Britský konzervativní historik Niall Ferguson, který nyní vyučuje na Harvardské univerzitě, vydal k svému šestidílnému televiznímu seriálu The War of the World, který se bude vysílat na Channel Four od 19. června, vždy ve 20 hodin, obsáhlou knižní studii. V ní zkoumá otázku, proč bylo dvacáté století obdobím obrovské míry násilí a proč k nejintenzivnějšími násilí docházelo začátkem čtyřicátých let ve středovýchodní Evropě, v Mandžusku a v Koreji. Odpovídá, že násilí vyvolávají etnické konflikty, ekonomika a upadající impéria. To se nezdá být nic nového, míní recenzent listu Times, avšak "Ferguson podrobně zkoumá podstatu konvenčních úsudků o těchto věcech a dochází k novým závěrům".

Vlivný think-tank, napojený na rodinu Rockefellerů, politickou a ekonomickou elitu západního světa, globální lobbistická skupina s půlstoletou tradicí, ovládající prostřednictvím svých členů kursy měn, vývoj ekonomik i ceny ropy, se ve dnech 8. - 11. června setkala v ottawském hotelu Brookstreet, aby tentokráte diskutovala vývoj cen na globálních ropných trzích, směřování venezuelského ropného průmyslu pod vedením levicového prezidenta Hugo Chaveze a dopady potenciální vojenské akce USA proti Íránu. I někteří rozumnější komentátoři skupiny, která má jinak mnoho fanatických odpůrců, tvrdí, že vždy přísně utajená až konspirativní setkání skupiny Bilderberg ustanovují ekonomický a politický program pro mnohé hlavní hráče průmyslového světa bez jakéhokoliv veřejného dohledu nebo odpovědnosti.

Patrice Basille, generální ředitelka hotelu Brookstreet , říká, že žádné setkání spojené se skupinou Bilderberg nebylo u hotelu formálně rezervováno. Basille řekla novinářům deníku Ottawa Citizen, že pouze dvě konference, jedna z Montrealu a další z Toronta, si rezervovaly hotel pro víkend začínající 8. června. ''Co je Bilderberg?'' ptala se ředitelka. ''Toto je poprvé, co o tom slyším...'' Setkání těchto "dvou skupin" přitom střežilo bývalé výsadkářské komando SAS, dnes privátní služba Globe Risk Holdings pod velením Alana Bella...

Jeden čtenář poslal přemýšlivou úvahu, avšak připsal k ní:

Mám prosbu, snad srozumitelnou: pokud byste můj dopis chtěl zveřejnit, neuvádějte, prosím, mé jméno, ani mail - z té zdejší antilevicové nahnědlé hysterie mám opravdu strach - myslím, že od takové verbální agresivity vůči levici, která teď nastala, není k té fyzické daleko - děkuji....

Jan Čulík na to reagoval:

Vážený pane,

píšete zajímavě, ale my nemůžeme v demokracii zatajovat jména občanů. Naopak si myslím, že byste měl souhlasit s publikací svého názoru hrdě pod svým jménem. Když se budou všichni bát, kde to nakonec skončí?

Pisatel odpovídá:

Vím, že strach demokracii nesvědčí, ale bez mučení přiznávám, že jej mám, a že vím o řadě lidí v mém okolí, kteří se v roce 1989 nebáli chodit na manifestace ještě v době, kdy to nebyly jen lidové veselice a nebylo jisté, jak režim zareaguje, že se nyní obávají víc než tehdy.

Možná je to tím, že jsme o 17 let starší a o řadu iluzí chudší, já to ale vnímám především tak, že to potenciální násilí v roce 89 nebylo založeno na čiré iracionalitě, jako dnes, byl za ním jakýsi relativně "racionální" mocenský boj, střet nějakých rozumem pojmutelných myšlenkových konceptů, čili schopnost nepřesahovat určité meze (jak se koneckonců ukázalo). Dnes, když sleduji ty naprosto chorobné verbální zběsilé výlevy na nejrůznějších diskusních fórech, iracionální "antisocanské" kampaně založené na těch nejnižších emocích a přitom vedené zcela oficiálními "demokratickými" médii, podprahové povzbuzování lynčovací atmosféry Renčovými předvolebními klipy, Šináglovy akce pro pozdní hrdiny a nakonec už i viditelné násilí, třeba i jen rozmlácené vývěsky ČSSD ve městě, kde žiji, bojím se víc než před sedmnácti lety.

Bojím se proto, že racionálnímu střetu se lze vystavit, ale neumím si poradit s představou střetu s iracionální protofašistickou lůzou, s hysterickými emocemi na úrovni rozběsněných fanoušků Baníku. Atmosféra mi nějak naléhavě připomíná to, co se dělo v Německu počátkem třicátých let - je možné, že to vidím příliš černě a zkratkovitě, ale prostě je to tak.

Omlouvám se, že vás zatěžuji zdůvodňováním a děkuji, že jste si můj dopis přečetl.

Myslíte si, že je pisatelova obava přehnaná? Zde je jeho příspěvek:

Dovoluji si souhlasit s anonymním autorem, který nechce exploatovat své názory pod vlastním jménem, s obavy před iracionálním násilím. Setkal jsem se také s neuvěřitelnou nenávistí a záští - jen z druhé strany. Jako autor několika polemických textů, které v průběhu let vyšly na Britských listech (míním: polemických proti generelnímu duchu BL) - potvrzuji, že po každém článku se na moji mejlovou schránku snesla sprška tech nejubožejších a nejvulgárnějších výhrůžek, urážek, nechutností a oplzlostí, výhrůžek násilím, sexuálních perverzností, virů všeho druhu, a slibů že si mne někdo najde a udělá se mnou cosi žalovatelného.

Po těchto zkušenostech jsem opakovaně odmítl rozkrýt redakci svou identitu občanským průkazem - a zůstávám skryt v jenom z X-desítek Janů Bláhů, kteří pobíhají po tomto světě - přetože to pro omezené Čulíkovo vnímání světa znamená jistou mou diskriminaci až dehonestaci, a ve většině případů i cenzuru mého názoru.

Já jsem ale podnikatel, mám rodinu, je mi co ukrást a je mi co zničit - a veřejně identifikovaná exploatace mého názoru mi nestojí za riziko, že některá z těch odporných zavilých výhrůžek je míněna vážně, a někdo kvůli mým názorům ublíží mé firmě nebo mé rodině.

Chlapovi se postavím - sajrajtovi který z relativního bezpečí anonymního internetu vyhoržuje že mi podpálí barák, protože jsem nepochválil Vítovy matematické konstrukce, čelit nedovedu - a žádná možnost publikace mého názoru mi za to nestojí. Pokud tedy má být zveřejnění své identity nezbytnou podmínkou pro projevení názoru - potom bude názorové spektrum (nejen) na Britských listech nepochybně ještě omezenější, než tomu bylo doposud, píše Jan Bláha.

Poznámka JČ: Potíž je, že pan Bláha psával své příspěvky pod fingovanou totožností dříve, než mu chodily útoky od čtenářů. Redakce BL považuje anonymitu příspěvatelů za nepřijatelnou a s výjimkou výše uvedených dvou příspěvků, v nichž chce poukázat v rámci diskuse na - ať už oprávněné či neoprávěné - pocity strachu - anonymní příspěvky a reakce publikovat nehodlá. Od čtenářů, kteří chtějí, abychom jejich reakci zveřejnili, požadujeme, aby se redakci identifikovali. V demokracii je to základní, prvotní podmínkou diskuse. Děkujeme.

Volil jsem KSČM, píše ing. Jiří Bruner z Plzně a ptá se:

Je to ještě moje země, do jejíž správy bych mohl mluvit či se dokonce zapojit. Nebo dobré jsou jen moje daně? Zajímal by mě názor ostatních, kteří volili komunisty, zda by souhlasili s tím, abychom žádali od těch politiků, kteří nás vylučují ze správy země, aby nám vrátili našich 12,3 % ze všech platů, které berou v parlamentu a všech funkcích s tím spojených. Když nás nechtějí tak dobře, my se budeme o sebe starat sami bez nich.

Mohli byste můj článek resp.úvahu dát k vyjádření ostatním?

Pane Brunere,

Tím, že jste dal svůj hlas komunistické straně jste se jednoznačně vyřadil ne z lidské společnosti, ale ze společnosti demokratické, neboť jak jistě víte, komunistická ideologie je s pluralitní demokratickou společností ze základu neslučitelná, míní Petr Dvořák. Vaše žádost o navrácení daní je směšná, neboť volíte stranu diktátu, žádáte státní diktát vůči svým spoluobčanům i sobě, a zároveň máte tu drzost se státu nepodřídit?

Myslím, že byste si měl znovu promyslet co vlastně od komunistů, kteří tu 40 let vraždili, utlačovali, pronásledovali a plundrovali, očekáváte.

29. května přišla pro českou kulturu, a tím myslím kulturu v širším slova smyslu, tak jak toto slovo chápou západní jazyky, citelná ztráta. Viktor Fischl přestal psát své knihy.

Vážení kolegové, je po volbách. Volila jsem vás.

Tyto dva důvody mě dnes vedou k otázce, zda skutečně považujete texty typu Komunisté a publicita (Vítězslav Čížek) na vašich www stránkách za prezentaci vámi zdůrazňované nezkorumpovatelnosti.

(Dopis byl odeslán SNK Evropským demokratům 4.6. 2006, zůstal bez odpovědi.)

Vážený pane Čulíku, můžete, prosím, specifikovat, o jaké hysterii píšete a kdy podle Vás vypukla? V čem se podle Vás liší dnešní situace v Česku o té před 4, 6 nebo 8 lety?

Osobně nevidím žádný nárůst antikomunismu. Žiju tady od svého narození a žádnou antikomunistickou hysterii nepozoruji.

Protikomunistická hysterie náhle nevznikla, ale je v České republice stále pečlivě udržovaná, míní Michal Čenko. Důvod protikomunistické hysterie je naprosto jednoduchý. Domnívám se, že z důvodu obecného dobra musí být každý upřímný politik i každá upřímná strana ochotni se kvůli obecnému prospěchu domluvit. Pokud to někdo apriori odmítá, zvláště, když nemá, co by tomu druhému vyčítal, neboť sám je za osmnáct a druhý za dvacet, není v tom nic upřímného ani dobrého -- pouhá manipulace. Pokud někdo, sám dříve rudý nebo přirudlý, vyhrožuje komunismem, má to jistě svůj účel. Loutkové divadélko potřebuje svého čerta.

Dobrý den, podivuji se, proč se pořád operuje s plným počtem hlasů (100:100) ve sněmovně, píše Jan Šlemenda. Lze přeci uspokojivě vyřešit tuto situaci tím, že ČSSD sestaví vládu se Zelenými a KDU-ČSL a požádá KSČM o odchod jejich poslaneckého klubu ze sněmovny při hlasování o důvěře vlády. Myslím si, že to je daleko průchodnější řešení PATU než kterékoli jiné možné. Zelení ani KDU se nemusí opírat o komunistické hlasy, ale NEHLASY!!! čili vlk Paroubek se nažere a Bursíkovo a Kalouskovo stádečko zůstane nedotčené....opravdu se divím, proč toto řešení ještě nikoho nenapadlo a média se pořád točí na mrtvém bodě parity ve sněmovně.

Devizové rezervy RF díky vysokým cenám ropy a plynu rychle rostou. V současnosti jsou čtvrté největší na světě - po Číně, která koncem března předstihla Japonsko, a třetím Tchajwanu. Pokud bude růst ve výši 5 - 6 miliard dolarů měsíčně zachován, předpokládá se, že rezervy RF se koncem roku dostanou na třetí místo hned za rezervy japonské. Podobné kroky v diverzifikaci devizových rezerv jako v Rusku jsou signalizovány i některými exportéry ropy z Perského zálivu.

MVDr. Přemysl Rabas, (1963), zastupitel města Chomutova, zvolen poslancem jako lídr kandidátky zelených v Chomutově. Člen Strany zelených. Pochází z Kadaně. Od mládí se zabývá přírodou. V době, kdy jezdil do Chomutova na energetické učiliště, začal navštěvovat chomutovský zoopark jako volontér. Po maturitě vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně a nastoupil do zoo ve Dvoře Králové. V roce 1990 přešel do Podkrušnohorského zooparku Chomutov a od roku 1992 je jeho ředitelem. Sbírá lebky zvířat a etnografické předměty. Publikuje v odborných publikacích i populárních časopisech. Ze svých cest po Africe vydal v roce 2002 knihu Pil jsem ze Zambezi. Kromě členství v mnoha mezinárodních odborných organizacích je členem prezídia EARAZA (předseda komise pro etické zacházení se zvířaty), dvě volební období zastával funkci viceprezidenta a v letech 2003-2005 byl prezident Unie českých a slovenských zoo. Působil jako zástupce ČR ve Výboru pro chov šelem Evropské asociace zoo a akvárií, člen Světové asociace zoo. V roce 2004 zastupoval Unii zoologických zahrad na světovém kongresu IUCN v Bangkoku. Podílí se na projektu Nová odysea, zúčastnil se expedice na Sibiř v roce 2002.

Klíčovou otázku "kdo koho....?!?" jsem kdysi zmínil při malé reminiscenci na nejvyšší a nejdůležitější vztah reálného socialismu, totiž na lásku mezi stranou a lidem. Při svých několika nedávných zamyšleních na téma bezpečnost a bezpečí jsem se sám sebe začal ptát, co nejvíce ohrožuje stabilitu sociálního smíru uvnitř lidských společenství nebo mírového soužití mezi různými společenstvími, ať již se nazývají jakkoliv. Zmínil jsem jako základ energetické zdroje, bohatství, moc ale i obyčejnou lidskou vášeň.

Nějak se nám v naší kotlince s "trefnými" historickými přirovnáními roztrhl pytel...,píše Darina Martykanová. Místo, aby se lidé snažili věcnými argumenty popsat jejich pohled na povahu věci, defilují tu Mussoliniové, rok 48...atd, atd. Dnes v Britských listech pan Žák jen tak na okraj radostně ustavuje paralelu mezi Mein Kampfem a feministickými teoriemi...jako by se nechumelilo. Představuje si snad autor, že my feministky a feministé se už třeseme na to, až postavíme koncentrační tábory, abychom mohli vyhladit mužské plémě z povrchu zemského???

Již 5. června informovala agentura Inter Press Service z jordánského Ammánu, že v Ramádí, které leží asi 100 kilometrů západně od Bagdádu, se schyluje k velké bitvě mezi Američany a povstalci a že situace vypadá poněkud jinak, než ji popisují "embedded reporters".

Přinášíme stručný přehled nejnovějších zpráv ze světa médií.

Přemýšlím o tom, co bych asi dělal být na místě toskánských organizátorů, kdybych měl možnost přečíst si článek o jejich zemi v Britských listech. Sienská univerzita pozvala totiž na své akademické kolokvium do kláštera Certosa di Pontignano "britského historika" Jana Čulíka. Možná to udělají i příště. Přemýšlím, jestli bych to na jejich místě udělal. Italské kolokvium v klášteře -- jinak velmi podnětné, co se týče intelektuálního přínosu -- mělo bohužel jednu podstatnou chybu: chovali se totiž ke svému hostu s vybranou zdvořilostí.

Možná ani pro vás není poslední dobou snadné začít s nahodilým známým rozhovor o společnosti, o jejím vývoji, o tom, kam bychom měli směřovat -- o politice. Jistě by se hodilo použít sousloví o vizi budoucí společnosti, ale to je snad už příliš vznosné, tak idealisticky zřejmě uvažuje málokdo... Média mezi nás neustále vpravují napětí, které panuje -- jak se zdá -- mezi dvěma hlavními politickými rivaly (záměrně nepoužívám označení pravice a levice, jak vysvětlím podrobněji dále). Dnes je velmi problematické projevit nahlas svůj názor, nebo dokonce začít tu či onu stranu kritizovat. Nevíme totiž, zda-li náš partner v dialogu snad právě námi osočenému politickému uskupení nefandí či nevěří...

Je všeobecne známe, že postoj prvého prezidenta ČSR Masaryka voči katolíckej cirkvi nebol práve priateľský. Významným krokom ako podlomiť jej vplyv bola snaha Masaryka dosiahnuť odluku cirkvi od štátu. Ako je známe, to sa mu však napriek mimoriadnej snahe a tlaku za celú dobu jeho pôsobenia na čele ČSR nepodarilo a k odluke nedošlo ani po jeho abdikácii z funkcie prezidenta.

Znovu a znovu mě zarážejí ty prapodivné tance, pokřikování a zejména také plýtvání penězi daňových poplatníků. Díky zastaralému systému v ČR -- na jeho zastaralosti nemění nic podivná skutečnost, že jej používají i jiní -- se potýkáme s iluzí, že jakási "vítězná" klika (nebo strana, nebo koalice, nebo "opolice") na základě prázdných slov, prázdných předvolebních slibů a mnohdy trapných předvolebních půtek nám bude dobře vládnout.

Proč taková aktivita politických stran, a to jak před volbami tak i po nich? Proč taková arogance a vzájemná napadení? Jakmile začne politický aktivista uvádět své myšlenky, tak aniž by je jeho politický oponent vyslechl, často okamžitě zjevně nesouhlasí. Pokud by ale poukázal na sporná místa, u kterých by nabídl své řešení, které by je v rámci odborné diskuse obhajoval, potom bych si takovéto jednání ze strany oponenta dovolil pojmenovat KONSTRUKTIVNÍ OPOZICÍ.

Když sdružení InnoVatio zveřejnila prostřednictvím Britských listů plné znění analýzy Media Tenor, kterou zpracovávala pro Lidové noviny, domníval jsem se, že je to analýza celá. Komentoval jsem ji, což vzbudilo polemiku s pracovníky firmy Media Tenor a nutilo mne ke zjištění, že sovy nejsou tím, čím se zdají být. Jak je vidět, PR kreativitě se v Česku meze nekladou. Neúplná informace není informace. Druhý díl analýzy toho, jak média ovlivnila rozhodování voličů, nyní Media Tenor zveřejnil pro změnu na serveru Aktuálně.cz. Kde zveřejní mediální "průzkumníci" díly další?

Aktuálně.cz: Média škodí malým stranám, tvrdí analýza ZDE

Media Tenor 2002 pro Respekt ZDE

Zřejmě chce Media Tenor posloužit. Zřejmě Media Tenor potřebuje, aby jeho služby vyhledala i strana Zelených. Podívejme se na obě různé analýzy roku 2006 z dílny InnoVatio blíže.

Jeden z dopisů, jaké dostáváme.

Díky za článek Jakuba Rolčíka z 9. 6., který mě uklidnil alespoň v tom, že nejsem nějaká divná, když vnitřně nesouhlasím s honem na pana Paroubka. Podotýkám, že jsem opět se skřípěním zubů volila ODS, jako to dělám už léta. Ale poprvé jsem byla za plentou na vahách, měla jsem oba volební lístky v ruce a váhala jsem.

Což o to, jsem pravicového smýšlení a vím, že se konečně musí přestat s rozdáváním ze státního, se zadužováním státu atd. Ale kdo nás má z toho vyvést? Stará garnitura ODS? A k tomu ta Kubicova aféra - to bylo sprosté a pod pás. Vím sama, jak pomluva ulpí a premiér je taky jen člověk. A k tomu ti Zelení, Balbínovci, denuncující KDU na billboardech po celé ČR.

Ale co začalo po volbách, nadávky, a přesně to, co píšete a s čím bytostně nesouhlasím. A mám v sobě takový vnitřní barometr, co je správné, a tady to křičí, že toto už není v pořádku. Kdo je za tím a co tím sleduje? Komu prospěje takové rozdmýchávání nenávisti?

Nebudu se dále rozepisovat, jen podotknu, že okrajově to zasáhlo i paní Paroubkovou. Nerozumím tomu, tady jsou dva lidi, kterí sice vypadají jako dva hroši, ale drží spolu, premiér paní nenechal kvůli nějaké mladé kočce, a že jich určitě mohl mít. To jen na okraj.

Ještě jednou díky a chci říci, že po létech opouštím Neviditelného psa a vracím se zase k Britským listům, píše Alena Jandová.

Vážená paní Jandová, se zájmem jsem si přečetl Váš příspěvek v dnešních Blistech. Volila jste ODS se zaťatými zuby, stejně jako já a řada mých přátel, píše čtenář, který se představil jako Valentin Štorkánek. Na rozdíl od Vás však nejsme žádní zvláštní pravičáci, normálně bychom asi byli voliči standardní a slušné sociální demokracie. ČSSD v tom složení a na té ideové úrovni, kterou předvádí tzv.komoušosocani , v nás však budí veliké znepokojení. Slova pana Čulíka, že z nějakých (nejasných) důvodů nemůže uprostřed Evropy vzniknout komunistický skanzen, nás příliš neuklidňují.

Vy jste ovšem neměla se zaťatými zuby volit ODS a pak ronit krokodýlí slzy, měla jste povolit sevření (zubů) a se širokým škromachovským úsměvem vhodit do urny ten druhý lístek, co jste měla sebou.

Evangelík a polistopadový počestný vnitrák Kubice, jemuž jsou volby ukradené, byl Vašimi sociálními demokraty, co pro ně pláčete, zahnán do kouta, dílčí výsledky šetření jeho narudle zkorumpované chlebodárce vyděsily k smrti a podnikli proti němu frontální útok. Kdyby mlčel, nyní by už by byl volby nevolby tiše zlikvidován pod záminkou, že se jeho podřízení obohatili na cesťácích o 30 Kč.

Neviditelnému psu jste zasadila jistě těžký úder. Ale ujišťuji Vás, že tam začali obden publikovat zlověstné plky jistého Jičínského - kam se na něj hrabou ty nejnenávistnější levicové ataky v Blistech.

Promiňte, že Vás obtěžuji svými žvaněním, ale jen mě zaujaly ty zaťaté zuby a pozdní lístost. Je to dojemný barvotisk, pan Kotrba by možná zaplakal. Přeji Vám hezký den.

Těžká otázka, těžká odpověď. Média jsou velmi pestrá a významně se liší: máme tu tisk, televizi, rozhlas, internet. Uvnitř těchto kategorií najdeme rozdílné struktury, majitele, personální profily, cílové skupiny, ediční politiku.

Zkusme přesto modelově vypreparovat média jako celek a vrátit se k původní otázce. Odhaduji, že po proběhlé předvolební kampani bude odpověď příznivců pravice spíše ano a příznivců levice spíše ne s bilancí zhruba vyrovnanou.

Cannbera 12. června (ČTK) - Po dvě tisíciletí byl klitoris jen malým "pahorkem", nyní se ale zdá, že je spíše "horou". Tvrdí to alespoň australská uroložka Helen O'Connelová, která svým objevem začíná přepisovat učebnice anatomie. Že má centrum ženské rozkoše jiný tvar, než se dosud předpokládalo, odhalila již před 17 lety. Tehdy jí však nikdo nevěřil a kvůli svému objevu dokonce nesložila lékařské zkoušky. Časy se ale mění a lékaři připouští, že má pravdu.

Největší a zároveň nejpříjemnější dopad ale mohou pocítit páry, které dokáží anatomii využít ve svém sexuálním životě. "Sexuální průmysl to už nějaký čas ví," tvrdí Fiona Pattenová z asociace Eros, australského prodejce sexuálních pomůcek. "Můžete vidět, že naše produkty nejsou vyrobené pro nějaký pahorek. Jsou navržené pro daleko větší oblast," dodala.

Vzniklou povolební patovou situaci pokládám za jedinečný důkaz o bezradnosti obyvatelstva jako celku se domluvit na své budoucnosti, potažmo na tom, co je pro lidi dobré a co špatné.

,,Je dobrý vpravit do sebe trošku smrti -- třeba sníst čokoládu, vypít takovou tu instantní toxickou nudlovou polívku nebo oblíct si tyhle plastově růžový punčocháče,'' usmívá se Indra a strčí do zeleniny, která se připaluje na pánvičce. ,,Víš, mě samozřejmě život strašně baví, ale taky si říkám, že už jsem zažila tolik nádherných věcí, každý den je tak mírumilovně nádherný, že by dávalo docela dobrý smysl třeba zítra umřít. Možná zítra půjdu přes silnici a přejede mě auto. Byl by to krásně prožitý život! Ale třeba taky nepřejede, a s tím musí člověk taky počítat. Takže je dobrý do sebe po troškách tu smrt dostávat,'' zasmála se tehdy a při pohledu na pánvičku pokrčila rameny.

neděle 13.00: Sebevraždy tří vězňů, zadržovaných v táboře v zálivu Guantánamo, jsou "válečným aktem", vyjádřila se americká armáda.

Velitel tábora konstatoval, že dva občané ze Saúdské Arábie a jeden muž z Jemenu, kteří spáchali sebevraždu, byli "angažovaní" a usmrtili se záměrně, aby uskutečnili "akt asymetrické války, vedené proti nám".

Právníci konstatují, že muži byli dohnáni k sebevraždě zoufalstvím.

Sílí kritika, požadující, aby byl vězeňský tábor v zálivu Guantánamo zrušen. Walter White, mezinárodní právník, který se specializuje na lidská práva, se vyjádřil pro BBC, že se tábor v zálivu Guantánamo stává "velkou poskvrnou" na postoji USA vůči lidským právům.

Od založení tábora před čtyřmi lety se pokusily o sebevraždu desítky zadržovaných osob, dosud však žádná sebevražda - až do nynější sebevraždy tří mužů - nebyla úspěšná.

Tři muži se oběsili. Velitel tábora admirál Harris konstatoval, že si nemyslí, že se oběsili ze zoufalství. "Jsou inteligentní. Jsou tvůrčí. Jsou angažovaní," uvedl. "Neváží si života, ani vlastního, ani našeho. Toto nebyl akt zoufalství, ale akt asymetrické války, kterou oni vedou proti nám."

Muži zanechali dopisy na rozloučenou, ty však nebyly zveřejněny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V táboře je stále vězněno asi 460 osob, podezřívaných ze spolupráce s Usámou bin Ladinem, s afghánským hnutím Taliban a s al Kajdou.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Je to již téměř 40 let, když jsem tuto odpověď slyšel na semináři či cvičení na vysoké škole. Tehdy na otázku pedagoga "Co si myslíme o politice?", odpověděl můj spolužák, že politika je špinavost, píše čtenář Jan Burkovič.

Už pol roka prebieha v časopise Vesmír vášnivá diskusia vyprokovaná vcelku nevinným článkom Eduarda Bakalářa "Podporujte ženy --- ale ne na sto procent" (Vesmír č.1/2006). Najmä feministky (menovite Eva Hauserová) okamžite autora napadli a neušiel ani osobným útokom. Sme teda svedkami známeho faktu, že feminizmus je pokračovaním komunizmu inými prostriedkami (veď. Engels je ich vďačným zdrojom citácií o "patriarcháte") a podobne ako komunisti, ani feministky nemilujú kohokoľvek, kto by si trúfal mať odvahu ku kritickému pohľadu. Tento ich totalitný útok na médiá ale nie je vôbec nový.

Při návštěvě historické radnice (Palazzo Publico) v italské Sieně uvidíte neuvěřitelnou věc. Hlavní jednací místnost v radnici je vyzdobena freskami, které alegoricky zobrazují Dobrou a Špatnou vládu. Obě jsou dílem malíře Ambrogia Lorenzettiho (1290?-1348). Alegorie Dobré vlády je z let 1319-1348 (!), tedy z doby, kdy v Čechách vládl chaos vlády nepřítomného Jana Lucemburského, alegorie Špatné vlády z let 1337 - 1339.

Neuvěřitelně na první třetinu čtrnáctého století zdůrazňuje freska o dobré vládě, kterou měli sienští radní na očích každý den, že podmínkou dobré vlády je oddělení moci výkonné a moci soudní - justice musí být zcela nezávislá. Jedině tak může vláda jednat ve prospěch obce. Kolem dobrého vládce sedí alegorické ženské postavy, znázorňující vlastnosti, které musí uplatňovat dobrý vládce: Velkomyslnost, Umírněnost, Sílu, Mír, Moudrost. Nad moudrým vládcem je umístěn anděl, který znázorňuje Naději.

Na jiném místě radničního sálu je zobrazeno, jak vypadá krajina s dobrou vládou: země rozkvétá, vede se obchodu i zemědělství, lidé spolu jednají ve veřejném prostoru zdvořile a slušně.

V alegorii Špatné vlády má vládce - tyran - podobu ďábla. Jeho poradci shodou okolností nejsou ženy, ale muži. Mezi nimi jsou Ješitnost a Chtivost po penězích a moci. Justice je svázána a leží u nohou tyrana.

Tyranovi jde jen o jeho osobní prospěch. Důsledkem pro život země je válka (zničené budovy), násilí a vraždění.

Neměli by si čeští politikové při nynějším povolebním rozhodování vzít příklad z Italů ze začátku čtrnáctého století?

Česká televize v letošních volbách dostála svého slibu -- přivedla k volbám vysoké procento připravených voličů, kterým poskytla dostatečné a kvalitní informace pro jejich zodpovědnou volbu. V historii, ať novodobé, natož té předlistopadové, se v žádném médiu na území ČR neodehrálo to, co v letošním roce od 2. 3. do 4. 6. v České televizi, když odvysílala 136,7 hodin předvolebního, volebního a povolebního vysílání na ČT1, ČT2 a ČT24, což představovalo 119 samostatných pořadů.

"Ostudu" prý utržilo zpravodajství ČT, míní rozhlasový radní Štěpán Kotrba. Musím se ohradit proti kritice volebního vysílání České televize. Jsem přesvědčen o tom, že k letošní vysoké volební účasti přispěla právě televize veřejné služby svým projektem předvolebních regionálních Otázek Václava Moravce Speciál.

Bez vědomí autora -- člena ČSSD Dušana Krátkého - přeposílám dopis zaslaný mj. i brněnským zeleným a novým poslancům Strany zelených, píše Pavel Pečínka.

Vážení přátelé, dovolte, abych tak oslovil i ty z Vás, které neznám osobně a popřál Vám i celé Straně zelených k historickému vítězství. Postrádal jsem Zelené na parlamentní půdě a měli vždy část hlasů naší rodiny při komunálních i parlamentních volbách. Jako člověk dlouhodobě se zajímající o problematiku životního prostředí jsem, coby nestraník, pomáhal při počátečních krocích vznikající brněnské organizace Strany zelených.

V pondělí 12. června budou v České republice zahájeny oslavy Světového dne uprchlíků. Světový den uprchlíků si již od roku 2000 každoročně připomínáme 20. června. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a další organizace při této příležitosti připravují informační kampaň a řadu akcí pro veřejnost.

MOSKVA -- Podle amerického deníku The New York Times tvrdí ruská organizace na ochranu lidských práv "Memorial", že jsou důkazy o existenci tajného vězení ruských bezpečnostních sil na území Čečenska. Informace zveřejněné organizaci Memorial znovu rozvířily diskusi kolem ruského boje proti terorismu a mizení vězňů z ruských věznic na území Čečenska, píše Lukáš Lhoťan:

Při analýze voleb do Poslanecké sněmovny musíme předně pojmenovat vítěze a poražené nejvyrovnanějšího politického souboje v historii samostatné České republiky. Základními faktory v této analýze je počet dosažených mandátů v dolní komoře parlamentu, trend dosaženého volebního výsledku jednotlivých politických subjektů ve srovnání s posledními volbami, poměr pravicových a levicových mandátů v nové sněmovně a v neposlední řadě vyjednávací pozice, kterou získala ta či ona strana.

To ošidné slůvko kdyby...

Kdyby se hlasy českých voličů hlasujících v zahraničí nezapočítávaly v jihočeském, nýbrž v některém z moravských krajů, měla by většinu v parlamentu levice. Kdyby šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice nevystoupil necelý týden před volbami se zprávou diskreditující ČSSD a jejího předsedu Jiřího Paroubka, čtvrtina voličů by hlasovala jinak. Kdyby v České republice nebylo tak málo novinářů hodných toho označení...

Kdyby...

Tiskový mluvčí České televize Martin Krafl není kupodivu podřízen generálnímu řediteli Janečkovi, ale novému programovému řediteli Lambertovi, který byl odpovědný za volební vysílání ČT. Stejně inteligentní je i jeho odpověď na kritiku aktuálnosti a pravdivosti zpráv volebního studia ČT. Já o voze, on o koze.

Tisková zpráva ČT ČTZDE

§ 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. stanoví povinnost provozovateli vysílání poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Stejně hovoří i §2 odst. a) zákon 483/1991 Sb. o České televizi a kodex České televize. O manipulacích SMS hlasováním v předvolebních pořadech Václava Moravce nemá smyslu mluvit, výsledky stížnosti na ně u RRTV Česká televize dlouhou dobu nerespektovala, a to přestože RRTV vydala zprávu, ze které vyplývá, že hlasování esemeskami v politických televizních pořadech může být v rozporu s vysílacím zákonem. Nyní je podstatné něco jiného. Volební studio České televize celý sobotní volební podvečer oslavovalo 38% triumf ODS stejně, jako mimořádné vydání Lidových novin. Do chvíle, než bylo i těm nejméně inteligentním divákům jasné, že triumf neznamená totéž, co pat, kterážto chvíle v v redakci zpravodajství ČT nastala až v 17:25. Přitom bod 5.6 Kodexu ČT praví, že ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti. Myslí se tím reálné skutečnosti, nikoliv něčích dojmů o ní.

Mandát ke kritice špatné práce České televize mám jako každý koncesionář. O ten nepotřebuji prosit Martina Krafla ani jeho "vrchního", ředitele Lamberta.

Podrobný průběh volebního vysílání ČRo 1 a ČT ZDE

Sálem žižkovského mauzolea defilovali nosiči relikvií, pestrobarevných medailí na červeném sametu, kterými byl během života vyznamenán zesnulý generál ve výslužbě František Peřina. Sálem defilovali se strnulými výrazy ve tváři i řečníci, president, ministr obrany, vojenští funkcionáři a žvanili u katafalku vyzdobeném květinami. Nezpochybňuji zásluhy zesnulého vlastence, jenom jsem pozoroval trapné divadlo, právě totiž skončil film Roma Federica Felliniho.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.