• ODS se nedostane do vlády a její program Modrá šance se stane archiválií. Tuto možnost naznačují rostoucí preference levice, které by mohly - za určitých podmínek - vyústit do podoby menšinové vlády ČSSD podporované komunistickou stranou.
• ODS se stane součástí tzv. velké koalice, to znamená, že sestaví vládu se sociálními demokraty. Tato varianta nabízí realizaci výrazně ořezané podoby programu Modrá šance.
• ODS sestaví spolu s KDU-ČSL pravicovou vládu, což by znamenalo uskutečňování nejdůležitějších programových postulátů Modré šance.

Na první pohled je zřejmé, že změnu v poměru sil přinesl nástup Jiřího Paroubka do funkce premiéra. Anebo jinak: základem změny byl odchod Stanislava Grosse. Část voličstva, která svými názory či sociálním zařazením tvoří v dobách alespoň trochu normálních oporu sociální demokracie, se s radostí vrátila ke své straně. Je to přirozený pohyb, jakýsi politický reflex. Výsledkem je téměř rovnováha mezi potenciálními voliči ČSSD a ODS, přesněji mezi levicí a pravicí.

Je to však rovnováha velice rozechvělá. Je známo, že je to právě ČSSD, která má nejméně věrnou voličskou základnu. Identifikace jejích potenciálních, ale i faktických voličů se stranou či jejím vedením je nejnižší u všech velkých parlamentních stran. Stačí závan politického větru či pouhá změna jeho směru - a kdo chvíli stál, již stojí opodál. I proto lze pokládat za velkou chybu klubu ČSSD v Poslanecké sněmovně, že nejednotným hlasováním poslanců za tuto stranu dopustil zamítnutí úpravy volebního zákona, která umožňovala korespondenční hlasování: právě sociální demokracie s málo věrným voličstvem potřebovala hlasovací lístky zasílané poštou.

Výhodou Paroubka je skutečnost, že představuje změnu. Nevýhodou je, že je změnou jen částečnou. Stále jej brzdí skutečnost, že na ČSSD padá stín podezření ze zkorumpovanosti části jejího vedení. Vbrzku bude v Polsku sestavena nová vláda a věci kolem Unipetrolu se opět dostanou na přetřes. Ze souostroví v Indickém oceáně budou zaznívat hlasy, které se budou dožadovat splátek tajemných dluhů. A kolik dalších kostlivců vypadne ze skříní v Lidovém domě?

Paroubkovo vládnutí má po Grossově pádu stále podobu krizového řízení. Je to nutné a voličsky přitažlivé. Zápas o Ministerstvo zdravotnictví je toho důkazem: od minulého týdne se nedá říci, že za zmatky v tomto resortu zodpovídá jen sociální demokracie. Jenže vládnutí pomocí krizového managementu je neperspektivní. Jednou bude třeba začít žít normálně.

Příprava kandidátek ČSSD pro volby do Sněmovny víc než naznačuje, že se sociální demokracie nechystá na žádné výrazné změny. To by ale mohlo znamenat, že se po volbách tato strana dříve nebo později vrátí do zajetých kolejí. A to jak v roli opozice, tak ve vládních postech.

Aby se Paroubek zbavil kostlivců ve skříních či kádrového dědictví, musí se od svých předchůdců výrazněji odlišit nejen ve stylu, ale i v obsahu politiky. Zdá se, že vznikla křehká rovnováha mezi ODS a ČSSD, nicméně jistou poziční výhodu stále mají občanští demokraté.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom