Mohla naše letadla vážně zasáhnout do vzdušných bojů jinak než jako cvičné cíle pro německé piloty? Je třeba si také uvědomit, že Němci už měli nějaké bojové zkušenosti ze Španělska. Pokud se podíváme na výzbroj naší armády pozemní, mohly naše malé tanky, které byly vyrobeny někdy mezi lety 1925 -- 1935, být vážnou hrozbou pro německé motorizované jednotky? Asi těžko. Proti nim neměly šanci ani naše jízdní jednotky (tj. na koních), i kdyby byly vybaveny protipancéřovými šavlemi.

Přidáme-li k tomu početní stavy obou armád, jeví se odpor jen jako příležitost k sebevraždě -- řečeno novořečí, bylo by to "plýtvání lidskými zdroji". Obávám se, že ani citát z Gándhího by nám moc nepomohl.

Dále by pan Wagner měl uvážit, zda bylo by vůbec možné, aby se naše armáda ubránila německé mašinerii, které stačily 3 týdny na porážku Polska, 6 týdnů na porážku Francie (slavnou Maginotovu linii obešla německá armáda za 10 dní a to byla francouzská armáda přece jen lépe vyzbrojena, než naše, o počtu vojáků nemluvě), a nakonec obsadila celou Evropu a část Afriky a k jejíž likvidaci se nakonec muselo spojit tolik států?

Pravda je, že jsme přišli o tisíce mrtvých hrdinů, takže nebylo nakonec lepší, když naši piloti nepadli zbytečně hned v prvních dnech války a mohli potom bojovat proti nepříteli sice v cizích armádách, ale s podstatně lepší výzbrojí, s kterou měli proti nepříteli mnohem lepší šance?

Naší jedinou možností proti okupaci byla rozsáhlá partyzánská válka, ale by byla za cenu tisíců životů, jak jsme později viděli ve Vietnamu a dnes v Iráku. Vyvražděním Lidic a Ležáků dali Němci jasnou výstrahu, co by v případě odboje nastalo.

Nakonec bych rád poznamenal, že dnešní úvahy, co se mělo dělat před x lety mi připadají nefér. Jednak ta doba je pryč a jednak každý už může mluvit jen o tom, co měli dělat ti druzí, není už možné, aby zastánce obrany vzal pušku do ruky a šel tak osobně příkladem...