Britský deník Independent věnoval v úterý rozsudku nad Irvingem rozsáhlý redakční komentář. Praví se v něm, mimo jiné: "Pro nás je tento případ daleko složitější, než jak připadal soudu ve Vídni."

Irving přiznal svou vinu. "Zločinu" se dopustil v interview, který poskytl v Rakousku v roce 1989. "Udělal jsem chybu, když jsem řekl, že v Osvětimi nebyly žádné plynové komory," řekl Irving u soudu ve Vídni.

Irving byl šokován tvrdým trestem a sdělil reportérům, že se odvolá.

Do soudní síně přišel s výtiskem své knihy Hitlerova válka, jedné z mnoha knih, kterou napsal o nacismu a v níž argumentuje, že holocaust nebyl tak rozsáhlý, jak uvádějí mainstreamoví historikové.

Irving byl zatčen v Rakousku loni v listopadu podle zatykače z roku 1989, kdy v Rakousku pronesl projev a poskytl interview, v němž popřel existenci plynových komor v Osvětimi.

Byla někde zveřejněna informace o tom, jak zacházet s domácími zvířaty, o nichž lze předpokládat, že se nemocným nebo uhynulým ptákům nebudou vyhýbat - kočky, psi? Mohou přenášet virus? Mohou takto infikovat lidi?" ptá se Dáša Lasotová.

Smrtící verze ptačí chřipky (šířená virem H5N1) se zatím rozšiřuje na lidi pouze přímým stykem s nakaženým ptactvem. Avšak vědci se obávají, že b y virus mohl zmutovat a proměnit se v takový virus, který se bude umět šířit z jednoho člověka na druhého, citujeme z britského deníku Independent, který o ptačí chřipce publikoval i další informace:

Určité množství domácích koček a psů v Thajsku je zřejmě infikováno virem H5N1 ptačí chřipky, zjistil vědecký časopis Nature. Odborníci se snaží zjistit, zda tato zvířata mohou nemoc dále šířit.

Loni provedl Národní ústav zdraví zvířat v Bangkoku zkoušky u 629 vesnických psů a 111 koček. Z nich mělo v těle 160 psů a 8 koček protilátky proti viru H5N1, z čehož vyplývá, že buď jsou nositeli tohoto viru, anebo jimi byli někdy v minulosti.

Washington Post upozornil na zjištění, původně publikovaném v časopise Nature, že se do Nigérie dostal virus ptačí chřipky prostřednictvím dovozu nakažené drůbeže. Christine Gorman v týdeníku Time také poukazuje na to, že hlavnimi viníky při šíření ptačí chřipky jsou drůbeží farmy. Podle Leona Bennuna z organizace BirdLife international funguje výskyt ptačí chřipky u stěhovavých ptáků pouze jako signál, že se v dané zemi ptačí chřipka vyskytla, stěhovaví a divocí ptáci nejsou primárním šiřitelem ptačí chřipky, ale nakazí se jí přímo na místě. Kdyby byly stěhovaví ptáci šiřitelem ptačí chřipky, virus by se šířil podél pravidelných cest stěhovavých ptáků, a to se neděje.

Experti varují, že virus H5N1 zřejmě v Evropě zakoření. Peter Openshaw, šéf oddělení pro virové infekce dýchacího ústrojí v Národním ústavu pro srdce a plíce v Londýně, varoval, že "virus se zřejmě stane v Evropě endemickým". "Musíme změnit způsop chování drůbeže."

Ironický komentář zahájených správních řízení RRTV s rozborem oprávnění České televize vysílat reklamu se nesetkal s pochopením předsedy Rady, zvláště když jsem omylem uvedl, že Petr Pospíchal je "bývalý" předseda Rady. Je to tak, i když to tak není. Je obojí. Bývalý i současný. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání totiž namísto Pospíchala zvolila bývalého místopředsedu zaniklého OH, Kostěje Nesmrtelného, Václava Žáka. Snad vzhledem k jeho názorům na regulační rámec mediálního trhu v Evropské unii. Nicméně tomuto rozhodnutí dala pro jistotu ještě odkladný účinek. A ačkoliv se celý zbytek článku věnoval lhůtám účinnosti mediálních zákonů, tuto lhůtu účinnosti, směřující do času budoucího, jsem vysklil.

Takže současný předseda Rady se právem ohradil, že bude bývalým předsedou Rady až od 1. března. Možná, dodávám ještě prorocky já. A možná také ne. Protože novela zákona 231/2001 Sb. už je schválena. Protože Rada je třináctihlavá saň, u které jeden nikdy neví. Možná předseda Rady předsdou Rady ještě zůstane. Spletl jsem se v jednom datu účinnosti. Nejspíš proto, že se mi nechtělo věřit, že by se úřadující předseda Rady spletl v několika datech účinnosti naráz a řekl v bdělém a střízlivém stavu novinářům Mladé fronty Dnes to, co jim řekl. A co nepopřel ani mně, pouze to označil za nadsázku.

Education remains at the forefront of successful economic development, and education in the English language has long been an essential component.

But a new study published by the British Council warns that, paradoxically, the global dominance of English is now threatening the international standing of English-speaking countries.

Published in Czech Business Week on 20th February, 2006 HERE

Utajené dějiny devadesátých let, jak to před časem nazval Jan Čulík, v sobě neskrývají jen příběhy převálcovaných, kteří o nich mluví nanejvýše šeptem, aby si nezopakovali odvrácenou tvář lidských práv. Také masa "úspěšných" si dnes ani tím šeptem pro sebe nepřipomene příběhy, které je vynesly vzhůru a k bohatství. Nedávno jsem po mnoha letech potkal známého z kategorie "těch za vodou". Když se kácela NDR, zdejší filutové ve směnárnách nakupovali, tuším po třech korunách, východoněmecké marky. Převezli je do NDR, tam je v kurzu 1:1 vyměnili za zde mnohem dražší západoněmecké, za které doma výměnou dostali mnohonásobek východoněmecké měny. Takže již podruhé nikoliv s taškou, ale rovnou s kufrem bankovek cestovali do NDR. A tak to opakovali až do totálního výprodeje DDR-marky u nás.

ilustrační foto z Czechteku Štěpán Kotrba, reportážní foto Dancer

Veřejný ochránce práv a jeho kancelář neodmyslitelně patří ke každé vyspělé svobodné demokratické zemi. Okamžitě poté, co byla zveřejněna závěrečná zpráva k událostem na největším loňském teknivalu jsme se štábem vyrazili za dalším ze série exkluzivních rozhovorů. Díky maximální vstřícnosti všech zúčastněných se nám podařilo přivézt přes tři hodiny mluveného materiálu. A o čem tedy naše diskuse byla? O létech ve funkci, střetu člověka s okolím, muzice, maloměšťáctví, čůrání, Ledkově, Boněnově a policejním zásahu v Mlýnci. Czechtek versus ombudsman Otakar Motejl. Hezké čtení!

Motejl 14. 11. 2005: "Při Czechteku 2005 pochybila policie i účastníci" ZDE

ANALÝZA: CechTek ve zpravodajství a komentářích českých médií ZDE

Dánské karikatury se staly podkladem k tomu, že se dnes společnost zajímá o náboženství takovým způsobem, jak tomu už dávno nebylo. Jedni dávají své názory najevo ve svých blozích na Internetu a jiní píší do novin - prostí čtenáři i známí autoři. Na téma náboženství napsal kanadský reportér Dan Gardner o názorech amerického knižního autora Sama Harrise.

    Zatímco pokračuje násilí v souvislosti s dánskými karikaturami proroka Mohameda, v některých zemích se stává hlavním diskusním tématem potřeba respektovat náboženskou víru. "Často slyšíme", napsal pan Dan Gardner v novinách The Ottawa Citizen, "že je třeba respektovat každou víru a že je nesprávné vyjadřovat se rouhačsky ke kterémukoliv náboženství.

Na oba "dolehl" právní řád, na pana Partyka vězením a na předsedkyni NS Brožovou jen odvoláním. Zatímco soudkyně Brožová je odvolávána z vysoké funkce a proto je mediálně známa a v mediích frekventovaná, případ řadového právníka Partyka pro televizi a celostátní deníky představuje nezajímavou drobnost, a tudíž z jejich hlediska je jaksi tzv. pod jejich rozlišovací schopnosti. Navíc novináři, mající psát o právním rozhodnutí, velmi často z pocitu vlastní nejistoty a potřeby "krytí" před výtkami z neprofesionality kopírují onen poněkud slizký alibismus politiků a omezí se na pouhé konstatování.

Že rozhodnutí soudních orgánů se mají respektovat a ne komentovat.

Americkou vládu žaluje za schválení geneticky modifikované (GM) vojtěšky od firmy Monsanto koalice farmářských, spotřebitelských a ekologických organizací u federálního soudu s odůvodněním, že tato plodina může znamenat katastrofu pro farmáře a životní prostředí. Podle zpráv agentur Reuters a AP obviňují žalobci americké ministerstvo zemědělství (USDA) a agenturu pro životní prostředí (US EPA) ze selhání při hodnocení zdravotních, ekologických a ekonomických rizik GM vojtěšky, do které byly genetickou manipulací vloženy geny způsobující její odolnost vůči chemickému postřiku Roundup vyráběnému firmou Monsanto.

Když v únoru 2004 vyšlo poslední číslo elektronické revue Chůdové kořeny a Občanské sdružení V-ART Písek ukončilo literárně-výtvarný projekt Litterate, nezasvěceným se mohlo zdát, že po adrese http://v-art.envision.cz zůstane na internetu prázdné místo. Nestalo se. Na stejných stránkách se jejich uživatelé přihlásili názvem serveru k domovskému kraji a nový virtuální objekt v kyberprostoru pojmenovali Prácheňské rezonance. Neoživují však folklórní tradice, naopak se přihlásili k moderním vývojovým tendencím, k nimž vybízejí technologie. Server má čtyři subprojekty, každý s jinou filozofií.

Pan Kaláb zveličuje požární nebezpečnost dřevostaveb, píše Tomáš Peltan: Je například známo, že dřevostavby jsou mnohem odolnější než ocelové stavby, navíc hořlavé konstrukce v každém podobném objektu většinou musí být požárně chráněny (např. sádrokartonovými obklady) a právě z bezpečnostních důvodů je omezena maximální výška takových staveb.

Vzhledem ke skutečnosti, že dřevo je velmi perspektivní materiál s nízkou zabudovanou energií, zcela obnovitelný a vhodně recyklovatelný, byly v Anglii prováděny pokusy s požární bezpečností takových staveb - byl postaven pokusný objekt a vystaven požáru - výsledek nebyl rozhodně špatný: ZDE

Výrok rabiho Hilela, je hebrejsky takto -- הוא היה אומר אם אין אני לי מי לי וכשׁאני לעצמי מה אני ואם לא עכשׁו אימתי׃ [Hu haja omer, im ejn ani li mi li, uchešeani leacmi ma ani, veim lo achšav emataj] Což přeloženo znamená -- "On také říkal: Jestliže já nejsem pro sebe, kdo je pro mě? A když jsem jenom pro sebe, co jsem? A jestliže ne nyní, pak kdy?" Je to výrok rabiho Hilela, který je obsažený v traktátu Pirkej Avot. Pirkej Avot se překládá jako Výroky otců a je součástí Babylonského talmudu. Moudrost tohoto rabínského výroku může obohatit každého jednoho z nás.

Studie mccarthyismu od George Clooneyho si plně zaslouží své nominace na Oskara, napsal v neděli v týdeníku Observer veterán britských filmových kritiků Philip French.

Edward R. Murrow je tak úctyhodnou osobností v americké mediální historii, jakou je v britské mediální historii dlouholetý rozhlasový a televizní reportér z padesátých a šedesátých let Richard Dimbleby. Murrow se původně proslavil svými rozhlasovými reportážemi z Londýna za druhé světové války, během nacistických náletů - lidé znali jeho hlas přenášený s atmosferickými poruchami do Ameriky přes Atlantik z Británie v obležení. Jako nestor britských a amerických rozhlasových komentátorů Alastair Cook byl i Edward R. Murrow mistrem rozhlasové pauzy. Jeho reportáže vždycky začínaly: "Tady je ... Londýn." Novináři ho uctívali za odvahu, vysoká měřítka a jasné, neafektované vyjadřování, které posléze napodobovaly celé generace novinářů, kteří pracovali pod jeho vedením v Evropě.

V poslední době si stále častěji uvědomuji významnou funkci, jakou hrála krásná literatura od renesance po dvacáté století v dějinách Západu. Jistě, máme liberální demokracii, můžeme se chlubit mírou svobody, která přesahuje všechnu historickou zkušenost, jenže ta vyrostla víc než z deklarací a politických bojů z našeho pohledu na svět. Lze pochopit smysl svobody tváří v tvář zmanipulovaným násilníkům ve frustrovaném muslimském světě, zůstaneme-li jen u obecných frází?

Blairovy nové zákony z nás činí oběti budoucích tyranů. Svobody, které bychom měli usilovně hájit, tato neliberální vláda systematicky likviduje, varuje v britském nedělníku Observer Henry Porter:

Je zajímavé, jak řada lidí stále sdílí jako samozřejmost a standard sexuální normu konzervativně patriarchální křesťanské tradice, abych tak řekl, s puritánským zaujetím hodným vrcholné měšťanské kultury 19. století. Kultury národního obrozování.

Musím bohužel konstatovat, že prakticky se zcela stejnými argumenty o ohrožení tradiční rodiny, jako dnešní kritici zákona o registrovaném partnerství, přišli již v 19. století kritici snah o rovnost práv a povinností mužů a žen v manželství a v jeho rozluce a rozvodu, v přístupu ke vzdělání, k občanským právům nebo k zaměstnání.

V několika větách má autor pravdu: Rok 1989 přinesl spisovatelům svobodu slova, ale vzal jim čtenáře. Je načase si odpovědět PROČ. Protože autor sice volá o pomoc, ale doposud nic nepochopil.

Jednou z najväčších slabín socialistického myslenia na Slovensku je jeho uzavretosť voči vonkajším prúdom. Niektoré pravicové konštrukcie považovala demokratická ľavicová inteligencia za také absurdné, že sa nimi odmietala zaoberať.

Spoľahla sa na prirodzenosť vlastných hodnôt, podcenila vedeckú analýzu a kritiku týchto smerov a dovolila im vyrásť až do dnešnej iracionálnej, ale vplyvnej podoby. Za najnebezpečnejší ideologický prúd považujem spojenie politického neokonzervativizmu s ekonomickým neoliberalizmom. Pre slovenské intelektuálne prostredie je obzvlášť typické, že uctievači Hayeka nikdy nečítali Marxa a vyznávači Marxa nemajú ani potuchy o diele Hayeka. Možno takto podobne by vykĺzla našej pozornosti kniha amerického politológa Fareeda Zakariu Budúcnosť slobody, ktorá sa stala ihneď po svojom vydaní bibliou neokonzervatívcov (slovenských nevynímajúc). Táto publikácia neobyčajne úprimným a otvoreným spôsobom formuluje ciele, ktoré sme doteraz iba tušili.

Úrad priemyselného vlastníctva rieši kuriózny spor. Ide v ňom o ochranu patentu malého slovenského podnikateľa, ktorý prekáža veľkému globálnemu gigantu.

Mikuláš Kántor z Nitry predbehol nadnárodný koncern PepsiCo, Inc. a tri mesiace pred tým, než táto firma začala pracovať na novej, farebnej kole, si ju dal patentovať on. A hoci tento patent platí iba na Slovensku a v Česku, PEPSI-COLA, s. r. o. sa usiluje o jeho výmaz.

Hoci sa to na prvý pohľad nezdá, ide o jednoduchý, ale naozaj originálny nápad. Kamarát M. Kántora mu vnukol detskú myšlienku: prečo by kola mala byť vždy len čierna? Od myšlienky nebolo ďaleko k jej realizácii a výsledkom úsilia skúseného podnikateľa bol kolový sirup, ktorý umožňuje vyrábať sladký nealkoholický nápoj v najrôznejších farbách.

Po konci vládnucich ideológií 20. storočia sa nachádzame v dobe veľkých protikladov. Zatiaľ čo v takmer všetkých krajinách bývalého Sovietskeho zväzu boli otvorené pobočky reštaurácií McDonald's, na pozemku v manhattanskom Lower East End stojí osamotene sedem a pol metra vysoká socha Lenina.

Táto socha bola na začiatku 90. rokov na terase jednej z budov na Červenom námestí. Potom sa dostala do New Yorku. Lenin tam stojí dodnes. Budovy Svetového obchodného centra však už zdraviť nemôže. Tento obraz nevyvoláva myšlienky o Leninovi -- ideológovi. Je omnoho viac odrazom globálnych protirečení, ktoré sa dnes objavujú na každom mieste sveta.

Keď je politická vízia štátnika postavená na tvrdení, že nič netreba meniť, môže to znamenať dve veci -- že krajina ide najlepším možným smerom, alebo že nevie prísť na to, ako nájsť cestu zo slepej uličky.

Koncom januára predniesol americký prezident George Bush v Kongrese tradičný prejav o stave únie. Viacerí komentátori si všimli, že jeho najcharakteristickejším znakom bola takmer úplná neinovatívnosť -- na rozdiel od predchádzajúcich rokoch v ňom Bush mladší nepredstavil, najmä v oblasti zahraničnej politiky, žiaden nový prístup. Môže to znamenať dve veci -- buď je smerovanie Spojených štátov absolútne správne, alebo je nesprávne, no prezident to nemôže priznať, pretože nevie, ako ho zmeniť. Fakty prvú možnosť prakticky vylučujú.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.