|
15. 3. 2006
15. březen 1939:Připomínáme si 67. výročí okupace českých zemí nacistickým NěmeckemHitlerovo nacistické Německo nedodrželo vůči naší vlasti své sliby z Mnichova 1938 a připravovalo nejen rozbití Československa odtržením území Slovenska od českých zemí, ale zejména okupaci zbytku okleštěného českomoravského prostoru. K tomu také došlo agresí Německa dne 15. března 1939 v ranních hodinách. Nacistická vojska dokončila obsazením českých zemí definitivní rozbití naší vlasti a převzala protektorátní správu nad naším státem. Protektorát Čechy a Morava byl už dříve připravovanou verzí ovládnutí naší země bez vojenského konfliktu. |
|
Po obsazení Sudet bylo jen otázkou času, kdy Hitler přikročí k dalšímu kroku. Vždyť vojenskou směrnici k přípravě likvidace zbytku ČSR vydal říšský kancléř Adolf Hitler již krátce po Mnichovu, dne 21. října 1938. Dne 14. března 1939 byl vyhlášen Sněmem Slovenské krajiny samostatný slovenský stát, vzniklý pod patronací Německa. Okupace českých zemí o den později, 15. března 1939, která následovala po ultimativních jednáních Adolfa Hitlera s československými představiteli - prezidentem Emilem Háchou a ministrem zahraničních věcí Františkem Chvalkovským v Berlíně, a následný vznik Protektorátu Čechy a Morava podle Hitlerova výnosu z 16. března 1939, znamenaly dovršení úsilí nacistického Německa o rozbití československého státu a převzetí německé správy nad celou naší vlasti. České země se staly podle výnosu součástí území Velkoněmecké říše a "vstoupily pod její ochranu". Došlo ke vzniku dvoukolejné státní správy - protektorátním úřadům byly nadřazeny nově vytvořené říšské úřady německých oberlandrátů (vrchních zemských radů), které spravovaly určitou část území protektorátu (jejich obvod činil 1 až 6 politických okresů). Tento stav umožňoval Němcům využívat protektorátní orgány k prosazování svých cílů a kontrolovat jejich činnost. Na území Protektorátu Čechy a Morava existovala i dvojí soustava soudů a komplikovaná struktura právních norem, včetně přímé aplikace říšského práva, práva vydávaného říšským protektorem a práva vytvářeného protektorátní vládou. Pro veškeré obyvatelstvo u nás Protektorátem nastaly těžké časy utlačování, výhrůžek, diktování a lidského ponižování, které trvaly příštích více jak šest roků. Zbytek naší dřívější republiky byl z vůle Německa cíleně utlačován a germanizován, také ekonomicky využíván a morálně devastován. Ukázalo se, že připravovaná okupace Československa byla jen začátkem velkého dramatu druhé světové války. Okupace ze strany nacistického Německa směřovala prakticky do všech světových stran, po celé Evropě. Po obsazení západní Evropy (mimo Velké Británie) si Hitler východním směrem vzal ale přece jen velké sousto. Těžké boje na východní frontě a obrat v průběhu války na území Sovětského svazu tak předznamenal blížící se konec nacistického Německa. Definitivním nástupem Rudé armády a Spojeneckých vojsk ve druhé polovině roku 1944, a zejména pak na jaře 1945, se přiblížil i konec ponižujícího německého Protektorátu u nás. Historii Mnichova, 15. března 1939 a následné okupace naší vlasti je už skutečně hodně vzdálená, přesto je třeba si tyto naše těžké okamžiky neustále připomínat. Poznámka : Zejména pro mladou generaci, která Protektorát a válku nezažila, uvádíme v originálním znění úvodní pasáže z dokumentu té doby. Více nám přiblíží zákulisí té doby. Výnos Adolfa Hitlera o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, uveřejněný ve Sbírce zákonů a nařízení č. 75/1939 ze dne 16.3.1939"Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa českomoravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojení do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu. Od roku k roku zvětšovalo se nebezpečí, že z tohoto prostoru -- jako již jednou v minulosti -- vyjde nové nesmírné ohrožení evropského míru. Neboť česko-slovenskému státu a jeho držitelům moci se nepodařilo organizovati rozumně soužití národních skupin, v něm svémocna spojených, a tím probuditi a zachovati zájem všech zúčastněných na udržení jejich společného státu. Prokázal však tím svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu. Německá říše nemůže v těchto dnech, pro její vlastní klid a bezpečnost, stejně jako pro obecné blaho a obecný mír tak rozhodně důležitých oblastech trpěti žádné trvalé poruchy. Dříve nebo později musela by nésti nejtěžší důsledky jako mocnost dějinami a zeměpisnou polohou nejsilněji interesovaná a spolupostižená. Odpovídá tudíž příkazu sebezáchovy, jestliže Německá říše jest rozhodnuta zasáhnouti rozhodně k zajištění základů rozumového středoevropského řádu a vydati nařízení, která z toho vyplývají. Neboť dokázala už své tisícileté dějinné minulosti, že díky, jak velikosti, tak i vlastnostem německého národa jediná jest povolána řešiti tyto úkoly". |
