obrození ani v době bourání Rakousko-Uherska. Nepotřebujeme vlastenecké příklady, podle kterých bychom měli přizpůsobit svůj život a svoje myšlení. Nepotřebujeme neposkvrněné anděly, ke kterým bychom mohli vzhlížet a klanět se jim. Nestojíme o to, aby nám ustavičně někdo strkal pod nos svaté ikony a vnucoval nám pocit frustrace z vlastní malosti, hříšnosti a poníženosti. My víme, že nejsme svatí, že děláme občas neuvěřitelné hlouposti, plácáme občas hrozné nesmysly, děláme chyby a hřešíme. Jsme lidé, nejsme roboti. Ale chceme být sami sebou. Chceme si svoje chyby prožít a sami se z nich poučit. Chceme svůj názor konzultovat s jinými lidmi. Chceme si přečíst názory druhých, třebaže s nimi nesouhlasíme. Britské listy jsou snad jediné, které nám to umožňují, protože pan Čulík se neřídí pouze vlastním názorem, ale právem na svobodu slova. Úctu nemůžeme lidem vnucovat, úctu si musí každý získat a zasloužit. Naše česká inteligence to neumí. To, že někdo získal titul na české škole, ještě není důvod k úctě natož k povyšování. Úroveň českých škol od základních až po vysoké je všeobecně známá. Není to vůbec nic k chlubení. Josef Provazník píše : "Neustálá kverulantská kritika antikomunismu (byť já sám jsem proti výzvě "S komunisty se nemluví" a podobným peticím), vzývání dělnictva a stavění ho na roveň intelektuálu." Kdo jsou to vlastně dnešní čeští dělníci ? To přece není jednolitá masa nevzdělaných plebejců hrbících svůj hřbet, která si nezaslouží nic jiného, nežli být zneužívána a vykořisťována. Ústava nám zaručuje rovná práva pro všechny, kdo vlastní občanský průkaz tohoto státu. Dnešní dělníci jsou pouhou součástí zaměstnanců, mnohotvárnou skupinou různého vzdělání i intelektu. Jsou mezi nimi lidé, kteří svou inteligencí mnohonásobně předčí například české mediální intelektuály. Jsou mezi nimi lidé, kteří studovat nemohli bez ohledu na příčiny. Přesto se celý život samovzdělávají a jejich vědomosti jsou na vysoké úrovni. Na druhou stranu najdeme mezi dělníky i vysokoškoláky, kteří prostě jinou práci nesehnali a musí živit rodinu. Především se to týká žen samoživitelek. Těch se nikdo neptá, zda se jim práce líbí a vyhovuje jejich kvalifikaci. Takové dělníky a dělnice můžeme směle postavit na roveň intelektuálu, někdy si musíme i přiznat, že někteří jedinci z řad dělníků stojí vysoce nad těmi zmanipulovanými a prodejnými intelektuály. Na druhou stranu máme dost intelektuálů a politiků, kterých si vážit můžeme, ba dokonce musíme. Pro příklady si nemusíme chodit daleko, uvedu jen několik náhodných kapiček. Všimla jsem si, že lidé neurážejí například pány Jiřího Dienstbiera a Petra Pitharta, což v našich poměrech znamená základ lidové úcty k dotyčnému člověku. Je to proto, že ze sebe nedělají celebritu, přiznávají a vysvětlují svoje chyby. To se u nás velmi cení. Když fotograf Jan Saudek o sobě prohlašuje, že má právo na aroganci, pak má pravdu. Má právo být pyšný, protože má na co. Ani nejubožejší bulvární pisálkové nedokáží snížit hodnotu jeho díla, protože nikomu nezáleží na tom, co si pan Saudek dělá v soukromí, stojíme-li tváří v tvář jeho umění. Sociolog Ivo Možný, před nímž smekne klobouk každý, kdo si jeho práce přečte. Víme, že jeho slovům můžeme věřit, neboť nám je nevnucuje, nesnaží se nikoho manipulovat, nikoho svými slovy neuráží. Jeho práce mají hodnotu nejenom vědeckou, ale i společenskou a občanskou. Takový člověk má právo na úctu a proto naši úctu má. V loňském roce jsme měli možnost zhlédnout výstavu Zdeňka Buriana. Byla jsem tam 3x a celé jedno odpoledne jsem pozorovala návštěvníky. Před jeho obrazy zmlkli i lidé ve vietnamských pantoflích. Takovou úctu občanů jen tak nějaký umělec nezíská. A nesnížili ji ani arogantní články typu Viktora Šlajchrta z Respektu o dělnickém mazalovi. Josef Provazník píše : "Několikrát jsem už psal, že neuznávám pojmy jako levice či pravice a necítím se býti ani na jedné straně." A také: "To bychom také mohli vychvalovat generála Pinocheta, ale ten byl vlastně pravičák, tak pardon." Proč zdůrazňuje pravicovost jednoho diktátora, když takový pojem neuznává ? Stejně tak jako facka zůstane fackou, ať už přijde zprava nebo zleva, zůstává diktátor diktátorem bez ohledu na svou ideologii. Josef Provazník píše : "Leč, nitka upachtěného a zasmrádlého levičáctví z některých zdejších příspěvků čouhá jako sláma z bot." No, mě tedy sláma z bot čouhá a vůbec mě to neuráží, jsem na to hrdá. Nechápu, proč nám pořád někdo vnucuje názor, že bychom se jako občané měli za svou práci a společenské postavení stydět. Ať se stydí lumpové, ale ty to ani nenapadne. Pracuji jako účetní v potravinářské firmě a stejně jako já potřebuji k životu duševní potravu, vy potřebujete tu naši. Říká se tomu dělba práce. Já si doma po práci obraz nenamaluji ani nenapíši knihu, ale vy si zase po nocích nepečete chleba a rohlíky ani nebouráte vepřové a hovězí půlky. Budeme snad práci lidí znovu dělit na pravicovou a levicovou nebo na podřadnou a nadřazenou? To se těžko snáší s demokratickými principy i s prohlášením pana Provazníka, že neuznává levici a pravici. Já takové dělení v dnešní době také neuznávám. Proto si vážím poctivé práce intelektuálů i dělníků a kritizuji tu mizernou. Nevidím v tom nic levicového ani pravicového a dost dobře nechápu, proč bychom vedle sebe nemohli postavit dva poctivé občany bez ohledu na vzdělání. Za každého člověka mluví jeho činy. Vážím si práce pana Čulíka stejně jako soukromého pekaře pana Medikuse (není to můj zaměstnavatel). A věřím, že to pana Čulíka neuráží. Nevím, co je příčinou toho, že se na stránkách BL objevují častěji články autorů, kteří se sami hlásí k levici, a méně autorů hlásících se k pravici. Možná, že ti pravicoví neunesou tíhu pravdy a svobodného názoru. Ale to je pouze moje domněnka. Nerada bych se však na těchto stránkách dočkala dělení názorů na pravici a levici, tak jak jsme to zažili před volbami nebo jak se to začíná objevovat v diskuzích o americké základně. Nechci se rozhodovat v pozici ANO=pravice, NE=levice. Chci se rozhodnout na základě kvalifikovaných informací, kterým můžu věřit, a takové nikde jinde nežli na stránkách BL nenajdu. Nakonec si dovolím větu z knihy "Zotročený duch" od Czeslawa Milosze : "Středověký inkvizitor podroboval tělo umrtvování ve víře, že pracuje pro spasení jeho duše, novodobý intelektuál pracuje pro spásu lidského rodu." |