Američané chtějí svůj protiraketový systém rozdělit mezi Polsko a Česko. Tvrdí to ministr zahraničí Alexandr Vondra, který má dobré styky s americkou administrativou. Zatímco Poláci by na svém území měli rakety, Češi by dostali na starost radar, který by je naváděl. "Vycházíme z toho, že na domácí scéně se na radarech shodneme, takže předpokládám, že by byly umístěny v České republice," uvedl Vondra. Američané to však zatím nepotvrdili.

O tom, kde základna bude, chtějí rozhodnout začátkem příštího roku, píše bez udání zdroje server iDnes. To už je třetí termín, který si Američané dali. A ten ukazuje, že lobbistická struktura, kterou US Department of State disponuje v české politice, je nevýkonná, izolovaná a malá. Možná to je jen několik armádních důstojníků a jeden ministr zahraničí, "který má dobré styky s americkou administrativou".

iDnes 30.11.2006 : Vondra: Rakety budou v Polsku, radar u nás ZDE

Není tak velkým překvapením, že kongres dal CIA právo mučit ne-občany USA: smyslová deprivace a sebetrýznění

Velmi špatné je již to, že nový americký zákon "Military Commissions Act" ruší pro všechny ne-občany USA základní lidské právo habeas corpus. Bohužel to však není vše, co je v tom zákoně špatné: tento zákon také dává americké vládě právo ne-občany USA mučit. Přesněji, podle organizace amerických právníků Center for Constitutional Rights: "Poté co americká vláda někoho zadrží, může jej podle tohoto zákona přinutit setrvávat v nepohodlných pozicích, vystavit jej extrémním teplotám, spánkové deprivaci a možná také "waterboardingu" [což je simulované topení osob během výslechů]. Sexuální trestné činy pak definuje tak úzce, že některé případy z Abu Ghraib, např. nucení vězňů k nahotě, by vůbec nebyly trestné." Na první pohled se může zdát velmi zvláštní, či dokonce nevysvětlitelné, že kongres schválil zákon, dávající CIA právo používat vyšetřovací techniky, které, když v dubnu 2004 obletěly svět fotografie týraní vězňů z Abu Ghraib, pohoršily snad každého. Avšak, jak vyplývá z rozhovoru s Alfredem McCoyem, profesorem historie na prestižní University of Wisconsin-Madison, americká vláda má s praxí mučení dlouhý a složitý vztah.

Pozoruhodnou přehlídku barevných fotografií z USA v době Velké hospodářské krize naleznete v deníku Guardian ZDE.

2000 let starý mechanický počítač, nalezený na potopené římské lodi ve Středozemí překvapil vědce, kteří nyní konečně zjistili, jak se s ním pracuje.

Loď se potopila s dalším nákladem v roce 65 př. Kr. v hloubce asi 42 metrů nedaleko řeckého ostrova Antikythera. V roce 1900 vrak náhodou objevil potápěč Elias Stadiatos a v roce 1901 vynesl z moře sochy a další předměty.

Vědci si posléze povšimli, že na jednom kameni, vyneseném z lodi, je ozubené kolečko. Podrobnější zkoumání lodi vedlo k získání 80 různých ozubených koleček, číselníků, ručiček jak od hodinek a dřevěné a bronzové krabice se starořeckými nápisy.

Rád bych něco poznamenal k článku pana Wagnera: "Mnichov: Mělo se bojovat".

Nesouhlasím s vývody pana Wagnera, jsou více méně ideologické a postrádají reálný pohled na situaci. Nejsem historik, ale jen na základě dostupných informací a selského rozumu usuzuji takto: Nedávno jsem viděl jeden z pořadů "Hledání ztraceného času", kde byly ukázky výzbroje naší armády. Naše armádní vedení si tehdy možná ani neuvědomovalo, že rozhodující úlohu v nadcházející válce bude hrát letectvo.

Porovnáme-li obrázky letadel té doby je to ohromný rozdíl: na naší straně převážně zastaralé dvojplošníky, částečně nebo úplně dřevěné a potahované plátnem, na straně německé v té době nejmodernější celokovové stroje, jejichž rychlost, stoupavost, dolet a nosnost byla o několik tříd lepší.

1. Československé tanky LT-35 a LT-38 zdaleka nebyly tak zastaralé, jak se uvádí. O jejich kvalitách svědčí mj. to, že zhruba třetina tanků, kterými wehrmacht převálcoval Francii, byly právě LT-35 a LT-38. Po přepadení SSSR již tyto tanky samozřejmě neměly šanci proti sovětským, ale to se ukázalo až téměř 3 roky po Mnichově, píše Michal Kolář.

Tolik nesmyslů v jediném článku, to je unikátní! Argumentujete naším zastaralým letectvem. Tím, že německá Luftwaffe měla stroje o "několik tříd lepší". Ale byla skutečně v roce 1938 Luftwaffe něco extra? Zdaleka ne! Standartním německým stíhačem byl Bf 109 ve versích B, C a D. Nebyl nijak výrazně lepší, s vyjjímkou rychlosti, než náš standartní stíhač Avia B.534. Bombardér Avia B.71, čili sovětský SB-2, byl v té době velmi moderním strojem. Bombardér Avia Ab.101 byl sice koncepčně zastaralý, ale jejich starší verse, A.101, se právě ve Španělsku ukázala být překvapivě dobrým letounem s nízkými ztrátami, píše čtenář, který se představil jako Miroslav Yamato:

Rád bych reagoval na text čtenáře "Miroslava Yamato" o situaci v září 1938, který se ohání výrazy jako "totální neznalost" apod. Ve skutečnosti značnou míru neznalosti situace v roce 1938 prokazuje svým textem sám, píše Milan Novotný.

Tank LT vz. 38 neměl s případnou válkou ČSR s Německem v roce 1938 žádnou souvislost. Tento tank byl skutečně kvalitní (zřejmě nejkvalitnější lehký tank té doby), ale v září 1938 ještě vůbec nebyl ve výzbroji. Sériová výroba se naplno rozběhla až po okupaci Čech a Moravy Němci v březnu 1939. Do války na podzim 1938 by vůbec na naší straně nezasáhl. (První kusy byly hotovy až v březnu 1939 a to ještě bez výzbroje). Nerozumím tedy tomu, proč je v souvislosti s Mnichovem 1938 zmiňován.

Výsledkem Agendy 2010 nebyla jen porážka červenozelené koalice SPD/Zelení - to byl jen přechodný vrchol. Předcházela porážka SPD v deseti zemských volbách, způsobená nepříliš zdůrazňovaným faktem, že SPD přestali především volit jejich tradiění voliči prostě tím, že zůstali doma. Dalším vedlejším efektem je vytvoření WASG (do které "utekli" aktivnější sociálnědemokratičtí nespokojenci) a v dalším kroku fúze s PDS do strany levice Die Linke. V SPD to ale nadále vře, i když to tak na první pohled nevypadá. Ukázaly to nedávné diskuse kolem mediální kampaně k uvedení Schröderovy memoárové knihy.

V Ústí nad Labem byla zahájena mezinárodní konference "Kinematografie v Protektorátu Čechy a Morava a její říšskoněmecké souvislosti". Koná se ve dnech 30. 11. - 2. 12. 2006 v zasedací místnosti Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem č. 502, České mládeže 8. Filmové projekce v aule PF UJEP tamtéž a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, informuje Václav Houfek.

Bolonská univerzita je považovaná za najstaršiu univerzitu na svete -- bola založená v roku 1088. Bola súčasne prvou univerzitou, ktorá udelila čestný doktorát Alexandrovi Dubčekovi. Stalo sa to v roku 1988, pri príležitosti 900. výročia univerzity, a zaslúžil sa o to najmä vtedajší dekan Fakulty politických vied Guido Gambetta.

Guido Gambetta je od roku 1980 profesorom ekonometrie. V súčasnosti pôsobí ako prorektor Bolonskej univerzity. Jeho aktivity však siahajú aj mimo akademického sveta. Pôsobil ako šéfredaktor časopisu LUnitá, je blízkym spolupracovníkom bývalého predsedu Európskej komisie a súčasného talianskeho premiéra Romano Prodiho.

Devadesát let uplynulo v těchto dnech od smrti předposledního rakousko-uherského císaře. František Josef I. se stal legendou již za svého života a zůstal jí i po smrti, ačkoliv v poněkud jiném smyslu, neboť v modernější době jej vnímáme spíše v podobě načrtnuté v Haškově Švejkovi. Šedesát osm let vládl rozsáhlé říši, která spojovala nesourodé evropské národy, v pozdějších letech se zdál být hlavním pilířem, na kterém Rakousko-Uhersko stálo.

Byla to radost - škola skončila, a to dokonce dobrým vysvědčením. Ale co teď?

To je otázka, kterou asi znají rodiče a budoucí studenti nejen v Německu, ale také v České republice. Hamburská universita v tomto semestru poprvé nabízí studentům možnost orientačního vzdělání na tak zvané Universitäts College.

Pokud nejsou stránky firmy United Nuclear Boba Lazara z areálu Sandia Laboratories Park jen věječkou na naivní teroristy, je Amerika zemí neomezených možností. Supplying the science hobbyist, industry, government, schools & universities since 1998. "We specialize in small orders" hlásá internetový obchod s radioaktivním materiálem pro americké kutily. "Sorry, žádné zahraniční dodávky radioaktivních isotopů".

Ve středu vyšlo najevo, že několik letadel společnosti British Airways, která létají z Moskvy do Londýna, bylo kontaminováno radioaktivním materiálem. Dvě letadla Boeing 767 byla v Heathrow vyřazena z provozu po zkouškách, které provedl Scotland Yard, a třetí letadlo je zkoumáno v Moskvě, odkud neodletělo. BA apelovala na asi 800 cestujících, kteří cestovali těmito letadly kolem 1. listopadu, před otravou bývalého špiona Litviněnka a po ní, aby se přihlásili. Společnost chce kontaktovat až 33 000 cestujících a 3000 vlastních zaměstnanců, kteří těmito letadly cestovali od 25. října. Avšak míra radiace v letadlech je nízká.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Právě jsem si uvědomila, že dnes je v Holandsku "Sintemaarten". To je den, který je myslím dost srovnatelný s anglickým Haloweenem, jenže my Holanďané se neoblíkáme do kostýmů. Děti chodí po ulicích s rozsvícenými lucernami, zvoní u dveří domů a zpívají a za to dostávají cukroví. Jestlipak můj malý bratranec dnes vyšel do ulic se svou lucernou? Šantimu byly právě čtyři roky, jestlipak šel dnes do ulic zpívat poprvé?

I just realized that today is the day of `Sintemaarten' in Holland. This is a day comparable to the English Halloween I guess, only that we do not dress up. Little kids go out on the streets with lit lanterns and ring the bells of houses to sing songs for candy. I wonder if my little nephew has gone walking with his lantern today. Shanti has just turned four, would this have been the first time he went? Sintemaarten, a day that reminds me of days when the evening arrives early, trees without leafs, at the foot of winter and the turmoil around Christmas.

Země se chvěje, slovo nebolí, nic neznamená. Kohout snesl vejce! U nás doma nic překvapivého. V základní škole jsou vedle učitelů i podučitelé, jenom o tom nemají tuchy. Dala milá podučitelka dětem úkol, zeptat se doma rodičů, co jim vadilo na životě před svatým rokem 89. Připomenulo mi to tak trošku rok, kdy jsem v čítance přelepoval jednoho generálního tajemníka, popraveného a zneuctěného, i když pomáhal mlýnek na maso sám udržovat v chodu, aby zbytečně nestál. V té době ptala se tehdejší podučitelka na projevy smutku v rodinách při úmrtí státníků, na podezřelé lidi a agenty, na mnoho dalších vypečených informací -- a tehdy i dnes platí, nebav se s cizími lidmi!

Zajímavé jsou Duškovy jakoby kódované články. Široké vyjadřování dává čtenáři možnost porozumět jim ve směru svého přístupu nebo i neporozumět. První odstavec příspěvku "Zbytečné návraty" z 23.11.2006 zkusím dekódovat souhlasně s otázkou: "Nováku, co tím chtěl básník říci?" Nebo snad autor lépe sám osvětlí předkládané souvislosti? Přesná bývá rázná autorská odpověď: "To co jsem řekl! To jsem chtěl říct!"

Probouzím se ještě v noci. Po stropě mého pokoje jede stín okna. Na konci stropu jej optický zákon rychle láme v pase, ale za malou chvilku se objeví na zdi, kterou se zvukovým efektem automobilu také přejede a zmizí mi z očí. Chvíli počkám. Často se stane, že se za okamžik objeví na stejném výchozím místě, a tutéž dráhu projede podruhé, potřetí i počtvrté. Kdo bydlí u frekventované silnice, napočítá přejezdů ještě víc a budou mu připomínat rallye Formule 1.

Pan Bláha píše: "Jsem jeden z těch, kdož neuznávají žádné jiné vlastnictví než soukromé."

Přitom ale ze zbytku jeho článku vyplývá něco jiného. Nevyplývá z něj ani, že by všechno mělo mít vlastníka. Například, že vzduch, jenž dýcháme, by měl mít vlastníka; a každý člověk by musel poctivě nakoupit od vlastníka tolik vzduchu, kolik on sám, jeho děti, jeho domácí zvířata, jeho auto atd. spotřebuje. Prodával kyslík, který jeho stromy vyrobí, a nakupoval kysličník uhličitý, který jeho stromy k tomu spotřebují. Pan Bláha schvaluje soukromé vlastnictví jako jedinou možnou podobu vlastnictví - pouze u věcí, u nichž si vlastnictví dovede představit, míní Petr Novotný.

James Bond je e-mailová adresa pana Jana Bláhy, který reagoval na můj článek o soukromém vlastnictví. Pan Bláha je v souhlasu s Modrou šancí ODS proto, aby "jiné, než soukromé vlastnictví neexistovalo" -- citát z modré šance.

Pan Miloslav Vrána se ve svém článku ptá "zda je sám, komu nejpozději v ten večer připadlo, že jas "velké hvězdy obrazovky ČT", jak televize na svých webových stránkách Marka Ebena s dětinsky nekritickým obdivem nazývá, notně vybledl".

Mně osobně vybledl pan Eben již dávno před volbami v roce 1998. Oblíbil jsem si pořad -- soutěž o hradech a zámcích. A v tomto pořadu pan Marek Eben jako moderátor řekl, když jeden soutěžící vyhrál stříbrný peníz: "a dobře si ho schovejte -- kdyby Zeman vyhrál volby, tak vám ho sebere".

Výsledkem politiky KSČ bylo také to, že z našich umělců se stali pravičáci.

Pozvednout kritický hlas proti jednomu z nejušlechtilejších pořadů ČT, navíc moderovanému člověkem, jenž se těší všeobecné oblibě právě díky svému uměřenému a distinguovanému stylu, by mohlo budit zdání kritikovy malichernosti anebo nedostatku závažnějších témat. Ani jedno není pravda.

Rozhovor Marka Ebena se spisovatelkou Lenkou Reinerovou, odvysílaný ČT2 ve čtvrtek 23.11.2006, přinesl tak neobvyklá moderátorova pochybení, až se člověku svíralo srdce. A že se taková blamáž přihodí ikoně zdejšího moderátorského světa, je okolnost spíše přitěžující.

Nevím, zda jsem sám, komu nejpozději v ten večer připadlo, že jas "velké hvězdy obrazovky ČT", jak televize na svých webovských stránkách Marka Ebena s dětinsky nekritickým obdivem nazývá, notně vybledl.

1.

Minulost se nevrátí, protože je přítomná, a tedy neodešla. Všechno se vyvíjelo překotně, zmateně, jinak, než lidé očekávali, a především jinak, než chtěli.

Zpočátku stály na křižovatkách ruské kontroly. Ruský voják měl umaštěné vytahané kalhoty, poklopec mu visel někde mezi koleny, brigadýrku posazenou do týla, aby bylo vidět patku sčesanou do čela, a mával samopalem. Vincenc zastavil, jeho sekretářka slečna Pischingerová se na něj vylekaně podívala a stáhla si sukni přes kolena.

"To je Rus," řekla. "Co chce?"

Editor bulvárního britského deníku News of the World přiznal u soudu vinu, ze "spiknutí odposlouchávat zprávy v hlasových schránkách". Clive Goodman, 48, z Londýna, byl zatčen poté, co si domácnost prince Charlese stěžovala na porušení bezpečnosti. Glenn Mulcaire, 35, z tého listu, přiznal u soudu tutéž vinu a dále i to, že pětkrát odposlouchával zprávy v hlasových schránkách na mobilních telefonech několika britských celebrit. Oba budou odsouzeni v lednu 2007.

Tak to alespoň vidí generálmajor Lev Filipovič Sotskov z ruské rozvědky (SVR), který se zabývá analýzou sbírek vyřazených dokumentů o II. světové válce a akcemi v pobaltských státech. Se šokující informací přišel v rozhovoru se "zvláštní dopisovatelkou" agentury Interfax Olgou Golovanovou.

Nový pohled na pobaltské dějiny se jakoby náhodou přesně kryje se začátkem summitu NATO v Rize. Pár dní před summitem zveřejnila agentura Interfax historické dokumenty, podle nichž USA a Británie vyjádřily tichý souhlas s obsazením tří pobaltských republik Sovětským svazem v roce 1940 kvůli jejich blízkým vztahům s Hitlerovým Německem. Lev Sotskov "donutil Washington a Londýn přiznat, že sovětská okupace pobaltských států v roce 1940 byla vnímána USA a britskou politickou elitou jako nutný a příhodný pohyb na politické šachovnici". Informace, které zveřejnilo Rusko, zpochybňují oficiální prohlášení takových významných osobností, jako Winstona Churchilla, Franklina Roosevelta, Anthony Edena... V dokumentech je zaznamenáno, že Churchil v roce 1939 zastával názor, že je v britském zájmu, "aby Sovětský svaz zvětšil svou sílu v Pobaltí ve snaze omezit riziko německé nadvlády v této oblasti ". O dva roky později však zdůraznil, že žádné územní změny, učiněné během války, by neměly trvale zůstat bez "svobodného souhlasu a dobré vůle všech, koho se to týká". Churchill byl totiž tehdy absolutně rozhněván tím, jak drsně zacházela sovětská vojska v pobaltských zemích ve čtyřicátých letech s civilisty, a posléze odmítl uznat začlenění těchto zemí do Sovětského svazu. Pobaltské země zůstaly v područí SSSR až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.

Zprávu si objednala dolní komora ruského parlamentu. Podle listu Guardian publikovalo Rusko tyto dokumenty právě nyní zcela záměrně, aby vyvolalo nedůvěru mezi pobaltskými zeměmi a Západem.

Titulek mé recenze knihy Ladislavy Chateau Portrét pro Lou, Sabinu a Marii je skandální. Ilustruje způsob, jakým se po staletí v evropské kultuře psalo o významných a zajímavých ženách: nikoli jako o osobnostech, ale jako o inspirátorkách osobností - tedy mužů. Jako o těch, co prošly velikými mužskými osudy a padlo tak na ně světlo génia. Dnes se paradigma mění. Stále více se zajímáme o samotné osudy těchto femmes fatales a objevujeme nový žánr, učíme se vyprávět příběhy žen, namísto tradičního vyprávění o ženách v osudech mužů. A nic na tom nemůže změnit vkrádající se pochybnost, zda mnoho z těch žen v osudech mužů nebylo tak trochu "sběratelkami" oněch géniů.

Tato návštěva nejvyššího představitele římskokatolické církve je automaticky především ve stínu papežovy řezenské přednášky z 12. září 2006. Přednáška sama je v bezděčném stínu pětiletého výročí 11. září 2001, kdy došlo k šokujícímu útoku na USA letadly, jichž se předtím zmocnili fundamentalisticky orientovaní muslimové. Problematika násilí se odrazila také ve zmíněné řezenské přednášce. A reakce na tuto přednášku v muslimských zemích nebyla rozhodně pouze akademická (pustošení svatyň, zavraždění jeptišky v Somálsku).

Podle mediálních zpráv si Tomáš Bláha, státní zástupce pro Prahu 2, vyžádal od ministerstva spravedlnosti dokumentaci k 25 stížnostem ministra pro porušení zákona. Na popud blíže nedefinovaných nadřízených začal prověřovat postup bývalého ministra Pavla Němce při vyhodnocení odpovídajících podnětů, neboť jej podezírá z nestandardního postupu a apriorně mu vytýká, že v některých případech podal stížnost, aniž by měl k disposici trestní spis. Stížnost pro porušení zákona není součástí pravomocí ministerstva jako úřadu, ale osobně ministra spravedlnosti jako ústavního činitele.

Dne 31. 3. 2006 nabyl účinnosti dlouho očekávaný zákon o jednostranném zvyšování nájemného z bytu tzv. zákon o deregulaci nájemného. Aplikace jednotlivých ustanovení tohoto zákona ukazuje, že přijatá právní úprava splnila očekávání a především vyřešila složitý problém českého právního řádu. Jak ukazuje současný vývoj, tak soudní spory s majiteli domů nepřibývají, a soudní řízení, která probíhají, byla zahájena před účinností tohoto zákona. Soudy při své rozhodovací praxi jednoznačně respektují nový zákon, což dokazuje i jejich judikatura.

V září přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 281,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2006 částku 151 838, 27 Kč. Vzhledem k tomu, že čtenost Britských listů trvale stoupá a za nedávné období došlo k podstatnému vzrůstu sledovanosti časopisu, dostal se náš dosavadní server na hranici svého výkonu i životnosti a byli jsme nuceni částkou 243 745.32 Kč zakoupit server nový, který bude zanedlouho zprovozněn. Příspěvky čtenářů dále využíváme k modernizaci funkcí redakčního systému. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,692.59 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.