RRTV se domnívá, že se reklamní čas sčítat nedá. Podle Pospíchala je to z několika důvodů. "Kanál ČT24 nemá vůbec omezen reklamní čas. Kdybychom tedy připustili sčítání, tak by to pak mohlo být rovnou sto procent vysílacího času na jedničce. Je to také digitální kanál, kdežto jednička a dvojka je vysílání především analogové," podotkl amatérský právník Pospíchal pro článek Ondřeje Tolara, zvřejněný 17. února 2006 na serveru iDnes.

Tak jsem citoval v předchozím článku a to byla věta, která mne přiměla k důkladnému a strukturovanému rozboru oprávnění, jejichž ne-totožný výklad zapříčinil ona správní řízení pro překročení limitu reklamy ve vysílání, zahájená Radou vůči České televizi.

Stejně tak jsem si dovolil nemístně snižovat důstojnost předsedy Rady ironickým označením "amatérský právník", na což on kontroval označením mé osoby za "amatérského novináře".

Domnívám se, že máme pravdu oba a nemáme si v tomto ohledu co vyčítat. Pouze s tím rozdílem, že já nemám odpovědnost správního orgánu. Profesionál by v rozhovoru s "hyenami" MfD nepoužil nadsázky, s níž by připustil "rovnou sto procent vysílacího času na jedničce". To proto, že "připustit sčítání" předseda Rady musí, i kdyby nechtěl. Protože tak praví Zákon. A i když nejsem z rodu perušim (farizeů) a na ustanovení mediální mišny nelpím nijak úzkostlivě, představa, že by zákonodárci schválili České televizi možnost vysílat sto procent reklamy na programu ČT 1 je pro mne nemyslitelná. Možná proto, že znám úzkostlivost členů Parlamentu ve vztahu k veřejnoprávnosti lépe, než předseda Rady. Obávám se, že kdyby vzhledem k přechodnému pominutí smyslů 101 poslanců sněmovny někdy takový stav nastal, vedl by další den k takovému pocitu ohrožení, že by nebyl problém schválit legislativní nouzi a příslušný paragraf eliminovat během dopoledne.

Profesionál - novinář by si ověřil i onu lhůtu, od které rovní mezi rovnými odsoudili prvního mezi rovnými k druhořadé roli místopředsedy.

Saducejský postoj k Zákonu, jak jej prezentoval její stávající předseda pro MfD, podle svých vlastních slov sám nesdílel. Řekl to. Nezkoumám to. Věřím mu to. Prý měl dokonce názor podobný mému. Nicméně jako předseda je - bohužel - povinen tlumočit stanoviska Rady jako orgánu navenek a to i tehdy, jestliže u jejich hlasování nebyl z důvodu nemoci, i jestliže měl právní názor odlišný. Role předsedy-mluvčího. Brrrr... To je tak, dělá-li někdo sám sobě mluvčího. Někdy to pak připomíná kadiš.

Na odlišném právním názoru (beze vší ironie) ohledně lhůt účinnosti příslušných paragrafů i nadále trvám. Budu rád, jestliže mne právníci RRTV poučí o opaku.

V rozboru jsem se ale i já dopustil nadsázky v bláhové představě, že mne nikdo nebude podezírat z jasnovidnosti pro léta 2007 a následující. Předběhl jsem úmyslně dobu v prognózování vývoje mediální scény způsobem, který u jedněch rozechvěl bránice a u druhých zajistil příjezd záchranné služby v tušení infarktu. Pevně věřím v soudnost publika i v to, že si každý dovede představit i horší výsledky České televize v nastupující digitalizaci a pokračující vliv komerčních reality show před 22. hodinou na morálku mládeže a její zdravý vývoj. To v případě, kdyby nějaká soudkyně, názorově se podobající plavovlasé předsedkyni Nejvyššího soudu, zpochybnila výši a množství udělených pokut.

Žertovat se nemá...

A to je poučení, které si z inkriminovaného sloupku můžeme odnést oba dva. Jak předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, tak já.