11. 8. 2006
Zjednodušený pohled na Fidela CastraPůvodně jsem nechtěl reagovat na příspěvky reagující na můj text oponující jednostrannému pohledu pana Golga na Kubu a Fidela Castra. Ale po delším přemýšlení po ambulanci a před dovolenou se pokusím přece jenom něco slušně napsat. Především asi panu Provazníkovi. Takže snad na začátek - na Kubě i v jiných místech Karibiku, střední a jižní Ameriky jsem v posledních deseti letech strávil několik let. Pracovně i výzkumem místních podvodních jeskyní. Pokud se pan Provazník domnívá, že revoluce nepřinesla Kubě nic lepšího, než bylo před tím, dovolím si jeho názor respektovat a neargumentovat. Nehodlám ztrácet čas tvrzením, že 1+1 nejsou 5. Jsem rád, že se chystá na Kubu vypravit. Třeba se bude dívat a vidět. Srovnávat pány Hitlera, Stalina a Castra asi jde. Ale rozhodně ne jednoduchým nálepkováním a škatulkováním. |
První dva, bez přihlédnutí k jejich rolím, máme spojené s druhou světovou válkou. Třetího s Ostrovem svobody. Jistě je zdravotnictví v mnoha ukazatelích na špičkové úrovni a to i ve srovnání se "západními" státy, ale míra gramotnosti, sociální jistoty a bezpečnost na ostrově je prostě a jednoduše nesrovnatelná s čímkoliv na jih od Rio Grande. To je fakt, ne téma k diskusi. Na označení "bláboly" si dovolím nereagovat. Naopak bych od profesionálního novináře uvítal věcnou a pozitivní argumentaci proti mému textu. Pokud by dnes na Kubě byly svobodné prezidentské volby, může vzít jed na to, že by je vyhrál Fidel Castro. To je opět jen konstatování faktu, ne hodnocení. Na slámu z bot asi moc nevím co říct. Ano, jsem svým věkem a historií zcela jistě levicový intelektuál. Zajímá mne osud bezdomovců, zajímá mne, jak seženou moji pacienti peníze na doplatky na léky, zajímá mne, co s nimi bude, až Škodovka usoudí, že jsou staří a nevýkonní a není pro ně místo, a zajímá mne, k čemu vlastně potřebuji stát. Z toho není potřeba mne obviňovat. Nestydím se za to. Výpady Josefa Provazníka směrem k BL si také dovolím nekomentovat. Jednak to není mým úkolem a jednak mi to trochu připomíná moje pocity při čtení nebo sledování jiných médií. Jen snad díky věku a své profesi udržím nervy na uzdě a jsem schopen mlčet. Jak mne učil profesor Charvát. Mlčet a umět naslouchat je totiž v medicíně hodně moc důležitá schopnost. Kdysi jsem myslel, že i v novinařině, ale o tom vlastně nic nevím. Neumím říct, že jsem zaslepený levičák. Jsem lékař. Pracuji oběma rukama a obě je potřebuji a myslím, že moji nemocní je potřebují obě stejně. Ve Spojených státech amerických jsem pracoval dost dlouho. Asi bych uměl vytvořit seznam věcí, které mi tam vadily, ale nemyslím, že jsem o tom někdy psal na BL. O takzvaném antikomunismu po roce 1989 si myslím své, ale nikde to neventiluji a osobní profil nechť si protagonisté tohoto "křičení" zváží sami.. Možná jsou BL na křižovatce. Já jí ovšem vidím poněkud jinak než pan Provazník. BL se stávají z internetového intelektuálního blogu zcela respektovaným a hojně čteným médiem. Asi proto i takové nevěcné, ostrakizující výpady proti zde zveřejněným článkům. |