Hlavním tématem, kterému se organizátoři a pozvaní hostě věnovali, byla pomoc lidem, kteří se zadlužili a nejsou své závazky schopni splácet. Zdaleka se v ČR nejedná jen o pár případů lichvy mezi Romy. Přesto, že rok od roku zadluženost českých domácností roste, nedá se říci, že situace je snad kritická. To bychom přeháněli (přesto je 80% nárůst např. objemu hypoték za poslední 2 roky vcelku zajímavá informace).

Jde spíše o to, aby Češi, kteří se rozhodnou vzít si úvěr, si byli vědomi všech rizik a závazků. Vzít si úvěr není totiž samozřejmě nic špatného, ba naopak. Mnoho českých rodin si může díky spotřebitelským úvěrům zajistit komfort, na který by se jinak nikdy nezmohlo. Jak ukazují některé údaje Evropské centrální banky, české domácnosti si v současné době stojí v těchto ohledech v podstatě dobře. Údaje Evropské centrální banky za rok 2004 hovoří např. o tom, že zadluženost např. britských domácností je v přepočtu podle příjmů 6 krát vyšší.

Porovnání s britskými domácnostmi jsem si vybral ne snad z důvodů toho, že tento příspěvek vychází v Britských listech, ale hlavně proto, že na semináři byl přítomen pan Malcolm Hurlston, zakladatel a ředitel Consumer Credit Counselling Serivce (CCCS), což je největší britská charitativní organizace na pomoc lidem ve finanční nouzi. Spolu s ním tam z Velké Británie byl ještě ekonomický novinář a bankovní analytik Peter Welsh, který prezentoval na semináři výzkum struktury zadlužování a spotřebitelského chování.

Právě z jeho prezentace vzešla zajímavá čísla (již zmíněná výše), která porovnávají zadluženost českých domácností se zeměmi Eurozóny. I zde jsou informace příznivé, stejně jako tomu bylo v porovnání s britskými domácnostmi. Nejvíce nás asi ale zajímají čísla, která se týkají zemí, jež nám jsou, co se týká úrovně ekonomiky, nejblíže. Nejvíce nesplacených úvěrů má podle Evropské centrální banky Slovinsko. To zní možná trošku překvapivě, neboť tato země je podle většiny ekonomických kritérií brána jinak jako jedna z nejsilnějších z bývalého komunistického bloku. Na druhém místě je Polsko, pak Maďarsko a bramborovou medaili obsadila ČR. Za námi je Slovensko.

V kontextu celé Evropské unie ale tvoří spotřebitelské úvěry nově přijatých zemí jen pouhý zlomek ze všech členů. Pouhá 2%, což je přibližně 19.mld z celkových asi 800 mld. Eur. V porovnání ze všemi zeměmi Eurozóny se půjčují peníze v ČR asi 2,5 x méně ( z hlediska příjmů jednotlivých zemí). Jedním dechem lze ale dodat, že zde jsou velké odchylky od průměru. Zatímco např. ve Španělsku či Irsku se "půjčuje" malé množství peněz, tak oproti tomu v Německu a Irsku je naopak zadluženost tamějších domácností poměrně vysoká.

Organizace v ČR, které jsou spjaty s úvěrovou problematikou

V prvé řadě je to Finanční arbitr v čele s JUDr. Ing. Otakarem Schlossbergrem, který byl osobně přítomen na semináři. Co je vlastně hlavním úkolem Finančního arbitra? Tento orgán se hlavně stará o mimosoudní řešení sporů mezi klientem a institucí. Své poslání plní od počátku roku 2003 a to hlavně pro drobné spotřebitele. Řeší totiž spory, jejichž výše nepřesahuje 50 tis. Eur (tedy asi 1,5mil. Kč). Vydává rozhodnutí (nález), který je pro obě strany závazné. V tom se jeho pravomoce liší od podobných organizací ve většině zemí EU. Tam mají vydaná rozhodnutí často jen podobu doporučení a je na dobré vůli obou stran, jestli ho budou respektovat. V našich podmínkách je však zvolený způsob pravděpodobně užitečnější, jak se vcelku logicky shodli přítomní diskutující.

Dále jde o Českou obchodní inspekci (ČOI), která na seminář rovněž vyslala svého zástupce, Ing. Evu Nebeskou.. Tento orgán, jak je všeobecně známo, chrání spotřebitele a to samozřejmě i v souvislosti s úvěry. Hlavním těžištěm ČOI v této problematice je kontrola náležitostí úvěrové smlouvy a sledování reklam, které se týkají spotř. úvěrů.

Nesmím rovněž opomenout Českou národní banku (ČNB). Ředitel sekce měnové a statistiky Mgr. Tomáš Holub, Ph.D. s sebou přinesl zajímavá čísla ohledně zadluženosti českých domácností. Jde celkově o částku 370 mld. Kč (40 mld. za živnostníky, 250 mld. v hypotékách a 80 mld. spotřebitelských úvěrů.) Zatímco Malcolm Hurlston hovořil o tom, že ve Velké Británii je problémových, tedy nesplacených úvěru, asi 4%, tak v České republice je to zhruba 8% (spotřebitelské úvěry -- 13-14%, úvěry na bydlení -- 4%).

Hned na počátku semináře pokládal britský novinář Peter Welch otázku, jestli víme, kdo si nejvíce v ČR půjčuje? Otázka, která je skutečně "na bíledni". Podobné informace v ČNB bohužel zatím nemají, jak se vyjádřil Tomáš Holub. Ovšem ještě větší škoda byla, že před posledním blokem semináře, který vyplnila diskuse, zástupci ČNB, Komerční banky, ale i České spořitelny museli odejít za svými pracovními povinnostmi. Snad šlo pouze o shodu čistě náhodnou a ne o zbabělý útěk před záludnými a nepříjemnými otázkami, které si jistě přítomní diskutéři pečlivě připravili...

Ve výčtu organizaci nějakým způsobem spjatých s úvěry nesmí ale chybět ani Sdružení českých spotřebitelů, které vyslalo na seminář svého zástupce Ing. Libora Dupala, jenž prezentoval sociální kampaň "Podepsat můžeš, přečíst musíš", která byla mimochodem financována z peněz plynoucích z Velké Británie. Sám název asi mluví za vše. Český spotřebitel by měl klást velký důraz na to, aby si vždy pozorně přečetl, za jakých podmínek smlouvu podepisuje. To je často velký kámen úrazu v těchto kauzách.

Consumer Credit Counselling Service (CCCS)

CCCS je charitativní organizace založená v roce 1993 Malcolmem Hurlstonem. Nápadem založit podobnou organizaci, která bude pomáhat lidem ohroženým finanční a majetkovou nouzí, se inspiroval při jedné ze svých mnoha návštěv "kolébky" spotřebitelských úvěrů, tedy USA. CCCS skrze své speciálně vyškolené zaměstnance udílí rady svým klientům a sestavuje pro ně plány pro splácení dluhu. Jak vše funguje? Princip je v podstatě jednoduchý. Díky bezplatné "zelené" lince se klient spojí s organizací, sdělí v pár minutách, co má za problém a dohodne si schůzku. Totéž jde provést přes www stránky. Tímto způsobem to řeší přibližně 10% klientů. Podle Malcolma Hurlstona "jeho firma" svými činy podporuje liberální úvěrovou politiku a v podstatě "ulehčuje" státu, protože většina klientů nepochází z nejchudších vrstev. O to více má potom stát prostředky na pomoc právě těm nejchudším.

Na závěr by se asi slušelo zmínit se o sdružení SPES, jenž celou akci "vymyslelo". Tato organizace je dnes ve svých počátcích, ale budoucí cíle jsou v podstatě obdobné s CCCS. Podle předsedkyně sdružení Aleny Běhálkové chystá SPES projekty finančního vzdělávání, které by měly být užitečné pro klienty, kteří nemají žádné zkušenosti s půjčováním peněz. Jen je potřeba vyškolit odborníky a rozšířit svou působnost po celé České republice.

Řekl bych, že už bylo na čase, aby i v České republice vznikla podobná organizace jako je třeba ve Velké Británii Consumer Credit Counselling Service. Pokud je reálná situace taková, že hypoteční i spotřebitelské úvěry se stávají nedílnou součástí našich životů a jejich obliba stále roste, tak je třeba upravit podmínky pro to, aby vše fungovalo jak ke spokojenosti samotných klientů, tak i peněžních ústavů. K tomu všemu bude zapotřebí osvěta a zvyšování ekonomické gramotnosti, která podle přítomného náměstka PaedDr. Jaroslava Mullnera probíhá díky mnoha projektům, vytvořených na základě závazných dokumentů přijatých ministerstvem školství, už dokonce i u dětí v předškolním věku.

Můžeme tedy společně doufat, že tyto akce budou úspěšnější než třeba akce "Internet do škol" a desítky jiných "povedených" nápadů a ty budoucí malé vzdělané ratolesti budou moc brzy radit i svým nedotčeným rodičům a sami se snad nikdy těmi "zadluženými domácnostmi" nestanou.