Pokud si dobře pamatuji, pak redakci BL bylo mimo jiné vytýkáno, že zveřejňuje názory o hospodářství jiných osob, než erudovaných ekonomů "hlavního proudu současnosti". Bylo jí dokonce spíláno za publikaci radikálně levicových názorů. Jejich serióznost byla zpochybňována po uveřejnění myšlenek známého anarchisty atd.

Věcným obsahem článku pana Štampacha byla polemika s tvrzeními, která redakce vybrala z delšího materiálu George Montbiota a publikovala předešlého dne. Nechci se v žádném případě zúčastňovat jakékoliv polemiky mezi uvedenými osobnostmi o obsahu jednotlivých tvrzení. I když bych si, přiznám se, docela rád přečetl Montbiotovu repliku na -- třeba jen -- samotný název příspěvku pana Štampacha, který hned v něm oznámkoval Montbiota jako "fanatického ateistu" a jeho tvrzení za "vyznání". Na druhé straně bych si také se zájmem přečetl odborné hodnocení stylů obou příspěvků, které by objektivně posoudilo, který z nich je více "fanatický" a který z nich je silnějším "vyznáním".

Sám jsem si jen dovolil zapřemýšlet, proč na závěr svého článku, tedy jako nejvýznamnější sdělení pro čtenáře, napsal Ivan Štampach mnou citovanou větu. Usoudil jsem, že asi ne proto, aby zdůraznil, jak hluboce nesouhlasí s myšlenkami Montbiota. Nepředpokládám ani, že by onou větou pan Štampach nabádal redakci k větší odpovědnosti za hlavní "důraz" svého média, který mu on sám přisoudil a označil jako "sociální spravedlnost". Zvláště když slovo "sociální" má v češtině více jak dvacet kontextů a "sociální spravedlnost" není vůbec obecně definovatelná, protože je jenom výrazem sociální pozice každého jedince.

Usuzuji z napsaného, že panu Štampachovi jde jednoznačně o to, aby v BL neměly publikační prostor některé názory, konkrétně libertariánské. Jelikož ale ve střetech současných myšlenek lze jen velice těžce přesně ideově cokoliv klasifikovat, poklesle řečeno nálepkovat, dovoluji si soudit, že by pan Štampach nerad v BL četl názory, které on považuje za "primitivní libertariánskou propagandu". Jinými slovy, pan Štampach pléduje za to, aby v BL bylo zakázáno -- jen pro jejich dobro samozřejmě -- publikovat myšlenky, jež pana Štampacha iritují pro své libertariánství.

Nepochybuji o tom, že je asi více čtenářů, kteří by v nich některé názory raději neviděli. Domýšlím se tak proto, že někteří se v tomto smyslu, ba ještě nekompromisnějším způsobem, už vyjádřili.

Libri prohibiti jsou tíživým křesťanským dědictvím.