Pozoruji to, že podpora KSČM že strany voličů ve volbách podstatně poklesla. Pozoruji to, že část sociální demokracie ztrácí zábrany s komunisty se podělit o moc. Pozoruji i těžko pochopitelnou demagogii části komunistů, kteří se už-už cítili býti přizváni panem Paroubkem k moci, což ale podstatná část společnosti nadále z logických důvodů odmítá.

Chování některých komunistických politiku na mne činí dojem, že uplatňují NÁROK na MOC. Jenže podíl na moci je v demokracii dán DŮVĚROU voličů.

A KSČM udělala za 17 let hodně málo proto, aby ji společnost mohla věřit. Neustávající oslavy Vítězného února a zločinců jako Klement Gottwald asi těžko mohou u slušných lidí vzbudit sympatie. Znám i mezi členy KSČM slušné lidi. Ale mám pocit, že tito lidé mají ve straně zanedbatelný vliv.

Dovedete si představit, že by česká občanská pravice sestavila 61 let po válce vládu s tichou podporou neonacistů? Já ne. Nevidím tedy žádný důvod, proč by se měla občanská levice opírat o podporu (neo)komunistů 17 let po zhroucení zločinného režimu KSČ. Nevidím důvod dělat rozdíl mezi zločiny Adolfa Hitlera a Josefa Stalina. Nevidím na odmítání komunismu ani nacismu nic hysterického, ale obyčejnou lidskou slušnost.

Zbaví-li se čeští komunisté historické zátěže své totalitní minulosti a své ideologie třídního boje, mohou se třeba v budoucnosti změnit v moderní levicovou stranu, kterou nebude mít společnost obavy připustit k moci. Vzpomenu-li na některé projevy soudruha Grebeníčka nebo soudruha Filipa, tak si uvědomuji, jak dlouhá předlouhá cesta KSČM čeká, pokud se odhodlá stát moderní demokratickou levicovou stranou.