22. 3. 2005
Jak globální hloupost ovlivňuje některé protiválečné aktivistySektářství mírotvůrcůTiskové prohlášení International Peace Movement of the Czech Republic, jak zní plný název tohoto spolku, postrádá logiku. Toto sdružení organizovalo v minulosti veškeré akce proti válečnému útoku na Irák společně s nezávislým českým občanským hnutím Iniciativa proti válce, autory petiční akce "Nikoli naším jménem", American Voices Abroad, Českou mírovou společností či zárodkem feministitcké partaje v podobě Zdenky Ulmannové, stejně jako s anarchisty či komunisty. Doteď jim to nevadilo. Každý měl své vlajky, každý měl své transparenty, protiextremističtí policisté fotografovali a filmovali Araby stejně jako Čechy, poslance nevyjímaje... |
Vznikla tak podivuhodně duhová koalice, která byla schopna aktivistickým a nikoliv profesionálním způsobem zajistit elementární organizaci těchto protestů. Protestů proti válce. Na tom se totiž shodli všichni. Za americké aktivisty se těchto akcí zůčastňovala vždy jako organizátorka a aktivistka Arie Farnam, o jejíchž korespondenčních "žurnalistických" aktivitách pro The Christian Science Monitor Britské listy už psaly. Nejnověji se stala "americkou dokumentaristkou"... Spolupořádajícími aktivisty a hlavně ÚČASTNÍKY pochodu k americké ambasádě, stejně jako petici podpisujícími, byli tentokrát i mladí komunisté z KSM, stejně jako levicoví evangelíci, hippies, anarchisté a další nespecifická alterglobalistická mládež z Prahy. Cíl akce byl jasný. Dle pořadatelů - upozornit veřejnost na existenci názorů proti imperiálním aktivitám USA a náboženskému šílenství administrativy George Bushe, proti okupaci Iráku a používání síly v mezinárodních vztazích . Protestujících se sešlo ne více, než tři stovky. Plus padesát novinářů a fotografů, padesát tajných policistů, stovka čumilů... O masovém mírovém hnutí není v Česku řeč nikdy, přestože s válkou v Iráku nesouhlasí dvě třetiny občanů. Češi nejsou národ pouličních demonstrantů. Na doprovodnou besedu na téma "Jak globální korporace ovlivňují Česko" a "Jak válka v Iráku ovlivňuje českou demokracii" do sálu městské radnice přišel mimo šedesáti náhodných příchozích i senátor Štětina, stejně jako komentátor Práva a expert na arabskou problematiku Jan Eichler, stejně jako bývalá tisková mluvčí ministerstva školství Vladimíra Al-Maliki, stejně jako představitelé iráckých komunistů či Iráckého klubu v Praze, stejně jako představitelé Iniciativy za sociální fóra, stejně jako Palestici či mladí revoluční socialisté či trockisté. Přišel místopředseda komunistů Exner či předsedkyně pržaské organizace KSČM Semelová. Prostor v radnici zajistil zastupitel za KSČM Prokeš. Senátor Štětina se nezvedl a neodešel ze sálu - neb s komunisty se přeci nemluví, ale řekl svůj názor, byť odlišný od jiných. Ne až tolik... Představa International Peace Movement of the Czech Republic, že každá z mírových skupinek si udělá vlastní akci, aby se v Praze neprolínaly názory českých komunistů a amerických hippies , je nesmyslná. Představa, že z veřejného prostoru lze vydělovat jedny a preferovat druhé, je sektářská. Kdyby se nespojili všichni míroví aktivisté, neuskutečnil by se žádný - byť skromný - pochod Prahou a žádná diskuze. Každý na něm hájil svá stanoviska a své názory, každý propagoval sebe. I antikomunistický senátor Štětina. I americko-česká aktivistka-korespondentka-dokumentaristka Arie Farnam. A tak by to mělo v demokracii zůstat. Protože tak prozatím ovlivňuje válka českou demokracii... Že spolu začnou lidé mluvit o potřebě míru. Bez ohledu nato, kdo je kdo. |