|
10. 8. 2006
Murray Bookchin -- Rudolf Bahro: Dvojice zelených protikladůMurray Bookchin aka Lewis Herber Koncem července zemřel ve Spojených státech 85letý Murray Bookchin, jeden z hlavních teoretiků anarchismu, filosofie, sociální ekologie, kontrakultury a městského plánování, představující jakýsi krajně levicový pól mezinárodního zeleného hnutí. Představoval protiklad krajně pravicového pohledu na otázky životního prostředí, k němuž se v 80. letech "propracoval" a dále ho rozvíjel Rudolf Bahro - kdysi marxistický disident v NDR, pak představitel západoněmeckých Zelených a nakonec autor svérázné mystické teorie o nutnosti příchodu nového spasitele, "zeleného Adolfa" a o využití zakořeněné "hnědé části" německé povahy ne k repríze nacismu, ale nově k řešení ekologické krize. |
|
Bookchin i Bahro -- oba už ve zralém věku poté, co vystřídali řadu jiných politických orientací -- se snažili ovlivnit hnutí zelených protichůdnými směry, odpovídajícími základním východiskům levicového a pravicového pohledu na společnost, vystupňovanými ovšem u Bookchina i Bahra v některých ohledech do radikální verze. Zatímco levice se snaží budovat instituce a modely společenského uspořádání a mezilidských vztahů na předpokladu, že povaha vzájemně si rovných lidí je dobrá, pravice vychází z toho, že přirozenost logicky nadřazených a podřízených kmenů lidstva je zlá. U krajní levice z toho vyplývá, že je možné dojít do ideálního, závěrečného harmonického stavu společnosti, stačí jen překonat, či rozbít řád, instituce a společenské mechanismy, které dobrého člověka spoutávají a zotročují. Krajní pravice argumentuje opačně, konečný harmonický stav je dosažitelný podřízením zlé společnosti tvrdému řádu, člověka je nutno svázat autoritou silných institucí a kontrolních mechanismů. V tomto smyslu zajímavý filozofický střet Bookchina a Bahra, k němuž došlo na semináři Humboldtovy univerzity roku 1990, přiblížila Bookchinova partnerka Janet Biehlová v knize Ekofašismus (Votobia 1999). Bahro tehdy nadhodil otázku, zdali je alternativou k ekologické krizi osvobození od útlaku nebo ekologická diktatura. Bookchina argumentoval, že by "ekologická" diktatura vůbec nebyla ekologická a popřením svobodné lidské vůle by vedla k destrukci planety, Bahro však oponoval, že instituce, které si lidský druh vytváří, se vyznačují spíše nadvládou a hierarchií, a vycházejí tudíž z biologické výbavy člověka, kterou není možné ignorovat. Demokratická levice a pravice naproti tomu neabsolutizují, nemalují a ani nemohou malovat svoje představy v ostrých a neměnných obrysech, přiznávají pochyby a složitosti, nemluví o konečném stavu a hlavně před prudkými změnami, které se většinou neobejdou bez násilí, upřednostňují pomalou reformu, umožňují zpětnou vazbu a korekci případných omylů. Obě zelené teorie, Bookchinova i Bahrova, už měly v uplynulých 20 letech na Západě možnost předvést, jak dokážou ovlivnit politickou praxi zelených. A realita umístila zelené v Německu, Francii, Belgii, Finsku a Itálii mezi koalice demokratické levice. Praxe tak Bahrovým hnědozeleným tezím vystavila nedostatečnou, a z Bookchinových rudozelených snů převzala jen malou část.
Interview with Murray Bookchin by David Vanek ZDE |
