Mediální komentátoři hovořili o bojích v konkláve mezi liberály a konzervativci. Ve skutečnosti však mezi 115 kardinály žádní liberálové nejsou. Většinu z nich jmenoval papež Jan Pavel II a zavedl nové pravidlo: kardinálové nad 80 let neměli právo hlasovat - tím vyloučil starší generaci kardinálů, jmenovaných před ním. Takže byl výsledek těchto "voleb" jasný.

Papež Benedikt XVI. je intelektuál a nemá charisma ani spontánnost Jana Pavla II. Ve svém kázání před konkláve dal najevo, že mu jde především o jasnost a ortodoxii katolické víry. Tím se zabýval ve Vatikánu už 23 let a způsobil tak, že jen jeho jméno vyvolávalo strach na fakultách teologiie po celém světě. Také vážně urazil ostatní křesťanské církve a jiné víry. Ratzinger není mužem kompromisu a jeho rigidnost, na rozdíl od jeho předchůdce, není korigována vřelostí.

Avšak předpovědi rozbrojů a katastrofy v katolické církvi jsou předčasné. Existuje překvapivá historie liberálních papežů, kteří se proměnili v ostré konzervativce a konzervativních papežů - zejména Jana XXIII. - kterým se podařilo církev zrevolucionizovat.

Jedním z hlavních problémů, jímž by se měl papež Benedikt XVI. přednostně zabývat, je otázka užívání prezervativů v boji proti AIDS - zde je naléhavě zapotřebí změny politiky a stačilo by, aby papež přiznal dlouho používanou katolickou tradici menšího zla. Smrt nebo užívání prezervativů?

Jinou kontroverzní otázkou, kterou by mělo být taky relativně lehké vyřešit, je problém ženatých kněží - ale tato debata se zřejmě odsune stranou, v důsledku obav, že by musely drasticky stoupnout platy kněží, aby bylo možno uživit manželky a děti.

Je však pravda, že těžiště křesťanství se nezadržitelně přesunuje pryč ze světské Evropy a rostoucí silou katolicismu je rozvojový svět, zejména Afrika. A papež, který odráží názory tohoto katolického světa - a africká katolická církev je nesmírně konzervativní - nutně vždycky musel zvítězit nad liberální menšinou.

Podrobnosti v angličtině ZDE