Fidel Castro je vážně nemocen. A samozřejmě "světový" tisk už píše nenávistné nekrology. Kdyby byl takto nemocen jiný státník, média by ho litovala a přála by mu brzké uzdravení. Ne tak Fidelu Castrovi. Jejich komentáře se nesou v intencích "psovi psí smrt".

Všichni "demokraté" nenávidí Fidela Castra. Kubánští emigranti na Floridě oslavují.

Už se těší na návrat. Ale aby se nezklamali - stejně jako Condoleeza Riceová. Ta přeje Kubáncům "svobodné" volby. Je zřejmě přesvědčena, že v těchto volbách slavně zvítězí emigranti z Floridy, placení od Freedom House a dalších centrál CIA.

Paní Riceová by si měla vzpomenout, jak ona a vláda USA byli přesvědčeni o tom, že americká armáda bude v Iráku vítána jako osvoboditelé. Trochu se přepočítali. A stejně se přepočítají na Kubě.

Všichni zapomínají, že demokracie není jen možnost veřejně říkat, že "prezident je vůl". K čemu je demokracie lidem, kteří jídlo hledají v odpadkových popelnicích? Demokracie je také mít práci, byt a co jíst každý den. To je něco, co mnoho občanů v obou Amerikách nemá (včetně USA). Kubánci to mají. A určitě jsou si toho vědomi. Mají totiž vzdělání. Další přednost, která v těchto končinách není běžná. Vzdělání je totiž obrovská zbraň. Vzdělanému člověku jen tak něco nenamluví ani Condi. A není jisté, že vzdělaný člověk bude číst jen to, co se líbí americké vládě a panu Golgovi. Vzdělaný člověk také může číst Leninovy spisy a Castrovy projevy.

Oba pánové operovali počty zabitých a uvězněných Kubánců. Já nevím, kolik lidí na Kubě popravili, kolik je jich ve věznicích. Ale vím jedno - je to zanedbatelný počet proti počtu obětí "demokratických" vlád v Latinské Americe. Schválně říkám demokratických, přestože to jsou většinou vojenské nebo polofašistické až fašistické diktatury. Ale protože byly nastoleny v režii CIA a ochotně poslouchají americkou vládu, byl jim propůjčen "čestný titul demokracie". Demokratický diktátor Pinochet jen v prvních dvou týdnech své vlády povraždil 30 tisíc lidí. Je to víc nebo méně než na Kubě? Nevím. Ovšem, Pinochet je žabař. Takové demokratické vlády v Salvadoru, Nikaragui a mnoha dalších zorganizovaly eskadry smrti, které zaváděly demokratický pořádek v odbojných vesnicích, které požadovaly spravedlnost. Počet obětí těchto eskader smrti jde do mnoha SET TISÍC (300 tisíc jen v Salvadoru). Ale tohle pánové Golgo a Provazník vidět nechtějí a nikdy nepřiznají. To se jim do výkladní skříně jejich demokracií nehodí.

V jednom svém minulém článku jsem se ptal pana Golga, kterou latinskoamerickou zemi by dal jako příklad hodný následování Kubě. Samozřejmě - neodpověděl. On totiž ten výběr je těžký. Myslel bych, že takovou zemí by mohla být Haiti. Tato země je od konce kolonialismu pod patronací USA. Čtyřicet let tam Spojené státy udržovaly u moci zločinný klan diktátorů Duvalierů. Když už to lidé nemohli vydržet a vzbouřili se, poslali tam US Army, aby to tam nedopadlo jako na Kubě. Ta "zpacifikovala" vzbouřence a dosadila dalšího poslušného vládce. Haiti má dokonce statut přidruženého státu a několikrát žádala o přijetí do rodiny Spojených států. Naštěstí to nenastalo. Haiti je totiž nejbídnější země na světě s nejnižší životní úrovní. Negramotnost, mizerná zdravotní péče (neplatí pro horních deset tisíc) hlad, vysoká úmrtnost. To je výsledek 80 let trvající péče o Haiti od jejího protektora. Asi nic k následování. Ale zřejmě nehodné kritiky z pera pánů Golga a Provazníka. Ono asi skutečně nemá cenu o tom psát. Je to přece normální, standardní demokracie - ne jako ta komunistická Kuba utiskující a věznící své občany. V žádných našich novinách nebylo napsáno, proč byli ti "disidenti" uvězněni. Že tito občané pobírali peníze od Freedom House a dalších residentur CIA. Že vytvářeli společenství podobná těm, která v Srbsku, na Ukrajině, v Gruzii a dalších zemích připravovala všelijaké barevné "revoluce". Na Kubě jim to nevyšlo - Castro je pozavíral. A Kubánci se proto ani nezlobili.

Zato se zlobí lidé na Ukrajině na Timošenkovou a Juščenka, v Gruzii se lidé skládají na jednosměrnou letenku pro svého presidenta k soudu do Bruselu. Ono totiž není všechno zlato, co se třpytí.