Například německý antisemitismus byl extremním případem obecného (nikoliv však univerzálního) jevu. "Hlavním charakteristickým rysem holocaustu nebyl jeho cíl usmrcovat, ale to, že o tento cíl usiloval režim, který měl k dispozici všechny zdroje průmyslové ekonomiky a vzdělané společnosti."

Potenciál konfliktu zvýšilo uplatnění modelu národního státu v oblasti středovýchodní Evropy, kde existovala "složitá směsice nejrůznějších diaspor". Tyto oblasti se tak staly místem nejintenzivnějšího vraždění ve východní Evropě. Fergusonova analýza rasy, z hlediska vědeckých skutečností i z hlediska nacionálních mýtů, je fascinující multidisciplinární analýzou.

Pokud je ale etnický antagonismus trvalou součástí lidského myšlení, proč dochází k extremnímu násilí jen někdy? Ferguson odpovídá, že k tomu dochází tehdy, kdy vznikne korelace mezi etnickým konfliktem a hospodářskými faktory. Nestačí ale hledat jen období hospodářských krizí: rychlý hospodářský růst i růst příjmů může být stejnou měrou destabilizující jako rychlý hospodářský úpadek. Ferguson argumentuje, že nejnebezpečnější jsou krátká intenzivní období "hospodářské nestability" -- ta mají výraznější vliv než dlouhé strukturní hospodářské trendy.

Avšak, argumentuje dále Ferguson, násilí z dvacátého století je nesrozumitelné, pokud ho nestudujeme v jeho imperiálním kontextu: v roce 1900 dominoval světu úpadek velkých mnohoetnických impérií. Téměř všechny válčící strany v obou světových válkách byla impéria anebo státy, které na impérium aspirovaly. Jedním z důvodů pro toto je opět ekonomika: impérium, na rozdíl od národního státu, bylo schopno získat prostředky na válku relativně levně. Pro impérium bylo jednodušší než pro národní stát vytvořit velkou armádu a financovat ji.

Ferguson poukazuje na to, že ve dvou největších bitvách století -- u Stalingradu a u El Alameinu -- proti sobě bojovaly "multietnické armády pod imperiálními praporci". Dalším důvodem pro vznik násilí je geografická poloha: násilí vzniká tam kde se dotýkají impéria, v hraničních a nárazníkových oblastech.

To, čemu Ferguson říká "osudový trojúhelník", totiž oblast mezi Baltským mořem, Balkánem a Černým mořem, se stala děsivým "polem zabíjení" nikoliv jen proto, že byla etnicky smíšená, ale protože se tu setkávaly hranice impérií Hohenzolernů, Habsburků, Romanovů a Otomanů, Mandžusko a Korea byly na Dálném východě v obdobné situaci a se vzrůstem významu ropy se do téže situace dostávají Perský záliv a Blízký východ.

"Vzrůst a pokles mezinárodní hospodářské integrace" je těsně spojen se vzestupem a pádem impérií. K válkám dochází daleko častěji na začátku a zejména na konci existence impéria. Impéria z dvacátého století byla výjimečná "v tom, jak obrovskou schopnost měla ničit a zabíjet" v důsledku bezprecedentní míry centralizované moci, hospodářské síly a sociální homogenity, o niž usilovala." Impéria z dvacátého století zdědila od "budovatelů národních společností v 19. století" nepotlačitelnou touhu po uniformitě.

Ferguson dospívá k závěru, že považovat dvacáté století za "triumf Západu" nebo za "americké století" a představovat si, že svět nyní navždycky přijal principy liberálního demokratického kapitalismu (viz Fukuyamovu teorii o "konci historie") znamená "zásadním způsobem dezinterpretovat trajektorii posledních sta let".

Fukuyama vidí reorientaci světa směrem na Východ, což obnovuje rovnováhu mezi Západem a Východem, která existovala do roku 1500, ale pak byla ztracena. "Žádný historik dvacátého století si nemůže dovolit ignorovat tuto obrovskou -- a právě probíhající -- sekulární změnu," varuje Ferguson. Pokud jeho interpretace tohoto, jak praví podtitul knihy Věku nenávisti je správná, jeho dílo si nemůže dovolit ignorovat nikdo, argumentuje recenzent deníku Times.

Podrobnsti v angličtině ZDE