Poprvé jsem byl v Jugoslávii v roce 1968. A od té doby mnohokrát. Jezdil jsem hlavně za sportem, ale i za krásami této balkánské lokality. V té době jsem se slušně domluvil i na území dnešního Chorvatska a Srbska. Když začaly, pro nás nepochopitelné, války, někteří z kolegů odešli a začali pracovat v Čechách. Jeden z nich odešel poté, co během chirurgické operace bomba zasáhla nemocnici a on, instrumentářka a pacient zůstal. Jeho asistent z druhé strany stolu a celý zbytek nemocnice zmizel. Ptal jsem se ho mockrát, proč se válčí. Říkal a říká i dnes "to nemůžeš pochopit". Musel bys tam žít a tvůj tatínek, tvůj děda a jeho tatínek a jeho děda a jeho..... Balkán je místo s neobyčejným prolínáním zájmů, kultur, s neobyčejně komplikovanou historií.

Pan Golgo asi hovoří srbštinou, chorvatštinou a ostatními balkánskými jazyky. Jistě poznal historii a kulturu této oblasti.

Přesto se mi po přečtení jeho článku vybaví "zuřivý" reportér E.E. Kisch a jeho citát po návratu z Číny: "kdo byl v Číně hodinu, napíše článek, kdo byl v Číně den napíše knihu, ale kdo tam strávil rok, nenapíše nic".