Všichni dnes říkají, že stíny našich předků se nepohybovaly takovou rychlostí. Naše stíny se pohybují tak rychle proto, že reagují na pohyb světel, míjejících naše pokoje. Zákon totiž říká, že pohyb stínu musí vyvažovat pohyb persony. Světla dnes prorážejí cestu tmou tak rychle, že nutí stíny do stínohry tak rychlé, že naše vědomí si za krátký čas nedokázalo na změněnou rychlost uvyknout.

Proto se často stává, že když se ráno probudím, lunapark stínů na stropě a stěnách mého pokoje ve mně vzbuzuje strach. Pak si ale uprostřed stínu, jež mi jezdí po pokoji, všimnu stínu plakátu, který mám vylepený na okně. Je na něm čísi prosba: "Neboj se a odevzdej se mi". Ne, že by tomuto požadavku moje bytost úplně rozuměla, ale vždy, když si na tuto zenovou hádanku vzpomene, strach jakoby zázrakem mizí...