V předvečer 28. října se mi dostalo do ruky 411 číslo britského týdeníku The Socialist. Kromě otřesných svědectví přímo z místa o následcích pákistánského zemětřesení pod titulkem "Chudí znovu na okraji zájmu" a dalších zpráv vypovídajících přinejmenším zcela jinak o realitě světa, Evropy a Británie, než jak tomu je obvykle ve velkoformátových děnících, jsem na předposlední stránce našel krátký článek o stávce autobusáků společnosti First Bus:

Lewis Libby, šéf štábu amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho v pátek večer odstoupil ze své funkce v souvislosti s prozrazením totožnosti tajné agentky CIA Valerie Plamové. Prozrazení totožnosti agenta CIA je v USA trestným činem.

Proti Libbymu, 55, klíčovému členu vlády prezidenta George Bushe, bylo zahájeno po 22 měsících vyšetřování federální vysokou porotou trestní stíhání za vytváření překážek průchodu spravedlnosti, za falešné svědectví a křivou přísahu. Pokud bude Libby shledán vinným, mohl by být odsouzen k maximálnímu trestu 30 let vězení a k pokutě 1,25 milionů dolarů.

Žaloba obviňuje Libbyho, že lhal ohledně toho, jak a kdy se v roce 2003 dověděl o totožnosti Valerie Plamové a kdy to sdělil reportérům. Tyto informace byly tajné.

Vážení vysocí ústavní činitelé, vážení členové diplomatického sboru, posluchači rozhlasu a televize, dámy a pánové, státní svátek vždy bývá vhodnou příležitostí k zamyšlení se nad naší státností a její tradicí a i důvodem se ohlédnout. Dovolím si to dnes udělat i já. Na 28. říjen, jehož význam a smysl vidím minimálně ve třech rovinách, se chci podívat poněkud jinak než bývá obvyklé. Nepůjde mi o velmi se lišící symboliku tohoto dne v letech 1918, 1945 a 1968, protože o relativním významu těchto tří dat spor už - doufejme - být nemůže.

Poněkud výstřední - a záměrně výstředně vystupující - dvaačtyřicetiletý anglický biogerontolog Aubrey de Grey proslul svým tvrzením, že někteří lidé by mohli žít 1000 let nebo déle. Stárnutí není podle jeho názoru nevyhnutelné. Je to důsledkem hromadícího se poškození na úrovni buněk a molekul. Lékařský pokrok bude brzo schopen těmto škodám zabraňovat a dokonce je zvrátit. Lidé budou moci žít donekonečna, tvrdí de Grey.

Autoři níže zveřejněného dopisu protestují proti hrubě xenofobnímu, neférovému a zavádějícímu pořadu "Já,muslim" z cyklu Infiltrace (!) odvysílaného na ČT2 dne 7.10. ve 21.20. Námět, scénář a režie jsou dílem Jiřího Ovečky.

Jde o iniciativu pracovníků a studentů Univerzity Pardubice, k nimž se připojilo několik lidí z jiných institucí.

"Pokud jste pořad viděli, byli jste s ním také nespokojeni a chcete stížnost podpořit, pošlete, prosím, informaci o své účasti na adresu spal@volny.cz, píše Ivan Odilo Štampach.

Pražský Staroměstský orloj se t.č. podrobuje generální opravě, což se nestává často, ba je to událost, která se prý neopakuje častěji než jednou za pár set let. Orloj ve své středověké podstatě spolehlivě běží a poutá pozornost domácích i zahraničních obdivovatelů, aniž by na něm byly k vidění módní a sezónní inovace, a to vše za minimálních nákladů. Česká televize, neřkuli Český rozhlas mění většinu znělek (a grafiku) za nemalé peníze prakticky každý rok. Zřejmě v rámci války s terorem, nebo nevím jakých trendů, jsou obojí znělky, v ČT i nejčerstvěji na vlnách ČRo, jaksi stále bombastičtější, řvavější a naléhavější.

V posledních týdnech jsme byli prostřednictvím sdělovacích prostředků svědky vyšetřování několika dokonaných vražd. Oběťmi byli obyčejní lidé. Vrahy byli také obyčejní lidé, akorát se stali vrahy. Policisté vyšetřují, proč zabíjeli, jaký měli motiv. Zkoumají, z jakých pocházejí poměrů. Psychologové se snaží vysledovat příčiny, které je přivedly tam, kde se octli. Společnost se bojí, kdy se stane další podobný případ. Dopadení pachatelů bylo pro policii tu snadnější, tu obtížnější, tu pomohla náhoda, tu občané, tu práskač.

Co si v této souvislosti myslet o našich sdělovacích prostředcích, které nám toho zprostředkovávají čím dál více a podrobněji, když se tyto případy dostávají na první místa prvních stánek nejčtenějších novin. Napadá mne jediné slovo, vlastně dvě -- bulvarizace, peníze.

tisková zpráva Jany Bobošíkové a Nezávislých

V úterý 25. října MF Dnes oslovila poslankyni EP Janu Bobošíkovou, lídra hnutí Nezávislí, na základě tiskové zprávy NEZ k rozhodnutí Soudu pro Prahu 1 ve věci chrámu Svatého Víta. Redaktorka Tereza Boehmová požádala poslankyni o článek na toto téma do 11 hodin následujícího dne do rubriky Názory a zaslala přesné technické pokyny o počtu znaků apod.

Absurdní z pohledu seriózní žurnalistiky se jeví chování reportéra agentury Reuters v České republice, Jana Lopatky.

Ten "editoval" rozhovor s premiérem Jiřím Paroubkem nejspíš ne na základě zaznamenaného, ale zřejmě na základě zapamatovaného. A pak má na novináře autoritativního média snad až příliš špatnou paměť. "Jde o uveřejněnou verzi rozhovoru, která obsahuje zcela vymyšlená tvrzení, které premiér nikdy neřekl", poznamenává k tomu tisková mluvčí vlády Lucie Orgoníková. A jelikož podobné výpadky žurnalistických záznamových zařízení předseda vlády předpokládal a jeho tiskové oddělení se s nimi v minulosti už setkalo, existuje od každého rozhovoru přesný záznam i přesný přepis. Dejme tedy slovo i premiérovi v autentické podobě - tak, jak je poskytl tiskový odbor Úřadu vlády...

Originální přepis rozhovoru premiéra ZDE

Měla MF Dnes otisknout propagandistický článek politické strany, který podává hrubě zkreslené informace?

Ve sporu jde právně o to, zda právoplatně došlo k přechodu vlastnického práva ke katedrále Sv. Víta na stát postupem podle nařízení vlády č. 55/1954 Sb. a vyhlášky Ústředního národního výboru hl. m.Prahy ze dne 3. srpna 1955, když tyto předpisy nebyly prováděcími předpisy k žádnému znárodňovacímu zákonu a podle žádného znárodňovacího zákona se znárodnění nevztahovalo na kostely, šlo tedy o zjevné porušení zásady, kterou nepopíralo ani komunistické právo, že vlastnictví může přejít pouze podle zákona.

Film Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště je esejem o dnešní době. Zatím nejsilnější etapou naší filmové kultury bylo období české nové vlny 60. let a kina pravda. Pro mladší čtenáře dodávám, že filmy té doby se snažily pokud možno podobat scénám ze skryté kamery, sestaveným za sebe tak, aby dával dohromady příběh o lidech, kteří jsou snímáni. V celkovém výsledku tak vznikl monumentální portrét doby. Film o Hrubešovi a Marešovi byl natočen o čtyřicet let později, odlišnou technikou, ale povedlo se mu něco zvláštního - vyjádřit, kam se společnost za těch čtyřicet let posunula.

(z knihy Příběh unavené manekýnky, vydala Mladá fronta 2005)

Drahý příteli, ano, každý čtenář je dnes naším přítelem, navzdory titulu nemá tento příběh Josefa K. vůbec nic společného s Kafkou, natož Franzem. Josef K. není v tomto případě zeměměřič, ale společenský vědec, podobně zbytečná profese jako moje. Zdenička, která nás spojuje jako posel erotické životní absurdity, je dnes asi tak čtyřicetiletá, stále sexy dáma a žije plným, intenzivním životem moderní, emancipované a vášnivé ženy... No ano. Ovšem dnes už bez nás. Jak se jmenovala ta jazzová skladba? And only memories will remain with me? Je to tak...

České zdravotnictví se stává polem ostření ostrovtipu nejrůznějších osob. Jenom pro pořádek připomínám, že jeho účelem je léčit a pomáhat. Pohledy na naše zdravotnictví a jeho pracovníky mohou být a jsou různé (viz EURO). Ale v zásadě jde o rozdíl pohledu zdravých a nemocných nebo s nemocnými blízkými. Naše zdravotnictví plus minus svoji funkci plní.

Troufám si říci, že jí plní i dnes na vyšší odborné úrovni než odpovídá výši jeho finančního krytí. A to žitím na dluh.

Kanadská rozhlasová stanice CBC 1 se 24. října 2005 zabývala otázkou školného v postsekundárním studiu.

Protože pořad reagoval na neobvyklou situaci v provincii Alberta, je třeba seznámit čtenáře s několika základními fakty.

Firma Microsoft se spojila s podnikem Yahoo a bude společně s ním digitalizovat světové knihovny s cílem zpřístupnit veřejnosti knihy na internetu. Microsoft konstatuje, že bude spolupracovat s organizací Open Content Alliance, kterou založit Internet Archive, a v první etapě zpřístupní na internetu asi kompletní text 150 000 knižních titulů.

Microsoft přijal toto rozhodnutí v době, kdy se firma Google octla pod tlakem od především amerických nakladatelů, kteří si nepřejí, aby byly jejich publikace digitálně zpřístupněny na netu.

Vedoucí pracovníci amerických firem by měli vyvinout velké úsilí na to, aby odstranili negativní obraz Američanů a Spojených států po celém světě, který podstatně poškozuje jejich podnikatelské zisky, zdůraznil Keith Reinhard, předseda organizace Business for Diplomatic Action a šéf reklamní agentury DDB Worldwide v listě New York Times. Poukázal na to, že 37 procent britské inteligence zásadně nekupuje americké výrobky v důsledku "kulturní totožnosti" USA. V osmi dalších zemích se 18 procent obyvatelstva systematicky vyhýbá americkým výrobkům. Nejméně populární je tam firma Marlboro, jiným vysoce nepopulárním výrobkem jsou panenky Barbie, silně nepopulárním jsou i restaurace McDonald's.

Stanislav A. Hošek ve svém článku "Fanatický ateista Monbiot?" v Britských listech z 26. 10. 2005 tvrdí, že se zastávám zákazu něco publikovat v Britských listech. Nic v mých dosavadních textech něco takového ani vzdáleně nenaznačuje. Ať si Britské listy publikují dál, co je jim libo. Ale ponechávám si právo s některými články souhlasit a s jinými polemizovat.

Ponechávám si právo žasnout. Britské listy totiž zjevně nejsou prostorem pro jakékoli názory. Jistě nechtějí nikomu nic zakazovat a nikdo není předem odmítnut. Ale BL si nepochybně vybírají témata a autory.

V úterý v Glasgow zažádali o National Insurance Number (obdoba českého rodného čísla, podmínka pro registraci středoevropských žadatelů o práci daňovým úřadem) dva Slováci. Do Glasgow přijeli v polovině srpna. Je jim kolem padesáti, oba vystudovali vysokou školu, jsou inženýři. Na Slovensku neměli možnost sehnat práci, proto se rozhodli reagovat na lákavý inzerát, který našli v Annonci. Jistý pan B. z Vyškova nabízel za poplatek okamžité zprostředkování práce ve Velké Británii.

Znovu zdůrazňujeme: Vyžadovat honorář za zprostředkování práce v Británii od žadatelů o zaměstnání je v Británii trestným činem!

Varování Ministerstva práce a sociálních věcí ČR: Agentury si za zprostředkování práce nesmějí účtovat žádnou částku! ZDE

Věk nerozhodoval a práce měla být zorganizována do týdne. Což zní velmi lákavě, obzvlášť když věk je v současné době rozhodujícím faktorem při hledání nového zaměstnání. Slovák Josef z Martina zaplatil peníze ve středu (zálohu 6000 Kč), a v pátek mu volali, že pro něj mají sehnanou letenku a práci v Glasgow. V neděli odletěl do Británie. Za letenku musel zaplatit dalších 7890 Kč. Až zpětně zjistil, že zpáteční letenka obyčejně stojí kolem 100 liber (4300 Kč). V Glasgow na letišti na něj čekalo auto a odvezlo jej do nového bytu v Govanhill, v jižní části Glasgow. V bytě s jednou koupelnou a kuchyní bydlí v současné době 14 Čechů a Slováků.

Pozn. red. To je také protizákonné: v Británii existují zákonné limity, kolik osob smí být ubytováno za úplatu v jediném bytě.

Podvodníci okrádají středoevropské uchazeče o zaměstnání ZDE

Jak se stát v Británii bezdomovcem ZDE

Když mne požádal redaktor Mediáře Petr Svoboda o odpověď na otázky Myslíte si, že měla MF DNES otisknout rozhovor s Radovanem Krejčířem, aniž předložil důkaz o 60 mil. úplatku (Proč ano případně proč ne)? Kde si myslíte, že je hranice, co by ještě seriózní média zveřejňovat měla a co už ne?, netušil jsem nic zlého a odpověděl obratem, neboť o serióznosti Mladé fronty Dnes si myslím své. Do ankety odpověděli také Martin Zvěřina z Lidových novin, Milan Šmíd z FSV UK, Pavel Verner z Práva a Tomáš Němeček z Hospodářských novin. Nevěděl jsem, že "seriózní médium" Mediář mi dokáže, že část mé odpovědi "už nejde zveřejnit". Proč, to už mně, ani čtenářům Mediáře redaktor sděliti neráčil...

Čekám na vysvětlení.

Výsledek nedělních voleb v největší rakouské spolkové zemi Vídni potvrdil ztroskotání Haiderovy "oranžové revoluce", když jeho BZÖ obdržela 1,2 procenta hlasů a vytratila se tak ze zastupitelských orgánů hlavního města. Po nedávných zemských volbách ve Štýrsku, kde došlo Haiderovo hnutí pro budoucnost Rakouska k stejnému katastrofickému výsledku, otevírá se oprávněná otázka o legitimnosti současné vlády kancléře Schüssela, jejíž "juniorský partner" je právě BZÖ.

Po zveřejnění letošního nelichotivého skóre České republiky v indexu vnímání korupce (CPI) se na Britských listech rozvinula debata, v níž řada autorů vyjádřila své názory na problém. V podstatě všechny zveřejněné příspěvky se pozastavily nad skutečností, že CPI, standardně používaný Transparency International, představuje ukazatel subjektivní a tudíž je otázka, jakou má ve skutečnosti vypovídací hodnotu, zejména v mezinárodním srovnání.

Výzkumy hlásí, že popularita parlamentních levicových stran dosáhla úrovně obliby stran pravicových. Výsledkem není stabilita, ale konfrontace narůstající jak ve slovních vyjádřeních, tak i ve sváru o kompetence.

Ještě před dvěma měsíci nemohl čtenář výzkumu volebních preferencí pochybovat o tom, že si z příštích voleb do Poslanecké sněmovny odnese vavříny vítězství Občanská demokratická strana. Její náskok před levicovými soupeři byl úctyhodný a nepochybný. Dnes ale hlášení renomovaných sociologických agentur vypadají jinak: naznačují, že existují tři stejně pravděpodobné varianty budoucnosti ODS.

Chystané volby v Ázerbájdžánu jsou příležitostí pro další barevnou revoluci v postsovětském prostoru. Je ale málo pravděpodobné, že se takovýto pokus zdaří.

Je to jistě pouhá náhoda, že byl Viktor Kožený zatčen měsíc před volbami v Ázerbájdžánu. Vzápětí na to našla Česká televize ve svém archivu rozhovor s Koženým, v němž tento podnikatel v roli věrohodného svědka obviňuje současného prezidenta této zakavkazské republiky Ilhama Alijeva z braní úplatků. A jistě jen omylem se tento rozhovor dostane jako nezávislá informace opozici v Baku.

Kdyby býval Východ a ne Západ zvítězil ve studené válce, není vyloučeno, že by Američané čelili těmto událostem: Východní a Západní Německo by se sjednotilo v komunismu, Berlíňané by strhli berlínskou zeď, revolucionáři by svrhli kapitalistické demokracie v Paříži, v Londýně a ve Washingtonu a sovětští poradci a učitelé by cestovali do USA, aby pomohli Američanům vyrovnat se s novým světovým pořádkem, píše Matt Reynolds v pondělním vydání amerického listu New York Times.

Ten příběh znáte téměř všichni. Znásilnění vojáků Hradní stráže jejich psychologem rozhořčovalo na jaře 2002 mnohé občany. Bordelové srdce nad Pražským hradem dokreslovalo tehdy příběh a dodávalo mu pikantně politickou pointu. Zimmer frei... Tehdy policie zatkla Miloše Topolovského a na tři měsíce ho posadila do vazby pro podezření z orálního znásilnění vojáků Hradní stráže. "Přišili" mu toho víc. Státní zástupce vinil Topolovského ze tří znásilnění vojáků základní služby a dvou pokusů o ně, z porušování práv a chráněných zájmů vojáků, z urážky mezi vojáky a z výtržnictví. Hrozilo mu až osm let vězení. V únoru 2003 začal proces, během kterého se většina tvrzení obžaloby neprokázala. Po propuštění z vazby se psycholog zhroutil a pokusil o sebevraždu na Nuselském mostě. Léčil se. Dobrovolně i ze závislosti na alkoholu.

Verdikt soudu padl až v červnu 2004. Topolovský dostal dvouletý podmíněný trest za orální znásilnění jednoho vojáka. Topolovský se s podmínkou nesmířil. V listopadu 2004 dosáhl obnovy procesu. S advokátem ex-offo stál proti mašinérii trestního stíhání. Z armády posléze odešel - sám.

Všichni "postižení" vojáci připustili, že ve svých výpovědích lhali, a obžaloba se proto zhroutila... Údajně znásilněný voják Vladimír Smutný se přiznal, že "si není jistý"... " Je možné obojí, ale i ostatní kluci ty výpovědi stáhli, takže to bylo asi tak, jak jsem řekl dnes," podotkl u soudu. Paradoxem bylo, že nevinu byl nucen konstatovat i obvodní státní žalobce z Prahy 1, který původně psychologovi navrhoval nepodmíněný trest v délce několika let a který se nakonec vzdal na místě práva na odvolání. Topolovský po všech soudních peripetiích odvoláních dosáhl konstatování nevinen v plném rozsahu obžaloby. "Nejsou důkazy o tom, že by se obžalovaný dopustil toho, z čeho byl obviněn," zdůvodnila soudkyně Dana Šindelářová rozsudek. To se ale psal 1. březen roku 2005.

Ostuda policie i spravedlnosti. Devět bodů obžaloby, devět skutků, které se nestaly, devět beztrestně podaných falešných obvinění. Lhaní svědků, šlompáctví vyšetřovatele, únik informací z vyšetřovacího spisu. Manipulace veřejným míněním. Jan Potůček nazval v Reflexu článek o psychologovi Hradní stráže "Doživotní úchyl". Krystyna Wanatowiczová v Týdnu zase "Kapitánské choutky". Amen.

Tři roky soudní a mediální štvanice, živené bulvárními médii vyšetřovatelem Milanem Macháčkem a z vyšetřovacího spisu znamenaly pro křivě obviněného konec profesionální kariéry a rozpad soukromého života. Syndikát novinářů konstatoval porušení etického kodexu. Omluvila se mu média, která o něm lhala a a vykreslovala ho jako zrůdu? Ne. Proč? Podle jejich právníků se tak prý dělo "ve veřejném zájmu".

Akademický senát VŠUP v Praze (napříště AS VŠUP), vypsal v řádném termínu ( červen 2005) volbu nového rektora, neboť tříleté funkční období současného rektora Jiřího Pelcla "vypršelo".

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V září 2005 přispělo celkem 110 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 12 866 Kč, příjem z reklamy byl 15 000 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 778.82 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.