14. 3. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 3. 2006

Proč jsou letos dvě demonstrace proti válce?

Martin Šaffek, Iniciativa proti válce

Jako jeden ze spoluorganizátorů pražských akcí v rámci Mezinárodního dne proti okupaci Iráku bych se rád vyjádřil k článkům Štěpána Kotrby na toto téma "Sektářství mírotvůrců" a "Demonstrace: Mladí a neklidní se probudili se sněženkami". Sdílím nechuť Štěpána Kotrby k rozhádanosti českého protiválečného hnutí. Letos se projevila se tak, že proti okupaci Iráku jsou organizovány dvě demonstrace.

Rád bych viděl jeden velký protest 19.3 v Česku. Sektářství však není způsobeno rozhádaností několika organizátorů -- ta je spíše následkem, než příčinou. Podmínky pro hašteřivce tvoří izolovanost a slabost jejich hnutí.

To v České republice není jen případ hnutí proti válce, ale také hnutí, jež se v zemích, kde je silné a jednotné, nazývá alterglobalizační či antikapitalistické.

Důvody tohoto stavu by si žádaly delší analýzu. Pokud mohu vyjádřit svůj názor v krátkosti, je způsoben destrukcí zvyků a institucí protestu zdola. V období režimu mezi léty 1948-89 v Československu byly zničeny skutečné odbory, nezávislá levice neexistovala, autentické protiválečné hnutí bylo potlačováno ve jménu své karikatury, oficiálního "mírového hnutí" zemí Východního bloku, jež bylo ve skutečností zástěrkou a propagací imperiálních zájmů SSSR. To vedlo zároveň k diskreditaci odborů, levice i protiválečného hnutí.

Proces vzniku autentických sociálních hnutí na české zelené louce může být dlouhým procesem -- tak, jak si lidé v ČR začínají na vlastní kůži zažívat, že odbory nejsou jen převodovou pákou jejich utlačovatelů, ale dají se použít i pro sebeobranu před novou formou diktatur korporací a že s rozpadem "říše zla" nenastal konec dějin, impérií a jejich válečných hrozeb.

Tak se v době útoku na Irák i v České republice ozývá v ulicích světově proslulý slogan "nikoliv naším jménem". Přes sebeobětavé snahy hrstky aktivistů Iniciativy proti válce a Mezinárodního mírového hnutí se však ani v době vrcholících protestů nepodařilo v Praze zorganizovat demonstrace větší než tři tisíce lidí. Je to zlomek v porovnání s milióny, jež skandovaly toto heslo 15.2.2003 ve velkých světových městech. I to je však třeba považovat za úspěch -- byla to největší protiválečná demonstrace v dějinách ČR. Její relativní slabost v poměru k největší protiválečné demonstraci na světě nelze však klást za vinu primárně organizátorům, ale je výrazem toho, jak jsou lidé v ČR ochotni a schopni protestovat za to, co je pálí. Neboť v době počátku války s invazí do Iráku nesouhlasila většina obyvatel ČR. Není také náhodou, že v době nejsilnějších protestů byla jednota protiválečného hnutí největší a že se do něj zapojily i skupiny, jež se jindy izolují, jako anarchisté či ekologové.

Samozřejmě, nelze vše odvysvětlit podmínkami. Je třeba schopnost organizátorů dohodnout se, vzájemně se respektovat, vyjít si vstříc. Ta skutečně v českém prostředí chybí.

Minulý rok jsme se pokoušeli o demonstraci jednotnou. Tuto demonstraci iniciovalo Mezinárodní mírové hnutí, a stanovilo si podmínku, že zde nechce žádné rudé vlajky.

Tuto podmínku chápu. Několikrát se stalo, že na happening, či demonstraci, jež čítala po poklesu protiválečné aktivity třeba třicet lidí, přišlo pět mladých komunistů z KSM se svými vlajkami se srpy a kladivy. Tyto vlajky jsou tak nápadné jako jsou nenápadité. Zásadně a specificky určují náladu celé akce. Následkem jejich frekventovaného výskytu se může stát, že pestrost hnutí pak bude paradoxně menší. Mnoho lidí je symboly minulého režimu oprávněně uráženo a nechtějí být s nimi v médiích spojováni. Odcházejí z demonstrací a protiválečné hnutí je pak dušeno již v zárodku.

Tím se nechci připojit k vulgárnímu antikomunismu. Já osobně proti rudé nic nemám. Ale není možné po lidech, kteří přijdou v českém prostředí na protiválečnou demonstraci, chtít, aby chápali rudou jako symbol vlajky nad radnicí Paříže v době komuny, a ne symbol své celoživotní zkušenosti prvních májů s mávátky a výzdobami Síní tradic, ne-li hůře. Jsem pro maximální pestrost názorů v sociálních hnutích, demokracie patří do ulic a každá demonstrace je agorou. Na demonstraci minulý rok také nikdo nikoho nevyháněl, každý měl možnost přinést si své transparenty, letáky či noviny. Rudé vlajky byly jediná výjimka.

Iniciativa za sociální fóra loni na dohodu přistoupila.

A pak ji porušila, když asi třicetičlenný kontingent Komunistického svazu mládeže, který je v ní sdružený, napochodoval přímo do ohniska shromaždiště třísetčlenné protiválečné demonstrace, k soše na Václavském náměstí, své srpy a kladiva hrdě nad hlavou. Ve středu kontingentu byli členové stalinistického křídla KSČM Semelová a Exner. Začali provolávat hlasitě svá hesla, sdělovali celému světu -- jsme zde a tato demonstrace je naše.

V jednom článku si Štěpán Kotrba posteskl nad projevem teoretika stalinské části KSČM: "V jednom má závěrečné prohlášení Josefa Skály pravdu - socialismus se opravdu prosadí úměrně tomu, nakolik všestranně dokáže demonstrovat svou humánní, emancipační podstatu. Škoda, že to nebylo pořadateli pochopeno s větším citem pro všechny ty, pro které i nadále Skálova rétorika zůstane skanzenem srpů a kladiv a nikoliv jazykem moderní levice."

Soudě podle článků Štěpána Kotrby, ví, jakou službu dělají čeští stalinisté levici. Podobnou službu dělají i protiválečnému hnutí. Mladým komunistům právo na skanzen nebereme, letos jsme se však rozhodli organizovat demonstraci proti válce bez nich.

                 
Obsah vydání       14. 3. 2006
14. 3. 2006 Miloševičova krev "obsahovala stopy léků"
13. 3. 2006 Smrt tyrana a neschopného politika
14. 3. 2006 Oni tam mají lékárnu?
14. 3. 2006 Řezník z Balkánu Fabiano  Golgo
14. 3. 2006 Práva novinářů Petr  Wagner
14. 3. 2006 Vyhrobovali tam Zbyněk  Hejda
14. 3. 2006 Michael  Marčák
11. 3. 2006 Jak informovaly Britské listy o válce v Kosovu
13. 3. 2006 Zaujatost a zakomplexovanost II. Jan  Čulík
14. 3. 2006 Český tisk
14. 3. 2006 31.12.1945: Zakomplexovaný český i světový tisk odsoudil a potrestal Adolfa Hitlera
14. 3. 2006 Vztahy NATO - Rusko : nová kvalita
14. 3. 2006 Jen drobnost?
14. 3. 2006 Je to opravdu jen drobnost
14. 3. 2006 Lidé na cestách Václav  Dušek
14. 3. 2006 Co za těmi Zelenými je Milan  Daniel
14. 3. 2006 Duhové peníze Štěpán  Kotrba
14. 3. 2006 Dolary a nevládní organizace mezi Washingtonem a Moskvou Stanislav  Kliment
14. 3. 2006 Vlamování do otevřených dveří Zdeněk  Jemelík
14. 3. 2006 Továrna Hyundai Vít  Hinčica
14. 3. 2006 Nový finský reaktor je doslova mizerný od základů Jan  Beránek
14. 3. 2006 Estonští fašisté jsou také v Evropské unii
13. 3. 2006 Čésky pasník, tópry pasník... Boris  Cvek
11. 3. 2006 Vše je o to horší, že ČR není žádná diktatura Egon T. Lánský
14. 3. 2006 Mami, já nechci umřít je vynikající literární čin
14. 3. 2006 Je česká společnost xenofobní vůči dětem?
14. 3. 2006 Česká televize by měla dělat tematickou předvolební analýzu
14. 3. 2006 Britské listy jsou plné jedovatostí
14. 3. 2006 Fantaskní pohled
14. 3. 2006 Informace, které v papírovém tisku nejsou
14. 3. 2006 Smrt komunistům
15. 3. 2006 Proč jsou letos dvě demonstrace proti válce?
14. 3. 2006 Bůh slitovný a milostivý Karel  Sýkora
13. 3. 2006 Feminismus a redefinice ženství a mužství v demokratickém Španělsku Darina  Martykánová
13. 3. 2006 Jde o střet mezi barbarstvím a civilizací, nikoliv o náboženský konflikt
13. 3. 2006 Rozvoj Tibetu na čínský způsob - děkuji, nechci Karel  Dolejší
13. 3. 2006 Buď kapitalismus nebo obyvatelnou planetu - nemůžeme mít obojí
13. 3. 2006 Jak ČT Moravcovým diskusním pořadem zkreslila politické poměry Jan  Čulík
22. 11. 2003 Adresy redakce
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006