Po návratu domů z USA na mě čekaly "horké domácí politické události". Pak už jenom "koleje". Mám na mysli "vyjeté koleje", čili pan Klaus začíná článek v úvodníku Lidových novin ze dne 16. 6. 2004 větou v první osobě jednotného čísla (jako jsem nakonec začal dneska psát i já v tomhle článku).

Doslovný přepis první věty pana Klause z tohoto článku je hoden první věty z knihy Josepha Hellera Hlava XXII.. Jenom pro oživení, pan Heller píše: "Byla to láska na první pohled." Pan Klaus ve své první větě úvodníku píše: "Sedím v letadle kdesi nad Atlantickým oceánem a vracím se z pohřbu Ronalda Reagana."

Tak já na pohřbu Ronalda Reagana doopravdy nebyl (umřel až po mém návratu, ale stejně by mě tam nikdo nepozval. A vůbec škoda, že nenapsal pan Klaus, kdo ho tam vůbec pozval? Možná bychom se dozvěděli něco, co je pro nás opravdu zajímavé - a nejenom pro pana Klause - a co nevíme.

Jedno je však určitě jisté, že pan Stapleton to opravdu nebyl. Nakonec na pohřeb vždy přijde každý, kdo chce sám od sebe přijít, pozvání není potřeba, pokud tam vysloveně nepřekážíte a chcete jenom vzdát člověku poctu. Hlavně je o tom potřeba napsat předem do FOX News, že pane Hájku...)

Přecházel jsem jenom pěšky halou terminálu E na pařížském letišti Charlese de Gaula, která se později po mé promenádě a to přesně o jeden týden zřítila a zabila pět nic netušících cestujících.

Ale vrátím se ke svému tématu a tím je zdravotnictví. Jsem totiž lékař.

Systém zdravotnictví ve Spojených státech amerických je ve mnoha věcech kupodivu podobný systému u nás. S jednou výjimkou.

Tou je množství peněz kolujících v systému zdravotnictví (a samozřejmě tím, že zdravotní pojištění je u nás povinné, kdežto v USA povinné není. Systém soukromých nemocnic rozvádět nebudu, protože ty u nás představují zanedbatelnou část v celém systému zdravotnictví).

Pořád se mluví o velikém množství peněz, které se dostávají a tím také obíhají v systému zdravotnické péče. Sociální demokraté toho svojí reformou-nereformou moc pro změnu systému financování a fungování zdravotnictví neudělali. A ani nemůžou, protože přinutit lidi platit nebylo a ani nebude v jejich povaze. Měli strach, že je to pohřbí před volbami a kupodivu jejich preference pohřbívá jejich nevýrazná politika (i když laskavá), ale zejména je pohřbívají jejich vlastní špatné zákony, které vymysleli pro drobné podnikatele.

Říct je proto třeba pravdu a na rovinu, že peněz v systému zdravotnictví je málo. Čísla to říkají jasně, protože je lze přepočítat na hlavu spotřeby na jednoho obyvatele. Protože ceny léků jsou u nás sice nižší než v USA, ale ceny lékařských přístrojů jsou úplně stejné.

A ceny lékařských výkonů? Radši o tom ani nemluvit, protože jestli bychom vzali za kritérium chudoby toho kterého státu a regionu skutečnost, kolik se platí lékařům za hodinu odvedené práce, skončili bychom ještě hůř než si myslíme, že stojíme.

Námatkou, kdybych chtěl být lékařem v USA (což ještě pořád vlastně můžu), tak bych si vybral lékaře RZP (Rychlé zdravotnické pomoci). Zabezpečil bych svoje děti dobře, protože bych vydělal 1 milion dolarů ročně, odpočítejme z toho asi třetinu pro pojištění proti chybám v lékařském povolání a jiným poplatkům. Opilí pacienti by mě taky někdy napadali a kopali do břicha, ale nosil bych asi neprůstřelnou vestu a pomáhal bych lidem i sobě.

Systém je u nás úplně stejný v tom, že lékař také dostane licenci a požádá si o smlouvu o výkonu lékařského povolání s pojišťovnou. Americká zdravotní pojišťovna nemá povinnost s lékařem smlouvu uzavřít. Stejně jako u nás.

Tady shoda systému končí. U nás když požádáte VZP (Všeobecnou zdravotní pojišťovnu) o smlouvu, tak vám dá vale řekněme na 8 let minimálně a dál o Vás nezakopne. Teď dokonce smlouvy pozastavila pro všechny lékaře usilující o svojí soukromou praxi "unisono" bez výjimky .(Snad téma pro Ústavní soud, kterýž však nakonec také u nás dneska nefunguje). Alespoň tedy zavedla jistou formu "podivné spravedlnosti uvnitř kvalitního systému diskriminace vůči lékařům".

V USA požádáte jinou a jinou a jinou pojišťovnu. Dostanete nakonec smlouvu, kterou vylepšujete a pak za pár let vyděláváte slušné peníze. V soukromé lékařské ordinaci lepší než v nemocnici. Například za koloskopii je to v ambulanci 500 dolarů a za stejný výkon v nemocnici Vás odbUdou s 200 dolary.

Průměrný američan, řadící se do střední vrstvy, ve věku přes 50 let, přitom nejednou platí za zdravotní pojištění i 1000 dolarů měsíčně (nikdo se ho neptá, kde a jakým způsobem se mu povedlo tyto peníze vydělat). Je to asi 40 x více, než představuje zdravotní pojistka v našem státě. Je třeba k tomu ještě něco dodávat?

Snažte se, lékaři i medici, snažte se. Nic není ještě ztraceno.

MUDr. Viliam Baláž