Jste-li citlivější a vidíte-li okolo sebe hodně špíny, korupci a nepříliš veselé životy často velmi poctivých lidí, kteří mají skrze tuto "divokou" společnost jen malou šanci sami zlepšit svou situaci, velmi snadno můžete dnes za své názory dostat hanlivou nálepku "komunista". Ale také opačně -- ve své práci podáváte nadprůměrný výkon a víte, že až 60 % hodnoty vaší práce trvale mizí kdesi v chaosu "veřejných" financí. A prospěch z hodnot, které jste vytvořili vy sami svou námahou a možná i velmi náročnou prací si přisvojí kdosi jiný... Je logické, že chcete, aby stát (rozpočet) byl menší a vám zůstala větší část toho, co si za svou náročnou prácí zasloužíte. Do sebe zahleděný "levičák" ve vás však uvidí asociálního zbohatlíka, kterému jde jen o jeho kapsu, o zisk...

Vize společnosti poloviny a konce 21. století

Budoucnost bude taková, jakou si ji uděláme my, jakou ji budeme chtít. Připouštím, že již samotné zájmeno "my" je v tomto případě problematické, protože jiné touhy mají např. mladí manželé, kteří nemají kde bydlet, jiné předlužený podnikatel a zcela jiné nemocný důchodce... Společnost jako entita s nějakým jediným univerzálním zájmem tedy neexistuje, naopak, společnost je místem, ve kterém se rozdílné zájmy jednotlivců střetávají.

Přesto bychom se měli alespoň o velmi hrubý koncept budoucího světa pokusit. Je zřejmé, že se budeme lišit ve svých přáních, jak by budoucí svět měl vypadat. Např. majitelé prosperujících firem -- stejně jako lidé žijící v luxusu -- asi jen těžko budou vědomě chtít a tedy od politiky vyžadovat tak nutné zpomalení světové ekonomiky, protože by se jim narušila jejich verze světa, které věnovali tolik energie. Někteří chudí lidé se zase naopak nebudou chtít vzdát svého pohodlí, bude pro ně snazší nadávat na "kapitalisty", aniž by připustili, že i oni spotřebovávají již samotnou svou existencí nemalé množství rychle ubývající energie a dalších výrobků, málo si uvědomují, že na ně společnost doplácí a je jejich povinností společnosti nabídnout odpovídající protihodnotu. (Na druhé straně tito lidé málo vyrábějící mají velmi malou spotřebu surovin a zboží, zanechávají za sebou jen velmi malou ekologickou stopu, což může být z globálního hlediska velmi podstatné.)

Zamysleme se tedy stručně nad základními prvky, které by měla středně vzdálená budoucnost obsahovat, abychom se na ni mohli těšit a naši vnuci mohli o své přítomnosti říkat "máme štěstí, žijeme v dobré době..."

- Spravedlivá společnost

Daně budou právě tak vysoké, aby při maximálně efektivní správě -- cestu veřejných peněz budeme moci do poslední koruny kdykoliv sledovat na internetu -- pokryly základní potřeby společnosti (nezbytná ochrana občanů -- především bezpečí a zdraví). Kdo chce žít skromně a bez plýtvání a věnovat se rodině či procházkám lesem, nebude již nucen držet krok s dynamickým růstem světové ekonomiky, kdo bude chtít intenzivně pracovat a svůj výdělek investovat např. do cest po světě, bude mít též možnost realizovat tuto vizi naplňování života. Plýtvání a extrémní luxus však nebude "sexi". Sexi bude naopak schopnost vzdělaných, schopných a inteligentních lidí učinně a prakticky pomáhat těm, kdo snad ještě svůj život plně nezvládají.

- Citlivost k přírodě a životnímu prostředí

Vědomí, že člověk je také součástí přírody -- stejně jako ostatní živí tvorové, bude přijímáno obecně. Přirozeným způsobem klesne spotřeba masa, vymizí neetické pojmy jako "výroba masa". Člověk přestane rabovat přírodní zdroje (velryby), úcta k živým tvorům se stane součástí obecné kultury. Lidé se začnou mj. zajímat o množství akustického smogu v oceánech a přestanou užívat techniku (sonary), která představuje pro mnohé druhy smrtelné nebezpečí.

- Trvale udržitelný ekonomický růst

Z ekonomiky vymizí nicneříkající zaklínadlo "zvyšování HDP", bude nahrazeno novým ukazatelem: kvalita života. Smyslem vývoje bude především zamezit zbytečnému plýtvání (řadu výrobku lze vyrobit v místě a nemusí se dovážet z druhého konce světa), bude postupně snižována průměrná pracovní doba a naopak se bude zvyšovat množství volného času. Lidé budou mít více času na rodinu a své zájmy.

- Konec plýtvání nerostnými zdroji

Lidé budou obezřetně a uvážlivě spravovat neobnovitelné nerostné zdroje. Místo toho aby se dlouze čekalo, až trh svými nástroji přiměje společnost k razantnímu omezení plýtvání, budou vlády samy iniciovat rozumná řešení řady problémů. Masivní podpora veškeré výroby, která souvisí se zateplováním příbytků nebude vnímána jako populistické vládní opatření, ale jako moudrý ekologický počin. Razantní podporu dostanou železnice, které zejména na delší vzdálenost dopraví zboží za zlomek spotřebované energie ve srovnání s dnes tak protěžovanými nákladními auty.

Lidé chtějí vlastně to samé, ale věří jiným politikům

Politický vývoj v ČR je paradoxní. Až na malé výjimky je politika zprostředkovaná a lidem se předkládají hotové výklady jevů. Zda je procentuálně korupcí mnohem více prolezlá ODS nebo ČSSD nevíme, o vítězství ve volbách rozhoduje pouze to, komu více věříme. Schopnost rozpoznat, zda naše argumenty jsou relevantní, nemáme. Žijeme v paradoxní době reklamní politiky --politici musejí být neustále "v pohodě", jejich úsměvy nám mají říct jediné: hleďte, jak pěkně tu politiku zvládám, volte mě, volte mě...

- Komunisté tak např. věří svému předsedovi KSČM Vojtěchovi Filipovi, že mu jde skutečně o nejlepší ideje pravého soudružství a rovnosti mezi lidmi. To, že jeho základní měsíční plat ve výši 110 tisíc Kč je v přímém rozporu s ideovými tezemi zakladatelů komunismu kupodivu voličům KSČM nevadí...

- Voliči ODS věří, že představitelé ODS chtějí skutečně bojovat s korupcí. Mnozí chudí a opravdu slušní lidé zase volí pravicovou ODS, protože věří tomu, že to je hráz proti komunismu -- zapomněli, že čestného předsedu ODS, prezidenta Václava Klause, podpořili svými hlasy právě komunisté (V Klaus pracoval v letech 1971-1987 jako řádně prověřený zaměstnanec centrální komunistické banky SBČS /kancelář spolu s J. Stráským/, již v roce 1970 poznal např. Richarda Salzmanna, později šéfa Komerční banky, shodou okolností právě vláda Václava Klause oddlužila KB cca 40 mld. korun...).

- Voliči KDU-ČSL věří Cyrilovi Svobodovi, že ČR podporuje USA v Iráku proto, že tam budujeme demokracii. To, že mistr z Nazaretu učil, že zlo se má překonávat láskou a pokorou si vykládají tak, že člověk nemá být lhostejný ke zlua proto jsou kroky USA správné. Fakt, že že míra utrpení prostého obyvatelstva v Iráku (o jehož demokracii a svobodu údajně jde) je mnohonásobně vyšší než za Saddáma, voličům KDU-ČSL (a dalším) jaksi uniklo... (Zde výjimečně píšu body V. Klausovi, který jako jediný český politik -- poku dmi je známo - správně podotkl, že demokracii nelze budovat zbraněmi -- na rozdíl od proamerického "humanisty" V. Havla).

- Voliči strany Zelených věří svému předsedovi Martinovi Bursíkovi (bývalý místopředseda Občanského hnutí, Svobodných demokratů-Liberální strany národně sociální, člen KDU-ČSL), že konflikt s Jakubem Patočkou byl vedlejší a jejich předsedovi jde -- stejně jako i jim -- v prvé řadě o ekologickou zelenou politiku, nikoliv o politické ambice, moc a slávu...

- Voliči sociální demokracie věří ministrovi práce Škromachovi (ach jak je stále ta politika veselá -- přímo k popukání!), že rozumí problematice nezaměstnanosti a peníze svěřené státu pro potřebné se dostanou v prvé řadě na místo pomoci a ne např. známým úředníků na všech úrovních přerozdělovacího systému...

Malé ohlédnutí: Československo 1948-1989

Před rokem 1989 v této zemi samozřejmě ekonomika fungovala, ba dokonce právě v Československu - kromě NDR a Maďarska - fungovala z komunistického bloku nejlépe. V ČR byly tisíce docela slušně prosperujících firem, jejich ředitelů, náměstků, předsedů ROH atd. Kampak asi všichni po sametové "revoluci" zmizeli? Nejsou děti těchto komunistů dnes v převážné většině vlastníky zprivatizovaných podniků a kupodivu právě voliči ODS?

Domnívat se, že dnešní ekonomika nesouvisí s poměry a ekonomickými "elitami" z období existence ČSSR je velmi bláhové. Komunistický systém tu netrval pět nebo deset let, komunističtí pohlaváři vytvořili za 40 let rozsáhlou síť známostí a přátelských vazeb. Toto téma je i dnes -- 17 let po Listopadu 1989 stále tabu. Čím více nám chybí skutečná "debolševizace společnosti", tím halasněji se v médiích útoči proti bezzubé KSČM. Chceme-li hledat to, proti čemu právem brojíme -- korupci, faleš a jiné odporné praktiky, které jsme za komunismu nenaviděli, sledujme cestu peněz a kapitálu -- kdo byl u ekonomické moci před rokem 1989 a kdo je dnes. Nenechme se zmást falešnými slovy. Pokud má dnes někdo strach z náhlé změny režimu v ČR, tak to jsou především dnešní vlastníci obrovských majetků, protože by neuměli vysvětlit, jakým řádným a legálním (nehodí se slovo poctivým, po roce 1989 bylo k majetku možné přijít nepoctivě, avšak legálně) k němu přišli.

To je možná důvodem, proč např. ani Česká televize nepodporuje rovnost a skutečnou demokracii a nepřipustila ani letos pod různými výmluvami řádnou propagaci názorů malých stran. Občané si jaksi nevšimli, že situace je v politice je stejná jako před rokem 1989. Jen stranu komunistickou, socialistickou a lidovou nahradila trochu jiná jména. Politický systém, ve kterém se dlouhé roky pohybují titíž lidé se zákonitě uzavírá sám do sebe a je principiálně prokorupční.

Mimochodem - pokud by občané řádně vnímali politické souvislosti po roce 1989, bezpochyby by měli za výkon ČT v období parlamentních voleb 2006 okamžitě žádat křeslo jejího ředitele.

Pravice a levice -- dva zbytečné pojmy

Budeme-li důsledně vnímat politiky jako lidi mocichtivé a čehokoliv schopné (!), může se stát jediné, že nás občas někdo z nich mile překvapí. Vězme, že politické strany vlastně pouze reagují na určitou poptávku -- stejně tak je tomu i v případě prodejnosti novin. Proč se zamýšlet nad tím, jaké myšlenky chci lidem sdělovat? Mnohem pragmatičtější je opakovat lidem ty věci, které chtějí slyšet. Tak přece funguje tržní společnost, tak fungují tržní média. Každý styl novin se v určité zemi prodá v určitém nákladu, podle toho, kolik má určitý druh myšlení příznivců. Mladá fronta Dnes je např. trochu lepší Blesk, tedy je to bulvár určený pro mládež a běžné občany, Lidové noviny jsou zase lepším bulvárem pro intelektuály... Stejně jako fungují tržně noviny, tj. v populaci prostě existuje poptávka po určité náplni novin, existuje i poptávka po zdání politiky pravicové (to je přece ta, která podporuje svobodu občanů a především chce něco jiného, než byl ten blbej komunismus, brrr) nebo levicové -- to jsou ti politici, kteří hájí zájmy pracujících občanů proti vykořisťujícím kapitalistům. --

Ve skutečnosti dnes existují skupiny politiků, které prostě usilují o moc. To, zda si sami o sobě opravdu poctivě myslí, že jsou vůči korupčnímu jednání imunní, to řešit nemusíme, pokud si povšimneme, jak rychle a jak účinně se realizují skutečná protikorupční opatření. Ta se totiž nerealizují vůbec -- pouze se o nich mluví -- to vypadá před veřejností dobře...

Samozřejmě, že to jediné, o co ve skutečnosti jde, je kontrola finančních toků (resp. ponechání obrovského plýtvání) veřejných rozpočtů. Ale nemyslme se v kritice ČSSD -- jak nám vnucuje své zdání zejména "pravicová parta" kolem ODS, ta za své vlády neměla obrovský deficit rozpočtu jedině proto, že rozpočet byl neustále doplňován velkými částkami z privatizace národního majetku. Připomeňme, že "pravicová" vláda Václava Klause končila velmi neslavně tzv. balíčky, kdy se za chodu měnil ekonomický systém, aby nedošlo k jeho kolapsu. -- Zdalipak toto všechno "pravicový" a zejména mladý volič ODS tuší?

Občané by se dnes (kromě ekologie -- to je též velmi důležité) měli zajímat zejména o to, jak efektivně spravuje stát (vláda) jejich daně. A novináři by měli politiky donutit toto téma řešit. Daně mohou být vyšší nebo nižší, daň úplně rovná či rovnější než dnes -- to je druhotné (i když je zjevné, že z malých daní lze principiálně méně ukrást), podstatné je, zda budou urychleně zavedeny všechny myslitelné kontrolní protikorupční mechanismy, aby daně sloužily těm, kdo je platí.