Vzestup Strany zelených lze vykládat různě. Někteří mluví o nové ikoně pražských kaváren, kometě, která po nějaké době zhasne, jiní poukazují na to, že partaj je odtržená od reality a vůči etablovaným stranám, jež tvoří politickou páteř systému, nemá šanci. Takoví vykladači prokazují, že nepochopili vůbec nic.

Nástup Zelených je dán potřebou společnosti najít na společenské problémy a výzvy, které jsou za dveřmi, konstruktivní odpovědi. Politici zakopaní v pravolevých pozicích, jich nejsou schopni. Program Strany zelených nevytvářeli tentokrát vizionáři, ale desítky lidí, jež v různých oblastech života nahlížejí věci jinak a s jinými prioritami.

Parlamentní strany vylepšují své programy tak, aby vylepšily systém. Zelení jsou toho názoru, že systém, postavený do značné míry na ropné ekonomice, neustálém ekonomickém růstu a šroubované spotřebě je trvale neudržitelný. Korektivy, s nimiž přicházejí ve svém programu, na druhé straně neznamenají nijak revoluční a zásadní obrat. Mohou však alespoň částečně přispět k pochopení nutnosti změn a někdy i k opravdu novým řešením.

Té části společnosti, která není unešená "tygrovitostí" tuzemského hospodářství, je zřejmé, že tuzemská ekonomika stojí do značné míry na výkonu automobilového průmyslu. K čemu ale bude automobilový průmysl a související obory, až ropy ubude, či prostě nebude? Co budeme spotřebovávat, až bude jen na to, co je skutečně potřeba?

Něco takového si většina společnosti zakazuje vůbec připouštět. Nepřipouští si ani jiné věci. Když Martin Bursík v televizní diskusi před Topolánkovým publikem poznamenal, že migrace bude v budoucnu souviset s globálním oteplováním, byl první reakcí veselý řehot. Promiňme to divákům -- politici by však měli vidět dál než k obzoru svých křesel.

Zelení nemají žádnou svazující politickou odpovědnost, jejich výhoda je v tom, že se mohou kolem sebe rozhlížet, přicházet s neotřelými nápady. Mohou se přirozeně i v lecčems mýlit, ale takový je život. Důležité však je, že hledají řešení problémů, u nichž si jiní ani nepřipouštějí jejich existenci. A uvědomíme-li si, že jsou čerství a nepoznamenaní, má jejich barva váhu.

Po patnáct let se hraje v českém dolíčku pravolevá písnička, která se tu z té, tu z oné strany vztahuje k bezbřehému Růstu. Růst s přídomkem "trvale udržitelný" v sobě má obsažen genetický kód, jehož struktura je složitější. Zelení nabízejí alternativu k motoru, jenž hrozí, že se každou chvíli rozkašle a celý mechanismus zůstane stát. Jsou lidé, kteří v tom vidí naději. Oceňují racionalitu a věcnost proti hašteřivosti. To za tím úspěchem Zelených je.

Autor je členem Strany zelených