Jeden z dopisů, jaké dostáváme.

Díky za článek Jakuba Rolčíka z 9. 6., který mě uklidnil alespoň v tom, že nejsem nějaká divná, když vnitřně nesouhlasím s honem na pana Paroubka. Podotýkám, že jsem opět se skřípěním zubů volila ODS, jako to dělám už léta. Ale poprvé jsem byla za plentou na vahách, měla jsem oba volební lístky v ruce a váhala jsem.

Což o to, jsem pravicového smýšlení a vím, že se konečně musí přestat s rozdáváním ze státního, se zadužováním státu atd. Ale kdo nás má z toho vyvést? Stará garnitura ODS? A k tomu ta Kubicova aféra - to bylo sprosté a pod pás. Vím sama, jak pomluva ulpí a premiér je taky jen člověk. A k tomu ti Zelení, Balbínovci, denuncující KDU na billboardech po celé ČR.

Ale co začalo po volbách, nadávky, a přesně to, co píšete a s čím bytostně nesouhlasím. A mám v sobě takový vnitřní barometr, co je správné, a tady to křičí, že toto už není v pořádku. Kdo je za tím a co tím sleduje? Komu prospěje takové rozdmýchávání nenávisti?

Nebudu se dále rozepisovat, jen podotknu, že okrajově to zasáhlo i paní Paroubkovou. Nerozumím tomu, tady jsou dva lidi, kterí sice vypadají jako dva hroši, ale drží spolu, premiér paní nenechal kvůli nějaké mladé kočce, a že jich určitě mohl mít. To jen na okraj.

Ještě jednou díky a chci říci, že po létech opouštím Neviditelného psa a vracím se zase k Britským listům, píše Alena Jandová.