Ano, jestliže bude zjištěno, že to byl jen trik, mělo by to být pak odhaleno. A i já chápu, že okamžitě poté, co byl tento celý případ zveřejněn, se začalo hodně lidí ptát zda je taková "televizní detektivka" vůbec realistická. Avšak zamyslíte-li se nad tím vším podrobněji, uvědomíte si, že by to byla ještě fantastičtější zápletka, kdyby došlo k dohodě mezi reportérkou a policisty, kteří by obvinili (a dokonce do vazby uvrhli) čtyři bohaté a relativně důležité lidi - jen proto, aby získala paní Slonková a její deník velkou reklamu. Takový přístup je přece naivní. Příliš mnoho lidí by se muselo podílet na takovém spiknutí. To prostě není realistické.

"To nemají vedoucí vydání českých televizí vůbec soudnost, že něco tak komického zcela vážně zařazují do vysílání?" píše Čulík. "Ať si tu hru hrají ti, kteří tomu věří, pro seriózní publicistiku to může být zajímavé až od soudního jednání. Teprve tam se můžeme něco dovědět. Vzetí do vazby není podstatné - kolik lidí takhle posloužilo a pak byli tiše propuštěni," dodává Karel Mašita. "S ním se shodují i další spolupracovníc BL," píše Čulík.

Já ne! Já jsem více šokován reakcí Britských listů než existencí takového vražedného spiknutí. Samozřejmě, měly by být vznášeny otázky ohedně pochybných, matoucích detail. Ale napsat, že by se celá věc neměla brát vážně, anebo že by měla být brát vážně a mělo by se o ní psát teprve, až bude před soudem... doufám, že je to vtip.

Karel Srba je veřejně známá osoba, důvěrně spojená s nejvyššími kruhy české vlády, už je pošpiněná předchozími korupčními skandály. Takže, samozřejmě, že policie musí publikovat co největší množství informací o tom, co ví a co je vedlo k závěru, že bývalý blízký Kavanův spolupracovník se pokusil o vraždu.

Argumentovat, že by měl být chráněn až do té doby, až bude postaven před soud, je absurdní: sdělovací prostředky musejí informovat společnost i o vyšetřování a předběžných podezřelých.

Samozřejmě, jakmile přestane být podezřelý podezřelým, jakmile ho policejní vyšetřování nebo soud zprostí viny, tatáž média musejí zajistit, aby se i to lidé dozvěděli.

Samozřejmě, že by i to vyvolalo palcové titulky, kdyby se ukázalo, že Karel Srba není vůbec vinen. Být znepokojen, že by mohla být jeho pověst poškozena, kdyby se psalo o tom, že se na vražedném spiknutí účastnil, to není hlavní otázkou, kterou by si měl dávat novinář. A ještě méně to platí v přípdě někoho, o němž je známo, že se podílel na notorických skandálech jménem české vlády.

Cožpak neměla MFD zveřejnit ony informace o Českém domě v Moskvě, protože nebyl Srba odsouzen? To je nesmysl. Jediným důvodem, proč novinář nemá informovat o něčem, co je ve veřejném zájmu, je, pokud hrozí nebezpečí, že by to ohrozilo společnost anebo nějaký lidský život.

A pokud bude někdo argumentovat, že policie dělá chyby - někdy i schválně - chci mu připomenout, že i soudy dělají spoustu chyb.

Je naivní považovat někoho za vinného pouze proto, že byl odsouzen u soudu. Soudnictví je omylné. A často soudci docházejí k chybným závěrům.

Právníkům a soudcům často jde daleko více o literu zákona než o skutečnou pravdu. Všechno závisí na dosažitelnosti příslušných důkazů. Stejně jako není demokracie dokonalý systém, není dokonalé ani soudnictví.

Avšak pokud my, novináři, budeme čekat, až soudy rozhodnou o určité věci, a teprve pak z toho uděláme zprávu, často budeme vinni tím, že utajíme chyby a zločiny politiků, policistů i jiných občanů, prostě proto, že je nebylo možné dokázat přesvědčivými důkazy, anebo ty důkazy byly v důsledku právních triků vyhozeny.

A pozor, tisk nepíše o Srbovi jako o vinném člověku. Píše o něm jen jako o "podezřelém".

Teoreticky to zní velmi dobře - člověk není považován za vinného, dokud není dokázán opak, ale v praxi nemůžeme důvěřovat oficiálním rozhodnutím - ať už jsou to rozhodnutí policie či soudců.

Povinností novináře je shromáždit nezávisle všechny dosažitelné informace a záležitost analyzovat. Zjistit, o čem se mlčí, jaké existují skryté zájmy a jaké jsou vztahy mezi skrývanými fakty.

Zde v České republice existuje přijímaná tradice, že novinářovým úkolem je jen shromažďovat fakta. Avšak tomu tak není: novinář musí analyzovat každý fakt, každou skutečnost, každý detail. Jeho úkolem není jen informovat, ale odhalovat, analyzovat. Jinak jsou noviny nutně sterilní.

Američané za tím určitě nebyli! Ta konspirační teorie mě překvapila:

Jmenování Jana Kavana do OSN nelibě nesou Spojené státy + Spojené státy mají v české politice stoupenců = Václav Havel + nedávný útok na Kavana v bulvárním časopise Týden + Václav Moravec snažil přesvědčit premiéra, aby vláda nechala odvolat Kavana z VS OSN.

Zaprvé, Američané jsou inteligentnější, i za vlády kovboje Bushe.

Ti, kteří přišli s touto konspirační teorií, by si měli uvědomit: Jestliže nemá Kavan žádné spojení s tímto vražedným spiknutím, proč by na tom mělo záležet? Kdyby chtěli se Američané zbavit Kavana, museli by najít nějakou přímou špínu na něho.

To, že se Havel, Týden a Moravec a mnoho dalších lidí postavilo proti Kavanovi, je důsledem skutečnosti, že jsou legitimním způsobem znechuceni mnoha nejasnými body v Kavanově životopise.

Ani protikavanovské spiknutí nezní realisticky, protože by se na něm muselo podílet příliš mnoho lidí.

Proto je jisté, že někdo se pokusil připravit spiknutí na usmrcení Slonkové. Možná to byl Srba. Možná ne. Ale je nepravděpodobné, že by sama tato novinářka se na tom spiknutí podílela. Je ovšem možné, že sami policejní vyšetřovatelé mají skrytou agendu.

Je možné, že policie či někdo na ministerstvu vnitra chtěl Srbu na něco dostat. Je možné že mohli zaplatit údajnému najatému vrahovi, aby to předstíral. Avšak ve chvíli, kdy ti tři, kteří se na spiknutí podíleli (Eva Tomšovicová, podnikatelé Petr Volf a Michal Novotný přiznali, že se na něm podíleli...) Ano, je pravda, že přiznání pod policejním tlakem nelze brát vážně - a soudnictví vám také dovoluje přiznání odvolat, argumentovat, že k němu došlo pod nátlakem.

Avšak zdá se, že oni se přiznali, protože se prostě lehce vzdali, bylo proti nim příliš mnoho důkazů, než aby to mohli popřít.

Nemyslím si, že to celé může být spiknutí na podporu reklamy pro MFD. To by znamenalo, že by s tím musela spolupracovat policie, a o čtyřech lidech by muselo být prokázáno, že jsou vinni. Gross by musel chtít pošpinit Kavana. Že by mu nevadilo, že tím zároveň pošpiní ČSSD? Zdá se mi, že Srba byl zatčen, protože proti němu jsou přesvědčivé důkazy.

A že si nenašli pořádného vraha z Ruska? No,byli z Vimperku, ne z Prahy či z Karloých Varů, tak ho třeba neuměli najít. Je uvěřitelné, že ti, kdo chtěli zabít Slonkovou, si mysleli, že to feťák Karel Rziepel bude schopen udělat. Zní to sice jako komedie, ale Češi nebývají zrovna experty na fyzickou agresi a na chladnokrevné vraždy.

V rozhovoru, který Karel Rziepel poskytl Lidovým novinám, tvrdí, že mu Michal Novotný nabídl 100 000 Kč jako zálohu a dalších 100 000 po vykonání vraždy. (Není to na mafiány trochu málo? 100 000 Kč je na Západě relativně běžný měsíční plat. Pozn. JČ)

Jenže v následující větě Rziepel hovoří o tom, že mu pak Novotný dal 2000 na cestu do Prahy. Pak ho Rziepel požádal o peníze na pistoli, a tak mu Novotný prý poslal další 4500.

Jestliže Rziepel předem dostal onu zálohu 100 000 Kč, jak je možné, že pak potřeboval ony 2000 a pak znovu 4500?

Zdají se to být jen drobné podrobnosti, avšak slečna Marplová ví, že jestliže někdo lže i o maličkostech, je pochybná celá záležitost.

Podivná je i Rziepelova odpověď na otázku Petra Koláře z Lidových novin: "Kdy a proč jste kontaktoval policii?" - "Buď hned ten večer nebo druhej den."

Celé se to stalo méně než před dvěma týdny. Jak to, že si Rziepel nepamatuje, kdy se spojil s policií?

Je možné, že se před veřejností skrývají určité podrobnosti. Avšak je také pravda, že Srba udělal zřejmě něco nekalého - proč by měl doma 30 milionů korun? Proto musí zůstat ve vazbě, aby nemohl při vyšetřování ovlivňovat svědky.

A sdělovací prostředky musejí zveřejňovat fakta kolem případu, analyzovat je, a pokud se zjistí, že Srba je nevinen, anebo něco jiného, odlišného od původního zdání, je nutno zveřejnit i to.

Společnost potřebuje rovnováhu moci mezi výkonnou, legislativní a soudní částí vlády - a sdělovacími prostředky. Sdělovací prostředky musejí na všechna odvětví moci dohlížet a odhalovat jejich chyby a poklesky. Sdělovací prostředky by neměly nikoho obviňovat, ale jestliže poukáží na podezřelou osobu a mají k tomu dobré důvody, dělají jen svou práci.