Palestinští extremisté ve vězení v Jerichu se v úterý vzdali po nájezdu izraelských vojsk, která užila tanků a buldozerů. Izraelský zásah vyvolal množství nepokojů a únosů osob ze Západu v pásmu Gaza i na západním břehu Jordánu.

Jedna radikální palestinská organizace konstatovala, že Izrael draze zaplatí za zatčení palestinských extremistů. Obvinila Londýn a Washington, že o plánovaném izraelském útoku věděly, protože půl hodiny před izraelským útokem stáhly své monitory pro otázku lidských práv.

Bývalý generální sekretář ministerstva zahraničí Karel Srba byl u pražského Městského soudu v Praze zproštěn obžaloby za údajně předražování zakázek na rekonstrukci českých zastupitelských úřadů. Spolu s ním bylo osvobozeno dalších osm lidí. Obžalobě se nepodařilo prokázat Srbovi vinu. Proti rozvědčíkovi s krycím jménem Salima svědčila pouze jeho bývalá spolupracovnice, která ale podle obhajoby trpěla "bájnou lhavostí". Státní zástupkyně Dagmar Máchová se proti osvobozujícímu rozsudku neodvolala, rozsudek tak nabyl právní moci ihned.

Srba je ale stále stíhán za přípravu vraždy "novinářky" Sabiny Slonkové. Ta tovřila mediální štvanici proti němu, o jeho působení na ministerstvu zahraničí psala kritické články ve snaze dokázat jeho "zločinné spolčení" s ministrem zahraničí Kavanem, označovala výběrová řízení na rekonstrukci ambasád za "podezřelá" a jeho za "hlavního organizátora". Slonková měla a má poměrně nadstandardní informace z prostředí některých specializovaných složek policie a civilní kontrarozvědky. Britské listy v samých počátcích označily kauzu za obskurně vykonstruovaný proces, který byl výsledkem války uvnitř českých tajných služeb a sloužil k likvidaci možnosti nakoupit stíhačky od švédského, nikoliv amerického dodavatele. "Citrón", Tomšovicová a "střílející tužky" jsou rekvizitami z Jamese Bonda, ne z tajné služby roku 2002.

"Ujedou-li někomu nohy" a je-li dekonspirován tak spektakulárně, jako se to stalo Karlu Srbovi nyní či rezidentu britské rozvědky Hurranovi (jezdícím po Praze v stařičkém černém londýnském taxíku od hospody k hospodě) před časem, není už takovému člověku ani jeho službě nejspíše pomoci. Ve zpravodajské komunitě se stane terčem vtipů a neznámí lidé jej na ulici zastavují slovy "Nazdar špióne"...

Srba a konec vojenské rozvědky v Čechách ZDE

Kauza Srba-Slonková v hlubinách archivu Britských listů TÉMA BL

Hitlerovo nacistické Německo nedodrželo vůči naší vlasti své sliby z Mnichova 1938 a připravovalo nejen rozbití Československa odtržením území Slovenska od českých zemí, ale zejména okupaci zbytku okleštěného českomoravského prostoru. K tomu také došlo agresí Německa dne 15. března 1939 v ranních hodinách. Nacistická vojska dokončila obsazením českých zemí definitivní rozbití naší vlasti a převzala protektorátní správu nad naším státem. Protektorát Čechy a Morava byl už dříve připravovanou verzí ovládnutí naší země bez vojenského konfliktu.

Profesionální žurnalistiku znají redaktoři Metra zřejmě jen od vidění. Paskvil, který tento deník přinesl v pondělí 13. března jako klíčovou zprávu z domova, připomínal žánr zprávy jen typem písma a řazením do odstavců. Celý text o českém zdravotnictví vycházel z jediného zdroje. Tři čtvrtiny z něj byly sestaveny výhradně z vyjádření vědeckého sekretáře Společnosti všeobecného lékařství Bohumila Seiferta. Pouze se v něm střídaly Sefertovy přímé řeči s vazbou "podle Seiferta". Názory jediného člověka byly nic netušícímu čtenáři předkládány jako objektivní skutečnost. Stačilo by vypustit uvozovky a slovíčko "podle" a text by mohl být nakrásně publikován jako komentář v názorové rubrice.

Způsob, jakým je článek napsaný, považuji za typickou ukázku pokřiveného výkladu skutečnosti, podobnou textům o konspirativních židozednářských aktivitách. Nejde o to, ze by Kotrbou uváděné údaje o donorech a vztazích v pavučině nevládních organizací byly vymyšlené nebo nějak úmyslně zkreslené...

Šéf Strany zelených se rozhodl, že pro svůj výtah do sněmovny použije kamiony a jejich neoblibu u společnosti. Není prvním ani posledním politikem, který podlehl lacinému populismu kopat do sektoru nákladní dopravy, aniž by přišel s racionálními argumenty či návrhy. V Otázkách Václava Moravce 9. března Martin Bursík zopakoval nápad zakázat kamionovou dopravu od pátku 15 hodin do nedělní půlnoci s tím, že železnice má 50 % volných kapacit. Přichází tak s dalším nelogickým omezení sektoru, na němž je závislá polovina ekonomiky a který sám kromě statisíců pracovních míst generuje státu desítky miliard korun ročně.

Několik faktů.

Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) je velice znepokojena tím, že zástupce ministerstva životního prostředí při dnešním jednání expertů v Bruselu bude prosazovat nebezpečně vysokou míru znečištění ovzduší prachem (1). Ambrozkovo ministerstvo tak místo zájmů životního prostředí a zdraví lidí hájí zájmy znečišťovatelů. Přitom dnes asi každý třetí člověk v Česku žije v oblasti, kde znečištění vzduchu překračuje přípustné hodnoty.

While the ruling Social Democrats' (ČSSD) downward slide is in large part due to the short, sharp shock of Health Minister David Rath's policy initiatives -- the question of how to pay (or rather co-pay) for medicines, cutting pharmacists' the profit margins -- the ODS boat may have been lifted by a new wave of support for the Green Party (SZ).

Simply put, ODS isn't behaving like a winner.

Published in Czech Business Weekly HERE

Tři měsíce před volbami, které podle všech dosavadních atributů budou alespoň v jednom aspektu jiné než ty dosavadní, počítáno od roku 1989, se dá být jasné, že zpolitizovat se dá všechno. Můžeme se nadát, že i dlouhou zimu si někdo z politiků odskáče. Volby se zdají být zlomové především faktem, zda KSČM bude nutno přiznat status demokratické strany mající své rovnoprávné místo v Poslanecké sněmovně. Letos poprvé jdou komunisté do voleb s tím, že se s nimi musí vážně počítat, což u jejich odpůrců vyvolává až hysterické vzrušení.

Proto se hodí cokoliv, co by je spolu se sociálními demokraty diskreditovalo. Zdravotnictví bylo shledáno vhodným kolbištěm prvořadého významu.

Položme si otázku, co je tak fascinujícího na biblickém vyznání -- "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný."? Tak fascinujícího, že i Židé kteří nemají příliš vřelý vztah ke svému náboženství, přesto tento text recitují? Pokusím se společně s vámi, vážení čtenáři, najít odpověď na tuto otázku. Článek samotný s jeho závěry je věnován nejenom Židům k jejich svátku Purim, který začal letos jako ta'anit Ester - Esteřin půst v ponělí 13. 3., pokračoval včera samotným svátkem a končí dnes jako šušan purim. Je ale také věnován každému, komu není lhostejné svědectví živého Boha o jeho lidu, o Izraeli.

Kniha Ester je pátou z Pěti svátečních svitků - Chameš megilot - hebrejského kánonu, stejně jako Píseň písní, Rút, Pláč či Kazatel. Text je v řeckém překladu Písma rozšířen o vsuvky, jež měly zajistit lepší duchovní pochopeni knihy. Děj se odehrává v sídle perských králů v Šúšanu a jeho líčeni prozrazuje dobrou znalost perského prostředí. Kniha je odrazem vzpomínek na pogromy, jež tu jsou zhuštěny do jediné události, končící podivuhodným zachráněním ohroženého Božího lidu. Přináší až do našich dnů poselství optimismu, vůle a víry ve vítězství dobra, ale i vzpomínek na ty, kteří nepřežili události, tolik se podobající dávnému příběhu královny Ester - šoa.

Vážený pane Jemelíku, přestože si Vás jako člověka, který bojuje za často poslední naděje lidí v tomto prohnilém státě vážím, dovolte mi abych reagovala na Váš článek v Britských listech, píše Monika Uzunoglu.

Předpokládám, že jste článek napsal s dobrým úmyslem poukázat na bezpráví, které je pácháno na našich spoluobčanech, avšak základ mediální kampaně, který tak nesmyslně odsuzujete, stejně tak jako záslužnou práci pana prof. Janoucha jste absolutně nepochopil. Anebo možná pochopil, ale žárlivost, či spíše čecháčkovská závist převládla, nevím jak si to jinak vysvětlit.

Jako jeden ze spoluorganizátorů pražských akcí v rámci Mezinárodního dne proti okupaci Iráku bych se rád vyjádřil k článkům Štěpána Kotrby na toto téma "Sektářství mírotvůrců" a "Demonstrace: Mladí a neklidní se probudili se sněženkami". Sdílím nechuť Štěpána Kotrby k rozhádanosti českého protiválečného hnutí. Letos se projevila se tak, že proti okupaci Iráku jsou organizovány dvě demonstrace.

Rád bych viděl jeden velký protest 19.3 v Česku. Sektářství však není způsobeno rozhádaností několika organizátorů -- ta je spíše následkem, než příčinou. Podmínky pro hašteřivce tvoří izolovanost a slabost jejich hnutí.

Po tradičně nesmyslném guláši komentářů a domněnek ve sdělovacích prostředcích, ohledně náhlého úmrtí Slobodana Miloševiče ve vězení v Haagu zírám jako vyoraná myš na podmínky, které v tomto zařízení panují, píše Jiří Havlačka.

Všechny naše TV uveřejnily zprávu, že si Miloševič záměrně a svévolně vzal NEPŘEDEPSANÝ lék proti lepře a tím zrušil účinnost léků proti vysokému krevnímu tlaku a tím se vlastně usmrtil. Jak se k uváděnému léku dostal, už ale nikdo nijak nekomentoval. Oni tam mají lékárnu, kde jsou tyto léky volně k dostání ? Nebo si pro ně Miloševič odskočil z vězení do města ?

Předpokládal jsem, že alespoň BL si takové anomálie všimnou a budou se jí zabývat, leč nestalo se tak. Pitva konstatovala, že zemřel na infarkt, co ale ten infarkt způsobilo, už nikdo neřeší. Je mi celkem jedno, zda byl, nebo nebyl vinen. Pravdu mají vždycky vítězové a ti také sestavují tribunály, které spravedlivě soudí poražené. Zdá se, že pravda v tomto případě nikoho nezajímá. Aby jednou naše pravověrně fundamentalisticky orientované noviny nepsaly, že řezník z Iráku a Afganistánu náhle zemřel ve své vězeňské cele a my nemuseli zase jít povinně do ulic oslavovat.

Z lékařských testů krve, odebrané Slobodanu Miloševičovi před jeho smrtí v sobotu, vyplývá, že v krvi byly stopy léku, který odstraňuje léčebné účinky medikamentů proti vysokému tlaku, konstatoval v pondělí jeden holandský toxikolog.

Donald Uges, toxikolog z Groningen University, sdělil tiskové kanceláři Reuters, že z testů, které provedl před čtrnácti dny na vzorcích Miloševičovy krve, je prý zjevné, že v krvi byly stopy rifampicinu, léku používaného proti lepře a tuberkulóze, které neutralizují jiné léky.

Uges se domnívá, že Miloševič záměrně bral tyto léky, protože doufal, že mu válečný tribunál OSN povolí cestovat do Moskvy na léčení, pokud by se jeho zdravotní stav nezlepšil.

"Nemyslím, že si ty léky vzal, protože chtěl spáchat sebevraždu - vzal si je jen na cestu do Moskvy. Kdyby se dostal do Moskvy, byl by svoboden. Tam je jeho rodina a jeho přátelé. Myslím, že to byla jeho poslední možnost, jak utéci z Haagu," sdělil Uges tiskové kanceláři Reuters.

Předtím vyšlo najevo, že si Miloševič stěžoval 24 hodin před smrtí pětistránkovým rukou psaným dopisem ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovi, že mu prý lékaři záměrně dávají nesprávné léky. "Osoby, které mi dávají léky proti lepře, mě přece neléčí. Zejména ty osoby, proti nimž jsem hájil svou zemi v době války a které mají zájem na tom, aby mě umlčeli, mě také zjevně neléčí."

Podrobnosti v angličtině ZDEZDE

Slobodan Miloševič měl často používané přízvisko "řezník z Balkánu", podobně jako se hovoří o Ivanu Hrozném či Petru Velikém. Jsem si jist, že mnoha Rusům by se nelíbilo, že se jejich caru říkalo Hrozný i mnoho Rusů z té doby neshledávalo třeba cara Petra zrovna velikým. Ale tuto nálepku ti vládci dostali od historie. Miliony Američanů, kteří hlasovali pro Bushe pro jeho druhé funkční období by nikdy nesouhlasily s tím, jak je jejich prezident vnímán po celém světě, ale kvůli nim přece se ode mne neočekává, že budu předstírat, že existují pochybnosti o tom, zda byl Bush odpovědný -- i když jen nepřímo, jako inspirace -- za mučení, k němuž došlo ve vězení Abu Ghraib. Miloševič je stejným způsobem odpovědný za hrůzy, kterým bylo vystaveno tolik lidí v bývalé Jugoslávii (a mnozí z nich přišli o život).

Poprvé jsem byl v Jugoslávii v roce 1968. A od té doby mnohokrát. Jezdil jsem hlavně za sportem, ale i za krásami této balkánské lokality. V té době jsem se slušně domluvil i na území dnešního Chorvatska a Srbska. Když začaly, pro nás nepochopitelné, války, někteří z kolegů odešli a začali pracovat v Čechách. Jeden z nich odešel poté, co během chirurgické operace bomba zasáhla nemocnici a on, instrumentářka a pacient zůstal. Jeho asistent z druhé strany stolu a celý zbytek nemocnice zmizel. Ptal jsem se ho mockrát, proč se válčí. Říkal a říká i dnes "to nemůžeš pochopit". Musel bys tam žít a tvůj tatínek, tvůj děda a jeho tatínek a jeho děda a jeho..... Balkán je místo s neobyčejným prolínáním zájmů, kultur, s neobyčejně komplikovanou historií.

Pan Golgo asi hovoří srbštinou, chorvatštinou a ostatními balkánskými jazyky. Jistě poznal historii a kulturu této oblasti.

Přesto se mi po přečtení jeho článku vybaví "zuřivý" reportér E.E. Kisch a jeho citát po návratu z Číny: "kdo byl v Číně hodinu, napíše článek, kdo byl v Číně den napíše knihu, ale kdo tam strávil rok, nenapíše nic".

Ani po osmi měsících, jež uplynuly od smrti Adolfa Hitlera, nemizí z českého tisku ani z tisku řady dalších zemí články nazývající Adolfa Hitlera diktátorem, rasistou či masovým vrahem, píše Jan Friedlander. Nepřijde pisatelům těchto článků ani příslušným redaktorům, že tím urážejí značnou část lidí, kteří si to o Hitlerovi nemyslí?. Co je to vůbec za jazyk?

Poslanecká sněmovna v rámci přijetí nového trestního zákoníku učinila dvě závažné změny -- snížení věku trestní odpovědnosti dětí na 14 let a snížení věku ochrany dětí před pohlavním zneužíváním rovněž na 14 let -- obě v rozporu s původním návrhem vlády a podle našeho mínění v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Ta je přitom integrální součástí právního řádu České republiky. Podle jejího článku 1 je dítětem každá lidská bytost mladší osmnácti let.

"Je to diktatura," dospívají vnitropolitičtí analytici po prostudování volebního programu Strany zelených k závěru. Chtějí nařizovat, omezovat, jejich liberální rétorika ve skutečnosti kryje ekologické inženýrství a svobodu v praxi omezuje. Co jiného je snaha zakázat jízdu kamionů o víkendech, topení uhlím, či restrukturovat daňové zatížení na zcela jiném než současném principu?

Zatímco premiér Paroubek označuje SZ za "hnutí pravičáků" a soudruh Filip, dotčený nechutí Zelených k Rudým, konstruuje nový druh melounů s modrým, "možná shnilým" jádrem, jiní komentátoři -- např. Zbyněk Klíč v pátečních HN, docházejí k tomu, že tato strana vlastně vůbec pravicová není.

A proč by měla být?

Trestní stíhání Yekty Uzunoglu patří určitě k nejpodivnějším výkonům polistopadových orgánů činných v trestním řízení (tedy netoliko justice) mimořádnou délkou, nadužíváním institutu vazby a nezpůsobilostí obžaloby dosáhnout svého. Právě poslední okolnost činí z kauzy obzvláště hrůznou záležitost: orgány činné v trestním řízení dlouhodobě narušovaly život občana, a dokonce ho za účelem vyšetřování zbavily osobní svobody, aniž by k tomu měly dostatečné zákonné důvody.

V poslední době ztrácejí lidé důvěru v církev, v křesťanství, v Boha. Není to jenom trend posledních několika let, ale je to jakýsi vývoj, nasměrování celé lidské civilizace. Odpověď, proč tomu tak je, přenechám kvalifikovaným odborníkům. Odborníkům, jako jsou například sociologové, filosofové. Možná je to dáno nepochopením základní biblické zvěsti, snad jsou tady ještě i jiné důvody. Jako vyznávající křesťan mohu přispět svým pohledem, svým svědectvím kým Bůh je. Pokusím se poodhalit něco z božího charakteru. V Bibli je užito slovního spojení -- Bůh slitovný a milostivý.

Když byla bosenská novinářka Mirna Jančičová v Haagu, odkud informovala o procesu se Slobodanem Miloševičem, zhnusilo ji, jak se obžalovanému dařilo proměnit soud v emocionální divadlo, v němž hrál Miloševič hlavní roli, praví se v redakčním komentáři listu Guardian.

Miloševič, který se sám hájil, hrubě zpochybňoval pravdivost svědků žalobce, osoby, které přišly o příbuzné a přátele ve válkách, které vyvolal. Navzdory výtkám od soudu Miloševič dlouze, nesouvisle a důležitě mluvil, citoval přísloví, citoval údajné historické paralely, vyprávěl vtipy, a snažil se přednášet politické projevy. Požadoval, aby u soudu vystoupilo obrovské množství svědků, kteří nenabízeli žádné věcné důkazy, ale jen svědčili o tom, že Miloševič měl mnoho užitečných konexí. Přesto však podle Jančičové soud zosobňoval "vítězství nad nihilismem. Byla to instituce, která zaručovala, že události nebudou zapomenuty a zločiny nebudou nepotrestány."

Továrna automobilky Hyundai - byly toho plné strany novin. Jedna zaručená informace předháněla druhou. Uběhlo už více jak půl roku, kdy se poprvé objevily spekulace o možném vstupu jihokorejské firmy na náš trh. S koncem minulého roku události nabíraly razantní spád. Nyní je polovina března a o investici se nedovíme takřka nikde nic.

Finsko je jedinou západoevropskou zemí, která staví jaderný reaktor. V minulých letech byla proto dávána za příklad renesance jaderné energetiky. Výstavba však ještě neběží ani rok a už nabrala mnohaměsíční skluz. Potýká se nejen s nedostatečnou kvalitou svárů reaktorové nádoby, ale koncem února vyšlo najevo, že i samotná základová deska byla postavena z nekvalitního betonu.

Hraniční siť je rozeseta po celé planetě a varuje nežádané návštěvníky: nejste vítáni! Běženci opouštějí domovy po stovkách a tisících, i když jejich země prosperuje příkladně z turistického ruchu anebo vyšlechtěné poslušnosti a psovské oddanosti -- víra nevíra, všechny cesty vedou ke svobodě, k naději v lepší ekonomické zacházení. (Slyšel jsem, že všechny cesty vedou do Číny, do svatého města Říma vedly kdysi.)

Běženství vytváří kazy a boláky na lidském rodu. V nočních dobách se lidské bytosti nedůstojně snaží proniknout do zakázaného území, střeženého vycvičenými bojovníky, podpořenými poslušnými psy, moderní technikou odhalující lehce i jehlu v kupce sena.

Krátká poznámka o tom, jakým způsobem je financováno a komu slouží takzvané "Sorosovo impérium" nevládních organizací - a to nejen v České republice, rozzlobilo postižené husy. Sorosova taktika nevládní infrastruktury "neziskového sektoru", finacovaná decentralizovanou formou "fundraisingu" ze státních, polostátních nebo nadnárodně korporátních zdrojů jako součást cílené, koordinovné politiky, slavila přitom v uplynulých deseti letech až nečekaný úspěch. Přispěla k pádu několika režimů a ovlivnila složení mnoha vlád a parlamentů.

Taktika je to přitom až neuvěřitelně jednoduchá. Pevná pavučina částečně shodných zájmů.

Španělsko zažilo ve dvacátém století několik desetiletí diktátorského režimu. Po smrti diktátora Franka zahájilo Španělsko přechod k demokracii, jehož součástí se stalo také radikální zpochybnění tradiční mužské a ženské role, včetně "sexuální revoluce". V posledních třiceti letech probíhá ve Španělsku živá společenská debata na toto téma a španělská společnost prochází dramatickými změnami. Díky snaze žen i mužů změnit tradiční uspořádání a dospět k společenským vztahům založeným na rovnosti je dnes Španělsko zemí s nadprůměrným zastoupením žen v politice i v ekonomické sféře a těší se z pokrokové legislativy, např. zákonu o manželství osob stejného pohlaví a komplexním zákonu o domácím násilí.

Začátkem listopadu 2005 schválila Sněmovna reprezentantů USA 4 miliony dolarů jako dotace pro ruské demokratické politické strany a 95 milionů dolarů Fondu pro demokracii, s nímž disponuje americké ministerstvo zahraničních věcí a který byl v minulém roce určen především pro Rusko a Ukrajinu. Tehdy dostaly z různých amerických fondů nejrůznější nevládní a jiné podobné organizace v Rusku 95 milionů dolarů a na Ukrajině 105 milionů dolarů. Jak známo loňská "oranžová revoluce" na Ukrajině byla financována právě z amerických vládních a soukromých dolarových dotací.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.