Bylo dokázáno, že 90 procent zločinů, spáchaných během balkánských válek, spáchali Srbové. A také to právě Srbové všechno začali. Miloševiče možná považuje mnoho Srbů, kteří byli zmanipulování absurdní propagandou, kterou Miloševič vysílal ve své státní televizi, za hrdinu, avšak Miloševič stál za nejrozsáhlejším masakrováním v Evropě od druhé světové války. To, že neexistují žádné důkazy s razítkem, dokazující, že Miloševič podporoval srbské polovojenské jednotky a ostřelovače v Bosně, neznamená, že já jako novinář musím předstírat, že tomu tak nebylo. Stejně jako v případě Abu Ghraib a Guantánamo.

Mým úkolem jako novináře je nevydat Hitlerovo popírání, že došlo k holocaustu, ani "důkazy", které poskytli nacisté (během návštěv Červeného kříže a filmování), že nikomu v Terezíně nebyl zkřiven vlásek na hlavě. Takže jako reportér, který byl osobně na Balkáně a napsal 20 samostatných reportáží o jugoslávském konfliktu pro list Jornal do Brasil, mám právo říci, že Miloševiče lze nazvat přízviskem "řezník", protože stál za zabitím statisíců civilistů. To, že Chorvat Franjo Tudjman či bosenský "muslim" Alija Izetbegovič nesou také obrovskou zodpovědnost za válku, mi nedává právo neprojevovat respekt pro statisíce lidí, kteří neuvěřitelným způsobem trpěli a zacházet s Miloševičem, jako kdyby existovala vina ohledně jeho podstatné viny za válku na Balkáně.

Poprvé jsem cestoval do Bělehradu v prosinci 1996, pozval mě tam můj srbský spolužák z Ameriky. Chtěl, abych byl svědkem pouličních protestů od tisíců univerzitních studentů a mnoha dospělých proti zmanipulování výsledků komunálních voleb. Miloševič nakonec v této věci učinil ústupky. Pak jsem dlouho cestoval po Bosně a interviewoval jsem všechny strany v konfliktu, který tehdy už byl ukončen.

Vyslechl jsem z první ruky mnoho příběhů, například od hodného dědečka, který si hrál s dětmi svých dětí a který mi po pár skleničkách slivovice ukázal lidské ucho, konzervované v chemikáliích ("to bylo moje první") anebo o sousedech, kteří vraždili své sousedy, spolužácích, kteří vraždili spolužáky, manželech, kteří vraždili své manželky. A to všechno byli na první pohled normální lidé. Takže, proč začal celý národ hromadně vraždit? Vinu nenesou prostě oni, ale ti, kdo je zmanipulovali takovým způsobem, že v nich vyvolali strach, že budou eliminováni, a tak zaútočili jako první. Toto je smutný příběh ubohých srbských Bosňanů: věřili oněm mnoha televizním a rozhlasovým reportážím, vymyšleným v Bělehradě, o údajných plánech muslimů a chorvatských Bosňanů na to, jak se zbavit Srbů. Propaganda, která vedla k masové paranoie a pak k občanské válce.

Miloševič také zlikvidoval mnoho svých politických odpůrců. To, že jsem nikdy neviděl žádný přímý důkaz, neznamená, že nemohu mít velmi vážné podezření, že za Miloševičova režimu mizeli po desítkách opoziční politikové, kdopak za tím asi byl? A existuje více než dostatečné množství fotografických důkazů, že jeho syn, Marko, mučil univerzitní studenty z organizace Otpor, která tvůrčím způsobem bojovala proti Miloševičovu zneužívání moci například účastí na maratonu, v němž se běželo pozpátku.

Seznam zjevných zločinů, které Miloševič podporoval, je pro mě dostatečně dlouhý, že s ním nebudu zacházet jako s Lady Di. Vyhrazuji si právo nazývat Miloševiče řezníkem z Balkánu. Jsem plně přesvědčen, že jím skutečně byl.

Autor je šéfredaktorem zpravodajství v deníku Metro.