Ten však již oznámil, že nevidí důvod, proč by měl reorganizovat vládu. Vídeňské volby přitom napověděly určitý trend v rakouské politice. Sociální demokraté budou mít absolutní většinu mandátů ve Vídni jak na zemské, tak i obecní úrovni - poté, co získali více jak 49% hlasů a zvýšili tak svůj dosavadní podíl o více jak dvě procenta.

Nedosáhli však očekávaných 55%, což jim předpovídaly poslední průzkumy. Jejich nejbližší opoziční partner Zelení skončil 14,7% (+2,2%) těsně na třetím místě, když byl přeběhnut jak lidovci s téměř 19% (+ 2,4%), tak překvapivě o několik tisíc hlasů Haiderem opuštěnými Svobodnými s 15% (- 5,3%), avšak díky volební matematice získali o jeden mandát více. Velké nadšení v jejich řadách to nevyvolalo, protože očekávali lepší výsledky. Komunisté, kteří uspěli ve Štýrsku, kde se stali po sociálních demokratech a lidovcích třetí nejsilnější stranou, svůj úspěch neopakovali, i když nyní ve Vídni získali 1,5% hlasů oproti 0,6% v minulých volbách.

To nestačilo k získání mandátu - stejně tak, jako u BZÖ . Výsledky vídeňských voleb po třech vyhraných zemských volbách sociálními demokraty (Burgenlandu, Solnohradsku a Štýrsku) mají negativní dopad na současnou vládní koalici, kdy se od Svobodných oddělila BZÖ. V parlamentním klubu, který je zatím společný, to vře a někteří poslanci Svobodných žádají, aby se rozdělil, druzí, aby se pokračovalo ve spolupráci. "Stojíme stále na straně vlády" - prohlašují - "ale jsme na cestě do opozice." Rozhodnutí o dalším postupu bude učiněno na stranickém sjezdu, který se bude konat v polovině příštího roku. Jejich šéf Heinz-Christian Strache, který vedl volební kampaň ve Vídni pod nacionalistickými proticizineckými hesly, považuje dosažený výsledek za potvrzení zmrtvýchvstání Svobodných.

Jedno je však nyní již jisté, že u lidovců byl vyhlášen poplach, protože po ztrátě svých dvou spolkových zemí - Solnohradska a Štýrska - a upevnění sociálně demokratických pozic ve Vídni a předtím v Burgenlandu jsou vyhlídky na opětné vítězství v parlamentních volbách na podzim příštího roku chmurné. Ještě před třemi lety v listopadu 2002, kdy Schüssel triumfoval při volbách do Národní rady a jeho strana získala nebývalý přírůstek ve výši 15%, nedovedl si představit, že by se situace mohla takto radikálně změnit, kdy podle průzkumu 54% voličů si přeje odstranění jeho vlády. Přitom 40% oslovených chce mít sociálně demokratického kancléře a 37% lidoveckého, což bylo před volbami v roce 2002 přesně opačně. Dříve, když vznikla taková situace, pak v lidové straně se hledal nový vůdce, nyní se veškerá víra na záchranu hledá u Wolfganga Schüssela. Ten sebevědomě na nedávné klauzuře strany v St.Wolfgangu prohlásil: "Za rok při parlamentních volbách získáme zpět ve Štýrsku většinu a v Rakousku se obhájíme."

Shromáždění funkcionáři lidové strany jej zahrnuli ovacemi a důvěrou, že se mu podaří porazit předsedu SPÖ Alfreda Gusenbauera. Nelze však přehlédnout, že podle průzkumu institutu pro veřejné mínění OGM v současné době věří Gusenbauerovi 43% voličů, což je o pět procent více než v předchozích volbách. Politologové navíc upozorňují, že, jak se ukázalo i ve Štýrsku, špičkový kandidát strany nemusí být rozhodující pro výsledek voleb. Hlavní kandidát SPÖ Voves ztrácel na lidovecké zemské hejtmance Klasnicové a přesto jeho strana zvítězila. Jasně to vyjádřil bývalý šéf Schüsselovy volební kampaně Strugl slovy "Když jsou časy těžké, pak se lidé shromažďují kolem sociálně politických kompetenčních představitelů". A právě v současné době, jak upozorňují někteří politologové, "začínají pociťovat špatnou hospodářskou situaci i lidé, kteří jí nebyli před tím ohroženi jako na příklad bankovní zaměstnanci. Strach nyní zachvacuje i kvalifikovanou střední třídu".

V zemi roste nezaměstnanost a to nyní dokonce v takovém - pro Rakousko důležitém - odvětví, jako je turismus. Přitom zásadní ekonomický růst, který by zastavil tento negativní trend, je v nedohlednu. Schüssel se nyní snaží voliče získat osvědčeným receptem - bojem proti vnějšímu nepříteli. Stalo se jím Turecko, proti jehož zahájení rozhovoru o přijetí do Evropské unie Schüssel jako jediný z pětadvacítky vystoupil. Americký i britský tisk v této souvislosti neopomenul dát do souvislosti tento postoj s nacistickou minulostí Rakouska, což vedlo lidovce k tomu, že apelovali na "všechny politické síly, aby se energicky od této kritiky distancovaly".

Turecko je ovšem jen zástupným objektem, jde o pokus lidovců získat hlasy těch voličů, kteří hlasovali pro Haidera. Poslední zemské volby ukázaly, že tato taktika zřejmě nevede k cíli a získat po příštích volbách zpět sociální demokraty do velké koalice je šedou teorií. Stále silněji se ukazuje, že Gusenbauer bude usilovat o vznik rudozelené koalice, a to i za situace, že by sociální demokraté skončili na druhém místě, což je více než nepravděpodobné. Bude-li tedy chtít Schüssel zůstat kancléřem, pak by se jeho příštími spojenci museli stát zelení, o čem se již určitý čas v špičkách lidovců diskutuje. Obdobně se tak děje u zelených, zejména u jejich vídeňské organizace. Proti tomu se však rozhodně staví vedoucí činitelé zelených, kteří prohlašují, že s Schüsselovými lidovci nepůjdou rozhodně do koalice. Podle nich koaliční vláda Schüssel - Van der Bellen nebude s jistotou existovat. Ukazuje se, že kdyby se zelený profesor o to pokoušel za situace možného vzniku koalice se sociálními demokraty, pak by se jeho strana rozpadla. Schüsselovi tedy nezbývá nic jiného, než se pokusit o to, aby se lidovci stali opět tak silnou stranou, aby její předseda byl schopen opět vyjednávat o sestavení spolkové vlády. Středeční státní svátek Rakouska, který je dnem odpočinku, dává tak politikům čas rozmýšlet o taktice ve volebním roce 2006.