Jsou médiem názorově jasně vyhroceným a mají na to plné právo. Mají právo se někam postavit ve spektru českých médií. Mně se jejich jednoznačné, i když diskusi otevřené, stanovisko velmi líbí. A právě proto žasnu, když najdu text vycházející ze zcela opačných pozic.

Nenechám se ve svobodném vyjadřování svých názorů zastrašit autory typu Stanislava A. Hoška, kteří mají plnou pusu svobody, ale lživými obviněními se pokoušejí z volné diskusní arény vypudit ty, kdo si troufají nesouhlasit. V tomto případě mne za to, že jsem nesouhlasil s jedním projevem Montbiotova fanatického ateismu. Každý, kdo si dal jen trochu práce zjistit, jaké jsou mé názory, ví velmi dobře, že jsem dávným odpůrcem náboženského fundamentalismu a fanatismu. Ba dokonce by mohl vědět, že jsem byl pro svá kritická stanoviska vůči některým církevním tendencím před několika lety exkomunikován. Nevystupuju tu jako advokát náboženských institucí. Ale hájím toleranci a pluralitu. Nenávistné, fanatické útoky na opačný názor, je-li, jako v Monbiotově článku, terčem např. křesťanství, neškodí křesťanství samotnému; to už se s něčím takovým vypořádalo nesčetněkrát. Takové texty mne udivují proto, že svým fanatismem, praktickým popíráním plurality a neochotou k dialogu diskreditují demokracii.

Pokorně prosím pana Hoška, aby mi dovolil mít názory a vyslovit je.