To, co zní jako ideologie jasně, podléhá rozkladu a diferencovanějšímu pohledu v konkrétních případech lidských osudů. A právě velká životní témata aplikovaná na jednotlivce jsou tím, co přinášejí ty nejlepší romány a dramata naší civilizaci. Podobně lyrická poezie trpělivě od dob Dantova Nového života zrodila prožitek vlastního já, onu vydělenou svébytnost z monolitu velkého příběhu, v němž se ztotožňuje masa. Veliký hlad po této de facto zábavné literatuře mezi vzdělanými elitami měl za následek postupný vývoj pochopení pro jednotlivce, pro jeho prožívání reality a tlak na omezení vnucující role obecné ideologie, ovládající stát. Nikoli to, co je navenek zřejmé, definovatelné, nýbrž autentický, diferencovaný prožitek, vnitřní postoj jsou pro tuto optiku posvátné (asi nejlepším příkladem je Balzakova Evženie Grandetová). Literatura nám umožňuje fantastické dobrodružství proniknout do nitra a z nitra vidět svět, chápat intimitu víry i osobní integrity, která -- pokud vůbec je -- je nezávislá na nálepkách. Liberální stát proto nemůže být ztělesněním dogmatu o svobodě, neboť dogmatická svoboda degeneruje v nesvobodu. Pro své hodnoty máme důvod i prostředek. Tím prvním je pohled z nitra, zpochybňování toho či onoho ideologického názoru s důrazem na různá promítnutí problému do osudu jednotlivcova. Jde-li o prostředky, jsou dány vyvíjející se tradicí právního státu a technickou schopností dát lidem potřebnou životní úroveň, aby je vůbec nějaký důvod pro svobodu zajímal.

Některé skupiny v muslimském světě pojímají Západ podle sebe sama a tvrdí beze všeho, že blasfemické karikatury, jsou-li jednou zveřejněny v médiích, jsou vládní politikum. Ano, tím budou karikatury holocaustu, jež chce zveřejnit nesvobodný tisk v Íránu... Tím jsou i násilné protesty davů v policejních státech, v nichž se nic tak rozsáhlého nemůže uskutečnit bez vůle vlády. My bychom se však neměli nechat vmanipulovat do otázky, zda chceme ony karikatury nějak politicky řešit, naopak bychom se možná měli ptát, co a proč mohou pro toho či onoho znamenat. Je otázkou, zda tento pohled na svět pomalu nezapomínáme. Západ čerpá svou sílu nikoli z velkých slov, nýbrž ze šťastného spojení blahobytu, zábavy a hodnotné kultury -- bezbřehý konzum je tak stejné nebezpečí jako slonovinová věž "kultury", v níž se skrývá směs intelektuální pýchy a impotence. Důležitější než názor všech politiků, komentátorů a filozofů světa je proto podle mne otázka, co by si o karikaturách Proroka myslel strýček Toby ze Sternova slavného románu, pokud by mohl dnes oživnout a rozumět mé lámané angličtině. Myslím, že by potáhl z dýmky a hvízdl svou oblíbenou melodii (a to může docenit jenom ten, kdo ho zná).