Tradičně chápané objektivitě zdůrazňující vyváženost pohledů všech stran je tato zpráva na hony vzdálena, ale neobstojí ani při posouzení podle moderního pojetí objektivity, která tolik nelpí na přesně vyváženém prostoru pro obě strany a zaměřuje novinářovo úsilí na hledání pravdy a podstaty. Dozvíme se pravdu a podstatu o problematice praktických lékařů jenom ze slov pana Seiferta?

Pomyslnou třešničku na dortu představuje titulek: "Praktičtí lékaři nemají podporu". Editoři Metra prostě a jednoduše vložili Seifertovo mínění do titulku jako fakt. Na klíčovou informaci "podle Seiferta" zde nezbylo místo.

Ať už je to jakkoli s přesným dodržováním kritérií objektivity, či zkreslenými titulky v daném článku, skutečností zůstává, že Metro obecně pracuje na principu: "Dejte nám svůj názor. Uděláme vám z něj zprávu." Zoufale špatná práce se zdroji totiž není pouze černou skvrnou na včerejším vydání tohoto bezplatného titulu, ale jeho typickým rysem.

Například v "sněhové" zprávě z třináctého února nezaznívá ani jeden hlas postižených sněhovou kalamitou, Metro v ní nenabízí nic víc než řadu tvrzení opsaných z ČTK. MF Dnes ve zprávě ze stejného dne na stejné téma naproti tomu využila čtyř různých zdrojů od meteorologa až po důchodce. Každý elév ví, že lidé, kteří mají k dané události co říct, tvoří absolutní základ každé zprávy. Jak jinak má čtenář poznat, že si to novinář nevycucal z prstu?

Stejným problémem jako zmiňovaná zpráva o zdravotnictví, která ve skutečnosti pouze zprostředkovávala názory pana Seiferta, trpěl i rozsáhlý text z poloviny února, kde o postavení romských žen hovořila jen a pouze jedna z organizátorek konference na toto téma.

Metro strádá i nízkou jazykovou a stylistickou úrovní. Ve zmiňované únorové souhrnné zprávě o sněhové kalamitě se autor nepokoušel o sebemenší logickou návaznost. Věty za sebe ledabyle poslepoval: "Milovníci zimních sportů si užili dosyta lyžování. Horská služba v Jeseníkách nedoporučovala hřebenové túry a varovala před lavinami."

Konečně by se dalo hovořit i tom, že z šestnácti stran je v Metru pouze pět věnováno zpravodajství. Ale to nechme stranou. Ať si rozebírají poprsí Pamely Anderson třeba na sto stranách, mě to přece nikdo číst nenutí. Jenže chci noviny, jež splňují alespoň základní kvalitativní kritéria. Musím konstatovat, že Metro je nenaplňuje a těch deset korun, které jej dělí od placených titulů, zatím představuje rozdíl několika tříd.

Myšlenka Metra, myšlenka kusu papíru, kde vám zadarmo předloží jen to "nejpodstatnější" dění, přitom vůbec není špatná. Je přece úžasné dostávat každé ráno na zastávce MHD do ruky noviny, v nichž je pouze pár klíčových informací právě na cestu do práce. Ve Španělsku už dokonce noviny zadarmo předstihly v čtenosti placené tituly. A nejedná se přitom o bulvár. Fandím tomu nápadu jak vzkřísit tisk a přilákat k němu ty, kteří do trafiky chodí jenom pro cigarety a Blesk.

Deník Metro ve své současné podobě má však k naplnění vize kvalitních novin "for free" velmi daleko. Jeho zpracování je prostě ubohé. Otiskování zpráv špatně opsaných z ČTK je degradací žurnalistiky. Majitelé tohoto bezplatného titulu by měli vážně zauvažovat o investicích do profesionální redakce. Peněz z reklam na to mají určitě dost. Pár zkušených novinářů by Metro ze současných bažin bezesporu vytáhlo.

A kameloti v oranžových vestách by nám každé ráno rozdávali víc než kus papíru na šlupky od brambor.

Text byl napsán pro publicistický magazín Sever.cz.

PS: Štěpán Kotrba označil v anketě Novinar.info studium žurnalistiky za "to nejhorší, co můžete pro svou budoucnost udělat." Ano, žádná škola z člověka dobrého novináře sama o sobě neudělá. Kdyby však Metro psali vystudovaní novináři, vypadalo by zcela jistě jinak. Mně osobně studium žurnalistiky přibližuje zásady profesionální novinářské práce a zároveň učí porozumění mediální konstrukci reality. Žít i psát lze bez obojího. Ale jak.