Historicky vzato je pravda, že ne vždy měly české země s těmi "velkými a silnými" dobré zkušenosti. Pokud Čechy rovnou nenapadly či neokupovaly jako Německo a Rusko, tak je nechaly na holičkách jako Francie a Anglie a opět Rusko. "Mnichovskou zradu" není jistě třeba připomínat. Historici tvrdí, že tato traumata si s sebou národ nese po další generace. Obavy a z nich pramenící ukřivděnost jsou Čechům ve vztahu k "velkým" opravdu vlastní.

České dějiny jsou protkány mnoha bezprávími, jichž se na nás ostatní dopustili a bohužel to pokračuje i do současnosti. Nemáme dokonce klid ani v tom fotbale či hokeji, kterým tolik rozumíme a tolik je umíme hrát. Stačí vzpomenout italského rozhodčího Collinu, později hlavního to hrdinu titulních stran bulváru, který nespravedlivou penaltou 5 minut před koncem potopil "naše zlaté hochy" na předminulém ME. To jsme pak zlostně láteřili u pěnivého moku a říkali si:" Kdybychom tak byli třeba Němci nebo Angláni, to by si ten syčák určitě nedovolil".

O několik let před tím zas byli čeští hokejisté biti na MS od Kanaďanů a rozhodčí se opět zachoval hanebně a na zmučené chrabré české hokejisty se jen díval ze škodolibým úsměvem a Kanaďany potrestal příliš mírně. Hlavně i celá mezinárodní hokejová federace IIHF se k této aféře postavila zády. I vzedmuly se v nás poslední zbytky národního uvědomění a s pěstmi pevně sevřenými (ale ne zas tak moc, abychom nemohli uchopit půllitr) opět jsme si říkali: "Kdybychom tak byli Rusové nebo Američani, to by si ten hejsek netroufnul".

Na naší malou zemičku si halt každý dovolí. V případě hokejové kauzy šlo o jasnou pomstu, neboť 2 měsíce před tím česká hokejová družina vyřadila USA, Kanadu i Rusko na olympiádě v Naganu a získala historické zlato, na které nikdy nezapomeneme. Ještě po 7 letech mé slzy skrápí klávesnici vzpomínkou na ty šťastné chvíle...

Ale nepřátelé z IIHF nám nedopřejí oddechu ani na chvíli. Kvůli pořádání minulého MS v hokeji se musela v Praze postavit zbrusu nová hala, protože ta několik desítek let stará prý nevyhovovala (sic!). Poslední peníze na ni musel dát chudák pan Hušák ze svého a dodnes bydlí ve stanu u Slapské přehrady.

Denně pánové z IIHF, maskující se v dresech fanoušků, obcházeli halu a hledali, co by na ni našli nevyhovujícího. Jednou to byla špatná barva mísy na toaletě, po druhé zase nízká teplota grilovaných párků v místních stáncích. Takové a ještě další bezpráví museli vydržet pražští organizátoři po 14 dní.

A letos? Rakušané novou halu stavět nemuseli, protože dostali výjimku. V hale mají nekvalitní led a vše je v pořádku. Ptáme se proč? Ale je nám to přeci dávno jasné. Mocní a bohatí drží spolu, navíc šéf IIHF René Fasel je Švýcar a Švýcaři jsou s Rakušany jedna ruka, vždyť v obou zemích se mluví německy a jsou tam Alpy...

Ještě, že máme Roberta Zárubu, který se nebál a přímo se na tyto nespravedlnosti kolem haly zeptal. V tváří v tvář Faselovi pozvedl prapor národní hrdosti a bez rozpaků položil ožehavou otázku. Švýcar, vida, že byly odhaleny jeho zákulisní pletichy, stačil se jen omluvit a nenápadně vycouvat ze studia. Takhle se na ně musí, na pacholky jedny. To je ale bohužel malá náplast na ty neustálé křivdy...

Kde už má našinec najít zastání, když ne v tom fotbale a hokeji? Na to, že jsme my a i naši předci neustále utiskováni od silnějších v našich běžných životech, jsme si už zvykli, ale, že to je i v tom, s prominutím, čutání do meruny, to už je trochu moc i na ty české trpělivé nátury. Ale hlavy vzhůru, chrabří Čechové, ve svém boji nepolevíme a jednou dosáhneme spravedlnosti. Ti všichni Faselové, Collinové, Borellové a Barrossové ještě uvidí, co dokážeme...