Papež Benedikt XVI. přislíbil ve svém prvním středečním kázání, že zahájí "otevřený a upřímný" - i když omezený - dialog s jinými náboženstvími. Jde zjevně o pokus změkčit image tohoto doktrináře.

Podle listu Guardian to zřejmě potvrzuje zprávy z Říma, podle nichž došlo za scénou k dohodě, v důsledku které byl Ratzinger zvolen papežem. Joseph Ratzinger prý dal svým liberálnějším kolegům mezi kardinály v konklave příslib, že změkčí svou tvrdou linii, pokud bude zvolen papežem.

Česká televize opět nedokázala v této věci dodržet kritický odstup. Je zcela v pořádku, aby veřejnoprávní televize případně vysílala katolickou mši, jde-li o významnou událost, není však přijatelné, aby předala komentování samotným činitelům katolické církve. Veřejnoprávní televize si musí udržet od všech institucí samostatný, kritický odstup, píše Jan Čulík.

Pro čtenáře Britských listů, kteří věnují pozornost současnému vývoji v Literárních novinách -- a buďme jim za jejich zájem vděčni -, několik informací o nejnovějších událostech.

V úterý odpoledne 19. dubna se v jedné z poslucháren pražské Filozofické fakulty UK sešla mimořádná valné hromada Společnosti pro Literární noviny, kterou svolala revitalizovaná revizní komise Společnosti.

Italské politické divadlo začalo. Po prohraných regionálních volbách a demisi koaličních partnerů nezbývá premiéru Silvio Berlusconimu nic jiného, než podat demisi. Doufá, že nová vláda vydrží do jarních voleb roku 2006.

Německý papež! Jaký smysl dává německý superkonzervativní papež vysokého věku a chatrného zdraví na Svaté Stolici?

A to po tom utrpení, které doprovázelo konec Wojtylovy éry... Byly doby, kdy se říkalo, že byl takový člověk vybrán, aby se dostalo i na další. K tomu přijde, že pochází ze země, kde je střet církevních proudů vyhrocen tak, že na jedné straně stojí církevní represe až po exkomunikaci a modernizace ve stylu "odpustky on-line" a na druhé straně výklad Bible připomínající dobu husitskou. Situace na ideologickém poli pokročila tak daleko, že už i dřívější čelní protagonisté politického ztělesnění křesťanských ideálů -- CDU, kritizují společenský řád, církev a systém jako takový.

Američtí katolíci se hádají o tohoto nového papeže Benedikta XVI. už léta. Tradicionalisté ho mají rádi, modernizátoři ho nenávidí. Kardinál Joseph Ratzinger už dlouho hraje v Americe hlavní roli v zuřivých debatách v katolických farnostech, seminářích, na katolických univerzitách, i v hostincích, píše list Washington Post.

Jmenování nového papeže je přesně podle přání Jana Pavla II. A Ratzingerovy názory odrážejí názory katolíků v rozvojovém světě, argumentuje v deníku Guardian Madeleine Buntingová.

Ta zpráva je zřetelná: církev zůstává rigidním a zpátečnickým spolkem na věčné časy a nikdy jinak.

Jakkoli bylo možné včera nad Vatikánem zahlédnout nejprve černý kouř, posléze zavládlo nadšení v srdcích zainteresovaných, neboť se změnil v bílý. Co přesně se odehrálo mezi těmito kouřovými znameními, je možná nepodstatné, možná klíčové, nicméně se to nikdy nedozvíme. Svět se dozvěděl, že novým papežem byl zvolen nechvalně proslulý kardinál Joseph Ratzinger.

Na Slovensku je tesne pred schválením v parlamente zavedenie školného na vysokých školách.

Školné ma byť chytrým ťahom v európskom priestore, ktoré dovedie zaostávajúce univerzity v jednotlivých štátoch Európy na úroveň amerických. Skúsenosti vypočuté a prečítané z krajín, kde školné zaviedli, sú negatívneho charakteru. Školné nič nezmenilo. Čo mení jasne napr. na Slovensku je prevod verejných finančných tokov tečúcich priamo na VŠ na sociálne štipendiá pre najchudobnejších, a tým aj na nových úradníkov.

Odbornou otázku, kerou řešily až doposud pouze tajné služby a odborné komunity, musí dnes ve věku masového rozšíření publikačních nástrojů a obrovské demokratizace publikování řešit všichni, kteří se nechtějí utopit v informační záplavě a podlehnout něčí sofistikované dezinformaci. Komerční následky takové dezinformace by byly dnes nedozírné. Stejně jako je snadné investovat peníze na opačném konci světa, stejně tak lze o rozsáhlé investice přijít. Třeba jen kvůli jednomu článku...

Ať se v těch našich českých luzích a hájích přizná ten, kdo tušil, jak ta bouře ve sklenici zakalené vody parlamentní politiky nakonec (možná) dopadne. Copak nebyla minulý týden už skoro upečená údajně jen polopolitická (a jakoby málem "nepolitická") vláda Jana Kohouta? Copak neměl premiér Gross možnost popotlačit pana prezidenta ke konečnému formálnímu přijetí již podaných demisí stávajících ministrů? Nemohl navíc Stanislav Gross setrvale koketovat s formálním vyhlášením menšinové vlády, za možná jisté --- dozajista ne tak formální --- podpory ze strany KSČM?

Modrý dým nad pražskou Sněmovní ulicí dnes oznámil světu tu šťastnou novinu: předsednictvo ČSSD se po několika letech, kdy bylo neprodyšně izolováno od reality, shodlo na novém papežovi. Svatým otcem bude pro příštích několik let Jiří Paroubek, konzervativní ministr z Olomouce. "Máme papeže. Přijal jméno OPBH I.," oznámil novinářům spokojeně krátce po šesté hodině večer kardinální Gross. "On to vítá a vyjadřuje své požehnání," tlumočil stanovisko Nejvyššího mluvčí Petr Hájek. "Spálili jsme mnoho dohod, ale byl to dobrej matroš," popsal pod podmínkou anonymity průběh volby jeden z členů konkláve. Úspěšnou volbu potvrdil hlasitý jekot majitelů obytných domů.

Pieta za zesnulého papeže netrvá dlouho, ani nemůže. Z povahy věci je nutné zachovat katolické církvi celistvost, zejména je-li ohrožována sekulárním světem a jeho relativizujícím konzumentstvím. Zatímco Benedikt XVI. se už představil městu i světu, v posledním čísle Literárních novin vyšel rozhovor s předním českým katolickým představitelem Tomášem Halíkem

Nedávný článek ke stejnému tématu ZDE

Desetitisíce lidí nadšeně skandovaly: "Brava, Brava," když oznámil kardinál Jorge Medina Estévez: "Máme nového papeže." Avšak reakce byly otevřeně smíšené, když bylo oznámeno jména kardinála Ratzingera, píše americký list New York Times:

Někteří tleskali a jásali. Avšak stejný počet lidí stál mlčky a naslouchal. Menší počet lidí při projevu odešel z náměstí.

Ta slova zahřměla jako hrom v bazilice svatého Petra. Kardinál Joseph Ratzinger promluvil ke shromáždění světových kardinálů pouhých několik hodin předtím, než se v pondělí izolovali od světa k volbě budoucího šéfa 1 miliardy katoliků. Rozhodl se, že bude tuto konklávu definovat.

"Pohybujeme se," prohlásil, "k diktatuře relativismu ... která neuznává nic určitého a zanechává jen vlastní ego a vlastní touhy jako konečné měřítko."

Moderní svět, trval na svém Ratzinger, skáče "od jednoho extrému k druhému: od marxismu k volnomyšlenkářství, od kolektivismu k radikálnímu individualismu, od ateismu k mlhavé náboženské mystice, od agnosticismu k synkretismu, a tak dál."

Byla to bojovná slova, píše americký list Washington Post a pokračuje:

Ratzinger, jako Němec, promluvil jménem konzervativní strany v kulturní válce, která je primárně zajímavá pro Evropu a pro Severní Ameriku.

Široce se očekává, že Joseph Ratzinger, nově zvolený papež Benedikt XVI., jemuž bylo minulou sobotu 78 let, bude udržovat silně konzervativní linii Jana Pavla II., míní britský konzervativní deník Daily Telegraph a pokračuje:

Tento německý kardinál byl důvěrníkem papeže Jana Pavla II. a zuřil proti "chtivosti" a "samostatnosti" v římskokatolické církvi a odmítal veškeré pokusy církev zmodernizovat.

Ratzinger je zuřivý odpůrce liberálních katolíků. Odmítá svěcení žen na kněze, sňatky pro kněží, je proti homosexualitě a proti komunismu, který charakterizoval jako "ostudný". Nedávno se postavil proti přijetí Turecka do Evropské unie. Argumentoval, že vpustit tento převážně muslimský národ do Evropy by bylo "obrovskou chybou".

Jon Snow, moderátor Chanell Four News, úterý 19.05: Spojíme se nyní živě s naším reportérem Jonathanem Millerem vysoko nad Svatopetrským náměstím. Jonathane, když jsme viděli detailní záběr tváře nového papeže, vypadalo to, že je velmi spokojen. Vypadal jako muž, který dosáhl svého. Poslední papež nechtěl být papežem. Tenhle chlap to, jak se zdá, strašně chtěl?

Závidím lidem, kteří dokonale a soustředěně dokážou z papíru opisovat slova a čísla. Pracuju v podstatě jako novinář, ale klidně dokážu napsat a otisknout o skvělé univerzitní chatě v Malých Loděnicích, že je to "malá shnilá chata v loděnici." Ale pak slýchám ze sdělovacích prostředků pravdy, které souvisí s cítěním, a nestačím se divit.

Dohodu o nové vládě umožnil formální ústupek lidovců. To jim umožnilo, že získali obsah.

Bylo jen otázkou času, kdy se jednání o nové vládě vrátí do starých rámců. Tak jako loni po svržení Vladimíra Špidly. Už proto, že jednání sociálních demokratů neřídí lidé, ale dva stereotypy. Tím prvním je vize, že komunisté nedělají nic jiného, než po nocích připravují nový Vítězný únor. Takto se definuje pravé křídlo ČSSD.

U levého křídla pak zavládla představa, že za vše mohou lidovci.

Lidové noviny přinesly interview s Vlastimilem Košťálem ("Mé zvolení? Vidím to na osmdesát procent" LN, 15. 4. 2005). Ač interview o jeho kandidatuře na šéfa českého fotbalu zabírá celou stránku, o jeho minulosti v Rudém právu a později v německém tiskovém koncernu Passauer Neue Presse nelze nalézt ani jedno slovo. Jako ředitel Vydavatelství Rudého práva Košťál byl hlavní osobou v jeho zprivatizování po listopadu 1989. Přetvořil Vydavatelství Rudého práva na Vydavatelství Delta. Ve hře byla obrovská aktiva, vedle Rudého práva také několik tiskáren a sedm regionálních deníků.

Ta Halíkova stať je sugestivní. Umí působivě varovat před pouze emočním vnímáním památky významného papeže poslední třetiny 20. století, Jana Pavla II.

Nesmrtelnost je starý lidský mindrák. Jakmile člověku dojde, že jednou zemře, logicky ho to musí naplnit nespokojeností: cože, něco tak skvělého, něco, do čeho jsem tolik investoval, co jsem naplnil vědomostmi a úžasnými myšlenkami, totiž já, to že má jít jen tak do prdele? To tedy ne! A tak se snažíme se nějak zvěčnit.

Před mnoha lety byl mým šéfem muž, který donutil dva své podřízené, muže a ženu, kteří právě ukončili svůj milostný vztah, aby pracovali na počítačích těsně vedle sebe. Udělal to čistě pro vlastní zábavu, vzpomíná úvodem svého článku o nové studii psychopatie mezi vedoucími pracovníky reportér listu Guardian Oliver James.

Nyní jsou konečně k dispozici důkazy, že vedoucí pracovníci se skutečně svou patologií odlišují od většiny z nás. Případové studie, které vypracovali psychologové, tvrdí, že "úspěšní psychopati" opravdu existují. Jsou většinou charakterizováni jako emocionálně zcela nevzrušené osoby s povrchním šarmem. Jsou to osoby, které jsou ochotny jiné lidi bez hranic zneužívat, aniž by pociťovaly jakékoliv výčitky. Od zločineckých psychopatů s narušenou osobností se odlišují jen tím, že si dávají pozor na to, aby dodržovaly zákony - jsou méně impulzivní.

Dosud byly takovéto případové studie většinou jen náhodné. Belinda Boardová a Katarina Fritzonová ze Surrey University se rozhodly prozkoumat, zda existují nějaké podobnosti mezi osobností podnikatelských manažerů, psychiatrických pacientů a hospitalizovaných pachatelů trestných činů. Výsledky, které byly zveřejněny minulý měsíc, jsou dost šokující.

Václav Moravec se rozhodl odejít ze svého nedělního diskusního pořadu v České televizi v důsledku nekorektnosti českých politiků, kteří nejsou schopni respektovat základní pravidla korektního vztahu novinář-politik. V posledních týdnech často odříkali účast v diskusích na poslední chvíli a politické partaje se snažily diktovat televizi, kterého politika do diskuse vyšlou.

Nejde o nic nového, píše Jan Čulík. Tento nátlak praktikují politické strany na české televizní stanice už léta, jak dokazuje tento článek Andrewa Stroehleina z 13. května 1998. Je nutno podotknout, že když v tomto článku Stroehlein, který tehdy pracoval v ČT, oznámil svůj úmysl toto vyděračství českých politiků a politických stran vůči České televizi zveřejňovat, byl velmi rychle z ČT propuštěn. (V současnosti pracuje - už léta - pro jednu mezinárodní novinářskou organizaci.)

Avšak je možné, že k všeobecnému dojmu, že "co politik, to svině", přispívají i cyničtí novináři? Diskusi k tomu v těchto dnech rozvířil renomovaný moderátor Channel Four News Jon Snow:

Od ledna 2004 do března 2005 stoupl počet zhlédnutých stránek o 176 %.

Průměrný počet unikátních návštěvníků v říjnu 2004 byl v pracovní dny 5 735, v sobotu a v neděli 2 611. Počet návštěv za říjen 2004 byl 177 312, v pracovní dny 6 989, o víkendu pak 3 067 denně. Návštěvníci si za říjen 2004 zobrazili celkem 397 990 stránek, v pracovní den průměrně 16 290, v nepracovní den 5 591. 78% návštěvníků je z českých domén, 8% ze Slovenska. Čtenáři se o Britské listy zajímali v pracovních dnech zejména od 8 - 14 hod, o víkendech pak od 10 -20 hod. Britské listy se podílely na provozu všech monitorovaných serverů za sledovaný měsíc z 1,65%. Počet unikátních IP u Britských listů adres byl v říjnu 2004 49 715, u serveru ČTK/Neris České noviny tomu bylo 75 105, čili jen o 51% více.

Průměrný počet unikátních návštěvníků v březnu 2005 byl v pracovní dny 7 487, v sobotu a v neděli 3 506. Celkem navštívilo Britské listy v březnu 95 045 unikátních návštěvníků. Počet návštěv v témže období byl 250 669, v pracovní dny 9 399, o víkendu pak 4 345 denně. Návštěvníci si za březen tohoto roku zobrazili celkem 608 358 stránek, v pracovní den průměrně 23 477, v nepracovní den 8 548. V lednu 2004 tento ukazatel činil okolo 8 500 stránek v pracovní dny a okolo 3 200 stránek v nepracovní dny. 73% návštěvníků je z českých domén, 8% ze Slovenska. Čtenáři se o Britské listy zajímali v pracovních dnech zejména od 8 - 14 hod, o víkendech pak od 10 -22 hod, což ukazuje na trvající vysoké procento čtenářů s profesionálním firemním připojením. Britské listy se v březnu 2005 podílely na provozu všech monitorovaných serverů za sledovaný měsíc z 1,74%.

Britské listy připravují v podstatě dva lidé, zadarmo...

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.