Informační krize

Moudré hlavy kdesi spočítaly, jakou exponenciální křivkou roste počet informací. Stejně tak spočítaly, kolik mezistupňů urazí informace od jejího iniciátora ke konečnému recipientovi. V klasické, analogové společnosti byl regulátorem datového toku církev, stát a velké korporace.

Církev věděla, že má pod kontrolou informační tok jen tím, že kódovala informace do latinského jazyka a ovládala vzdělávací proces. Nikdo neprověřený se latinsky nenaučil. Negramotný nevolník se k "citlivým" infomracím nedostal. Pojistkou při selekci byla zpověď a indoktrinace z kazatelny. Vedlejším produktem byly vzpoury učenců, LIBRI PROHIBITI a páter Koniáš. To šlo zvládat do chvíle, než kněží provedli prvou demokratickou revoluci v dějinách a snažili se církev reformovat. Vedlejším produktem byla HRANICE pro kacíře a bible v každé rodině - v jazyce národním, nikoliv latinském. O výbušné situace, odvozené či inspirované Písmem, bylo v dějinách postaráno. Prý byl Ježíš první komunista... Konec jedné epochy informační nadvlády. Vše další už byla pouze agónie tohoto typu informačního monopolismu...

Machiavelliho si přečetli i ti, kteří žádnou moc neměli. Pád církví ovládané spoelčnosti netrval dlouho. Sekulárnímu státu umožňoval informační nadvládu jiný monopol - investiční bariéra a s ní spojená vysoká cena zařízení pro tisk - rozmnožování informací. Druhou bariérou byly policejní nařízení a CENZURA. Nadlouho se k lidem dostávaly pouze "bezpečné" myšlenky. I zde se inteligence a aristokracie ve jménu demokratizačních idejí pokusily o převrat. Úspěšně, ačkoliv netušily, jak rychle budou informační monopol potřebovat. Vznikla informační válka - systém skrytých či zjevných mediálních útoků a skryté či zjevné mediální obrany. Vznikli specializované instituce pro obojí. A vznikly první mediální AUTORITY. Stát licencoval - autorizoval státní tiskové agentury a nasměroval k nim datové toky i kapacitu analytiků. Stát pak určité informace nechal v režimu PUBLIC a jiné zanechal v kategorii CLASSIFIED. Osoby, které se mohly seznamovat s takto vyselektovanými informacemi, byli povětšinou státněbezpečnostně prověřené. Velké firmy reagovaly obdobně.

Kdo ale má prověřovat ty, kteří prověřují jiné? Abstraktní problém se stane konkrétním vždy, když vypluje na povrch historka o agentech DUBLERech, úspěšně operující v samé centrále tajné služby. Nebo o odbornících s vysokým kreditem, prověřených desítkami let práce, kteří se stanou špióny a vyzradí informace konkurenci či nepříteli.

Metodologické nedostatky takového prověřování znechutily leckterého bezpečnostního specialistu, zejména když institut PROVOKATÉRa je stále mimo zákon. A tak se firmy brání byrokratickými metodami kolektivního dozoru či segmentací práce s infomracemi. Pokud jedinec nezná informaci celou, nemůže ji jedinec vyzradit. O efektivitě využívání informací netřeba hovořit, neb dnes náme desítky odborníků na veverky zrzavé, biologů však málo...

Klasifikace informací

Moderním trendem obrany proti informačnímu šumu a dezinformacím je klasifikace. Zdrojů, informací i informačních kanálů. Selektivní, neb každé médium je "specializováno" na jiný typ informací a každé pracuje s informacemi jinak v té které své části. Odbornost redaktorů, jejich profesní minulost, množství nepřesností za rok, profesní či zájmová specializace - to jsou selektory, které, řádně oklasifikovány tvoří výsledný index validity informace. Metoda náročná na zpracování, nicméně přesná a peníze nesoucí. Protože informací je stále více, času k jejich konzumaci a analýze mají nejlukrativnější cílové skupiny stále méně. Už se nevystačí s pouhým "monitorem". Spektrum se exponenciálně rozšířilo vpádem bloggerů a me-zinů všeho druhu. Ne všechny jsou deníčky o tom, jak hluboko klesla jejich majitelka či jak hluboko pronikl jejich majitel. Řada z těchto mediálních pirátů tvoří vysoce odborné a vysoce profesionální poznámkové bloky, jejichž trpělivé prosívání může přinést netušené plody. Lehkovážnost v nakládání s informacemi zaměstnavatelů, chlubnost, profesionální hrdost a jiné plody tvořivé mysli a neukázněného ducha dělají z těchto neřiditelných informačních kanálů zlatonosné naleziště. Jen umět přiřadit ten správný klasifikační klíč.

Jak udržet minulost

Dalším specifikem je tvorba a udržování autorit - etalonů. Představme si hypertext dovedený k absurdní dokonalosti, ve kterém všichni budou odkazovat na zdroj informace. Velká, renomovaná tisková agentura či encyklopedický portál určitou informaci smaže. Po velmi krátké době na neexistující link zareagují všichni a událost, do té doby důkladně popsaná, zmizí ze všech VALIDNÍCH zdrojů a propadne se do hlubin zapomnění či mezi pseudoinformace. I globální internetový fenomén - vyhledávač Google - vyřazuje po určité době neexistující stránky či odkazy. Médium, které zaručí ověřenou a neměnnou minulost, získá netušenou autoritu a moc. Stane se historickým pramenem. Stane se etalonem minulosti. Stane se autoritou.

Filtrace reality a gravitace autority

Kdo ovládá minulost, ovládá přítomnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá budoucnost. Kde jen jsme tuto tezi četli? Pokud čekáte, že ji pronesl prognostik, máte pravdu. Ale - napsal ji do knihy, kterou všichni OKLASIFIKOVALI jako sci-fi. Byla jí ale? V současné době se hodně mluví o spin doctoringu či o bulvarizaci médií. Začíná se varovat před mediokracií, globální absolutistickou monarchií globálních mediálních konglomerátů. Média s vysokým KREDITEM a AUTORITOU tvoří mediální realitu. Zpřístupňují však onu realitu objektivně, vyváženě či nepředpojatě? Absolutní kategorie ve světě lidské špatnosti neexistují. Žádné médium není dnes prosto SUBJEKTIVNÍHO názoru svých tvůrců. KOREKCE se nevytvářejí, protože významový posun, daný inteligencí jednotlivců "u zdroje" nevadí prozatím žádné významné cílové skupině příjemců. Nikdo - ani ticskové kanceláře - nemá zapotřebí důkladného posouzení měřítek výběru informací, politické, oborové či tématické nevyváženosti. TRH si to prozatím nežádá. Specializované firmy se prozatím dobře živí vyrovnáváním tohoto handicapu a CLUSTERují informace jednotlivých zdrojů podle témat, událostí či oborů, přidávají k nim vysvětlující komentáře, dotvářejí BACKGROUND zdrojováním odjinud a takto vytovořený PACKAGE - balíček prodávají klientům. Dobrý bussiness, ale zbytečný.

Novinářská poctivost

Stačila by pouze důsledná filtrace přímo u zdroje - v redakci. Třeba jednoduchá klasifikace - FACTS, MIX, OPPINION, METADATA, SUMMARY. Fakta, komentovaná zpráva, názor, informace o informacích z jiného zdroje, sumář. Jak ale dělit články, které se skládají z několika kategorií? Těch je většina... Opět jsou zde nástroje, běžně používané v "markup language" jazycích, na internetu běžných v podobě HTML či XML. Vnitřně se dají veškeré informace roztřídit, pro stroj čitelně pro člověka (když chce) nepostřehnutelně. Když uživatel nechce, zapne si zvýrazňovací filtr jednotlivých kategorií a čte pouze fakta, zajímá li se o komentátorův názor, zapne jiný SELEKTOR. Automat s minimem inteligence vyselektuje pouze příslušná data. Běžné v prvopočátcích internetu, pak zapomenuto pro orientaci na FORMU informací a dnes znovuobjevováno. Nevýhodou je ovšem zvýšená pracnost při tvorbě. Ale jen tak se dá JEDNOZNAČNĚ přiřadit jménům, zmíněným v článku, totžnost osoby a možnost vyhledání identifikačních podrobnsotí. Jen tak se dá zrno oddělit od plev. A jen tak se dá v informační tříšti odlišit jeden typ informace od druhých. A jen tak se dá profesionálně pracovat. A jen tak se dají informace proměňovat na znalosti. Ti, kteří to budou umět nejlépe a o tuto znalost a toto know-how se budou umět podělit s ostatními, budou autoritami v oboru. Dnes s informacemi umějí pracovat pouze největší korporace a některé tajné služby. Jen těch se lidé budou ptát?

Sběrné suroviny

Nemá smysl hledat v Googlu to, co najdu v Seznamu (například anglicko český slovník). Nemá ovšem cenu se ptát Seznamu na přesné informace o firmách, neboť od toho je databáze ekonomických subjektů ministerstva spravedlnosti či burzovní servery. Stát se příchodem neschopného ministra informatiky vzdal sjednocování státních databází ve smysluplné celky, navzájem propojené. Místo, aby zavedením informatiky do veřejné správy byrokracie klesla, ona stoupla. Celní sazebník mi Google nevyhledá... To vše je součástí informační gramotnosti. Ale přiznejme si, kdo z nás umí vyhledávat a třídit informace opravdu profesionálně, kdo z nás umí pracovat se sémantickými zvláštnostmi jednotlivých vyhledávačů a kdo z nás vyplňuje klasifikační kolonky v dokumentech, které to umí a které každý z nás denně tvoří v textových editorech a následně předává druhým? Co teprve tehdy, kdy budou muset vzniknout vyheldávače zvuků či obrazových informací... Dnes, když hledáte na internetu obrázek hor, musíte zadat klíčové slovo, mnohdy přiřazené automatem s pochopitelnou nepřesností. Zkuste si najít Mikuláše (s fousy, berlou a mitrou), který by nebyl Santa Claus či řeckokatolická ikona... A co teprve, když budete hledat zvuk mandolíny...

Před firmami a zvláště médii, které chtějí obstát v budoucím věku klasifikovaných informací, stojí už dnes sisyfovský úkol. Udělat inventuru stávajících přístupů. Investovat promyšleně do lidí i software. Změnit styl své práce. Přiznat si, že přežije jen ten, kdo nebude všechno vědět nejrychleji, ale nejlépe. Nedávno se "renomovaným novinářům" velkého českého deníku stalo, že sice měli zprávu nejdříve - prakticky několik vteřin po události, ale byla od základu vadná. Šlo přitom o závažné soudní rozhodnutí. Za několik minut musela redakce vydat OPRAVU se zněním přesně opačným. Rychlost šíření (i chybných či zavádějících) informací je dnes rychlostí dříve nevídanou. Namísto poštovního dostavníku máme internet. Kvalita šířených informací a tím i jejich užitná hodnota je ale desetkrát horší.

Fakt je stále stejně málo, názory ale má každý, kdo má internetové připojení...