Čas pro další americká vojska v Iráku už uplynul. Nemáme víc vojsk, která bychom mohli vyslat, a i kdybychom to učinili, situaci v Iráku by to nevyřešilo. Armády jsou k tomu, aby vedly a vyhrávaly války. Nejsou tady od toho, aby stmelovaly rozpadávající se národy. Zase jednou jsme se tvrdě poučili o zahraniční politice: Amerika nemůže žádnému národu vnucovat demokracii -- bez ohledu na naše vznešené cíle.

Špatně jsme porozuměli svým poctivým cílům v Iráku, špatně jsme je interpretovali, špatně jsme je naplánovali a špatně jsme je řídili. Jednali jsme v arogantní tuposti, připomínající Vietnam. Poctivé úmysly se nerovnají konkrétní politické strategii a plánování. Irák patří 25 milionům Iráčanů, kteří tam žijí. Ti rozhodnou o osudu a formě své vlády.

Možná to bude trvat mnoho let, než vznikne v Iráku pevné politické centrum. Americké možnosti v této věci byly vždycky omezené. Na Blízkém východě vznikne nové těžiště, jehož součástí bude Irák. Tento proces byl v minulých dnech zahájen, kdy spolu Sýrie a Irák obnovily po dvaceti letech bez kontaktů vzájemné diplomatické styky.

Co z toho vyplývá pro nás? Znamená to, že regionální mocnosti vyplní regionální vakuum a budou jednat ve vlastním zájmu -- bez Spojených států. Je to nejpozitivnější vývoj na Blízkém východě po mnoho let. Dokud se nám nepodaří postavit se do čela obnoveného izraelsko-palestinského mírového procesu, tupé ničení a zabíjení bude pokračovat v Libanonu, v Izraeli a po celém Blízkém východě.

Amerika je dnes na světě v nebezpečné a izolované situaci. Lidé nás vnímají jako národ, který vede válku proti muslimům. Bohužel je toto přesvědčení vnímáno stále silněji v muslimském světě a po mnoho let bude komplikovat globální důvěryhodnost Ameriky, její cíle i vůdcovství. Tento ničivý a nebezpečný dojem musí být odstraněn, vzhledem k tomu, že svět hledá nové geopolitické, obchodní a hospodářské centrum, které v nadcházejícím čtvrtstoletí splní zájmy miliard lidí. Svět bude i nadále požadovat realistické, inteligentní americké vedení -- nikoliv však americká, "bohem inspirovaná" poslání.

Spojené státy musejí začít plánovat stažení svých vojsk z Iráku, po etapách. Náklady na válku v Iráku, co do životů, dolarů i amerického postavení ve světě, byly ničivé. Vydali jsme už více než 300 miliard dolarů na téměř čtyři roky války a stále ještě vydáváme 8 miliard dolarů měsíčně. Spojené státy vydaly více než 500 miliard dolarů na své války v Iráku a v Afghánistánu. A naše úsilí v Afghánistánu nepřínáší úspěch, částečně proto, že jsme přestali bojovat proti skutečné teroristické hrozbě, která byla tam a ne v Iráku.

Ničíme strukturu své armády, která se budovala třicet let. Financujeme tuto války nečestně, většinou prostřednictvím vedlejších politických rozhodnutí, což minimalizuje dohled Kongresu a umožňuje to vládě vyhýbat se otázkám o své politické strategii. Kongres nevykonává už čtyři roky své povinnosti.

Není příliš pozdě. Spojené státy se stále ještě mohou čestně osvobodit ze vznikající katastrofy v Iráku. Bakerova a Hamiltonova komise dává prezidentovi novou možnost utvořit dvojstranický konsensus jak odejít z Iráku. Pokud se to nepodaří, Amerika draze zaplatí za takovou chybu -- a těžko se z ní budeme v dalších letech zotavovat.

Pokud proplýtváme tuto chvíli, proplýtváme budoucí možnosti Blízkého východu a světa. O to v následujících měsících jde.

Podrobnosti v angličtině ZDE