Po přečtení článků Žluč na jazyku a Protest proti lživé propagandě Britských listů (nebo po přečtení kterýchkoli jiných ideologizovaných textů z protilehlých stran podkovy politického spektra) vyvodí čtenář kromě racionálního soudu i určitý pocit. Já tomu říkám pocit strachu z člověka.

Je zajímavé jak podobné si je myšlení některých Čechů v debatách kolem EU a hokeje (či fotbalu). EU některým z nás nahání hrůzu, protože ti větší a silnější nás do ní milostivě přijali jen proto, aby nás mohli opět utiskovat a dávat najevo, jak jsou mocní. Již předem víme, jak budem zase odstrčeni. Budem stát na okraji a všem budem opět jen pro smích. Máme prostě smůlu, jsme malá zemička a být mezi mlýnskými kameny je náš osud.

Britská vláda čelí po volbách z minulého týdne požadavkům na reformu většinového volebního systému. Mnozí totiž kritizují zejména po nynějších všeobecných volbách britský volební systém jako "výsměch demokracii". Labouristické straně se totiž podařilo utvořit vládu s nejmenším podílem volební podpory za více než posledních 100 let.

Ústavní odborníci podle listu Independent poukazují na to, že Tony Blair nyní prý stojí v čele "zvolené diktatury" poté, co Labouristická strana získala většinu s pouhými 36 procenty hlasů. Poukazují na to, že má Blair možnost udržet si moc s podporou pouhé pětiny volebních hlasů.

Nadace Mozilla konstatuje, že "energicky vyvíjí úsilí" k tomu, aby odstranila dvě bezpečnostní díry ve svém opensourcovém internetovém prohlížeči Firefox.

Obě chyby byly objeveny v sobotu a byly označeny za "velmi kritické". Dosud se jich však nikdo nepokusil zneužít. Objevilo je několik bezpečnostních firem a poukázaly na to, že jejich prostřednictvím by se uživatelům mohl dostat do počítače ničivý software. Mozilla reagovala změnami na svých aktualizačních stránkách a doporučila uživatelům, aby ve Firefoxu dočasně vypnuli kód JavaScript.

Minulý týden Firefox oslavoval padesátimiliontý download od doby, kdy byl tento prohlížeč loni v listopadu zpřístupněn veřejnosti.

Firefox je hlavním soupeřem prohlížeče Internet Explorer. Mnoho odborníků konstatuje, že Firefox obsahuje méně chyb a děr než IE. Vzhledem k tomu, že je Firefox tzv. open source, lidé si ho mohou přizpůsobovat a přidávat různé inovativní rysy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Rusko dosáhlo dohody s Evropskou unií o spolupráci v klíčových oblastech, včetně hospodářství a bezpečnosti. Dohoda byla uzavřena před moskevskou vrcholnou schůzkou, které se účastnili nejvyšší činitelé z EU i z Ruska. Ruský prezident Vladimir Putin se vyjádřil, že doufá, že tak vznikne "Evropa bez dělicích linií". V rámci dohody mají vzniknout těsnější politické i obchodní styky mezi EU a Ruskem. Má se také zlepšit spolupráce v energetice, v dopravě a při řešení regionálních konfliktů. Mají se zmírnit rozdíly mezi dosavadními platnými právními normami a bude se podporovat obchod a investice mezi oběma stranami. Rusko a EU budou dále jednat o otázkách, v nichž dosud nedosáhly dohody, například o liberalizaci vízové povinnosti, která by nakonec měla vést k bezvízovému styku mezi oběma bloky. Bude se také jednat o tom, zda by Rusko mělo převzít zpět přistěhovalce, kteří pronikli do EU ilegálně.

Západ kritizuje politiku Ruska především kvůli čečenskému konfliktu. Někteří lidé také naléhali, aby se Rusko omluvilo za svou poválečnou okupaci pobaltských zemí, které loni vstoupily do Evropské unie.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Takto vidí autor kreslených komentářů Steve Bell v listě Guardian moskevské oslavy 60. výročí ukončení druhé světové války. (Tlustý pes, doprovázející Bushe a Putina je John Prescott, náměstek britského premiéra Tonyho Blaira.)

Další na řadě bylo Polsko, to si mezi sebe rozdělili Hitler a Stalin naprosto bez servítků. SSSR obsadil také Pobaltí a pokusil se dobýt Finsko. Obrázek o sovětském přístupu k poraženým si lze udělat na příkladu katyňského masakru. Politbyro KSSS tehdy přikázalo NKVD, aby bylo asi 25 tisíc zajatých polských důstojníků popraveno. Stalo se. Tisíce dalších obyvatel Polska a Pobaltí skončily v lágrech na Sibiři. A Hitler měl pochopitelně také své genocidní plány...

Velmi mne upoutala záštiplná úvaha pana Víta o nebezpečí "modré šance". Podotýkám, že jsem v tomto oboru nezávislým laikem - nejsem členem ani sympatizantem ODS, nejsem bohatý, ani OSVČ - přesto se na Modrou šanci nesmírně těším. Co by přinesla nám, normálním, a nikoli bohatým lidem?

Pozorně, byť s nutnými přestávkami na vydýchání, jsem si přečetl článek od pana Víta "Místopředseda vlády odpovědný za ekonomiku státu neumí počítat". Mezi páně Vítovy názory patří například ten, že privatizace je zločin. Na takové názory myslím nemá cenu reagovat přinejmenším dokud se nevrátí (dle pana Víta nejspíše zlaté) časy solidarity (nebo totality?). Jeho analýzy Modré šance se mi zdají zajímavé. Ale jeho výše zmíněný článek je nehoráznost. V tomto článku pan Vít uráží poctivé lidi.

Každý rok na začátku května v ČR i po celé Evropě probíhají oslavy konce 2. světové války, letos ještě zvýrazněné 60. výročím. Od počátků mívají identický průběh -- hymny, projevy, smuteční průvod, kladení věnců; to vše spojeno lepidlem patosu. Ještě jednu věc mají tyto akce v posledních letech společnou -- nářky nad nezájmem mladé generace. Vina se často hází na školu nebo na komunisty, kteří všechny státní rituály zneužívaly pro své účely. "To se ještě slaví?" zněla jedna z udivených reakcí.

Pokud budete mít chuť a čas, tak teď ve středu 11. 5. běží od 21h na ČT1 můj portrét Václava Havla pro cyklus Největší Čech. .... Doporučuji vaší pozornosti, píše Igor Chaun.

Po přečtení článku "Novozélandský experiment - kolosální selhání" jsem začal hledat na internetu některé zdroje, a jsem přesvědčen o tom, že některé informace jsou lehce matoucí, píše Ondřej Palkovský.

I ateista by se měl smířit s tím, že křesťanství do sebe vstřebalo během několika výchozích desítek let celou řadu hodnot, které pak výrazně poznamenaly málem celá dvě poslední tisíciletí nejen na Blízkém Východě a v Evropě, ale prakticky tak či onak ve všech světadílech současného světa. Zpočátku vyznavači tohoto nového hnutí valně netušili další jeho vývoj. Je pro nás dnes stěží představitelné, že za sugestivní "dobrou zvěst" ("eu-angelion") byli vyznavači této věroukou skromné a prosté víry ochotni položit bez váhání i život.

Petr Šabach, Iva Pekárková, Miloš Urban, Daniela Fischerová, Ivan Klíma, Zdena Bratršovská a František Hrdlička, Alexandra Berková, Kateřina Rudčenková, Eva Kantůrková: Už tě nemiluju. Nakladatelství Listen, 142 stran, cena 185 Kč, ISBN 80-86526-15-1, Jihlava 2005

Zejména Čechům žijícím v zahraničí a ovšem též budoucím bohemistům, prozatím univerzitním posluchačům, kteří se začínají rozhlížet v soudobé literární tvorbě, představují komponované povídkové sbírky pravidelně uváděné nakladatelstvím Listen (editor Boris Dočekal) přední, dnes nejčtenější a často nejpřekládanější prozaiky. Proto by bylo vhodné na obálce či v závěru připomenout jejich stručnou bibliografii a několik životopisných dat, samozřejmě vedle obvyklého doporučení již publikovaných svazků.

Dvě třetiny disponibilního času tráví Češi s médii. Z doby, kdy nespí, věnují médiím třetinu času.

U starší generace to je více televize, u mládeže mají silnější pozici nové technologie - osobní počítač a internet. Tento stav je důsledkem vývoje posledních desetiletí. Jedná se o proces, v němž média vytvářejí jakési technologické nástavce lidských smyslů a s rozšiřováním na další a další smysly postupně vytvářejí novou dimenzi lidského prožívání. Vývoj postupuje od média - nástavce jednoho smyslu (fotografie, rozhlas) přes média spojená s více smysly (film) k multimédiím, od mediální konzervy k živému - on line působení ( film - televize) od studených k horkým médiím, od jednosměrné komunikace od média k příjemci (diváku, posluchači) k obousměrné komunikaci, od přenosu sdělení, v němž jsou příjemci pasivní masou, k přenosu sdělení, které si jedinci aktivně a diferencovaně vybírají (internet, digitalizované vysílání), od komunikace média omezené na příjemce ke komunikaci mezi individuálními jedinci (internet), od komunikace prostorově a časově omezené na zde a nyní ke komunikaci časoprostorově neomezené.

Mezinárodní festival animovaných filmů AniFest 2005 ZDE

Můžeme si za to sami. Tím je ve zkratce řečeno vše na téma násilí a média.

Začali to pradědové vzpourou třetích stavů. Pokračovali dědové národně osvobozeneckým a sociálně emancipujícím bojem dělníků a otcové bojem proti fašismu, případně za jiné ideály. Tak se dostalo násilí do povědomí mnoha generací. A tak se přirozeně odrazilo v hrách "malých mužů". Akceptace rozdílných rolí v dětství sice rozčiluje všechny feministky i feministy, ale společností je neustále přijímána jako standard. Hra je předobrazem reálného života. Hra je zároveň vštěpováním modelových rolí a akcí. A pokud měl pravdu Johann Huizinga v knize Homo ludens aneb o původu kultury ve hře, pak je hra i archetypem kultury a společnosti.

< Ein, zwei, Polizei, 13. 6. 2002 foto: Michal Růžička

Pod titulkem "Neveřejný tajný" vydal Týden 19/2005 retrospektivní informaci Karla Vrány o tom, jak známá firma je jeden "tajný" policista - rváč a arogantní násilník, který se tentokrát účastnil zásahu o prvomájové manifestaci komunistů. Prý tentýž tajný policista, který se podílel na zatčení Otakara van Gemunda na posledním mítinku ODS před volbami roku 2002 na Staroměstském náměstí. Dotyčný tehdy odmítl ukázat své číslo a pravil, že "na novináře sere". Jako služební číslo pak okolí vnucoval číslo dresu Prague Panthers, v němž byl oděn - 66. Je to muž s vyholenou hlavou a tmavými brýlemi na temeni na snímku Michala Růžičky. Britské listy o něm informovaly v článku Ein, zwei, Polizei. Podle našich informací ale tento muž už policii opustil.

V úterý večer by měl zasedat branně bezpečnostní výbor Sněmovny, který na žádost poslanců ODS a KDU-ČSL chce projednávat poslední incident "tajných" policistů. Je mi to líto, ale Karel Vrána se nejspíše mýlí... Brutalita zásahu těchto goril vůči antikomunistickým demonstrantům není o nic menší, než byla proti těm antiglobalistickým. Gorily jsou si všechny také navzájem podobné, ale ...

Představme si na okamžik, že by v druhé světové válce zahynula polovina Britů. Jak bychom dnes pohlíželi na "vítězství" v roce 1945? Odhaduje se, že do konce války přišlo o život 27 milionů Rusů. V Británii zahynulo 0,6 procent obyvatelstva, v USA jen 0,3 procenta, v Sovětském svazu 14 procent předválečného obyvatelstva.

Tyto ztráty byly důsledkem brutality německé invaze do Ruska v roce 1941 a sovětské rozhodnosti německého agresora vyhnat. Ukazuje to, jak divoká byla válka na východní frontě. Právě na východní frontě zahynula většina německých vojáků. Kdyby se Rudé armádě nepodařilo invazi Němců zlikvidovat a kdyby Němci nezaznamenali první velkou porážku u Stalingradu a v Kursku v roce 1943, Británie a USA by těžko dokázaly vyhnat Němce z jejich nového impéria, napsal Richard Overy, autor knihy Dictators: Hitler's Germany and Stalin's Russia.

Toto je můj poslední díl modré šance. Napsal jsem recenzi na 10 kapitol Modré šance ODS tak, jak jsou uveřejněné na stránkách ODS na internetu. Ukončil jsem předčasně svoji práci a nekomentoval jsem všechny kapitoly na uvedeném serveru. Jedním z důvodů je absolutní nezájem čtenářů o tuto problematiku. Velmi jsem se podivil, že budoucnost nikoho nezajímá. Čekal jsem, že na stránkách Britských listů se rozvine diskuse o Modré šanci a názory čtenářů na budoucnost. Od zastánců modré šance jsem čekal články, které se pokusí vyvrátit moje argumenty. Nic. Téměř nic.

Román pro ženy
Komedie
ČR, 2005, 100 min
Režie: Filip Renč
Hrají: Zuzana Kanóczová, Marek Vašut, Simona Stašová, Miroslav Donutil, Stella Zázvorková, Jaromír Nosek, Saša Rašilov ml., Jan Svěrák

Docela příjemně pobaví nový film Filipa Renče podle scénáře Michala Viewegha Román pro ženy. Film je v porovnání se svou literární předlohou propracovanější a zábavnější. Samozřejmě, že - jako u Viewegha vždy - jde znovu a znovu o povrchní, na komerční úspěch načasovaný příběh - zachraňuje ho však, myslím sebeironie a občasný přesný (i když karikovaný) postřeh o vztazích mezi ženami a muži, a pak docela slušná dávka vtipu.

Doba, kdy krev nebyla rudá, neboť se fotografovalo na černobílý film. Svět zažloutlých dokumentů, svět pamětníků, svět 2. světové války, svět vzpomínek a nepochopení, svět bolesti a svět nenávisti. Svět naší společné paměti. Za čtyřicet let senilnějících oslav slavných vítěství, plných márnic a udatných bojovníků jsme si zvykli ignorovat vnucovanou podobu historie. Kulkou mezi lopatky, nebo lopatkou mezi kulky... Okleštěná, propagandisticky převařená hmota historie se slila v nechuť. Zapomnění. Nepochopení. Za patnáct let "svobody" poté vyrostla celá jedna generace, která neví nic o tom, jak se umírá za vlast. Neví už nic o tom, co je to vlast. Japonská fabrika, francouzskej obchoďák, katolickej kostel, vykácenej les, mexická hospoda či rozpadlá silnice?

Unikátní fotoreportážní výpovědí ruských fotografů dostáváte možnost poznat černobílý svět velké lásky i velké nenávisti. Poznáte tváře lidí, kteří šli na smrt a věděli přitom proč. Otevíráme vám možnost vidět východní front 2. světové války očima těch, kteří ji zažili. Fotografie hovoří beze slov.

FOTOGALERIE

AUDIOARCHIV '45

Nevím, zdali existuje země, která dává na zdravotnictví tolik peněz, že by tím uspokojila všechny občany. Bohaté země - jako jsou Spojené státy, západní Evropa, Kanada, Saúdská Arábie a jiné státy založené na ropě - i když mají odlišné společenské zřízení, mohou dávat více, než jiné. Otázka je, zdali i v bohatých státech mají přístup ke zdravotní péči všichni občané. Případně, co jim v tom brání.

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.